Flashdance: iskry lietajú, brúsky sa točia

2. říjen 2013, 0:29
Flashdance: iskry lietajú, brúsky sa točia

Mestské divadlo Brno sa rozhodlo investovať do novo prepracovaného hitu v muzikálovom svete. Je ním muzikál Flashdance, vytvorený na motívy rovnomenného filmu z osemdesiatych rokov. V Brne sa neplánovane, ale predsa odohrala svetová premiéra. Myslím, že je na mieste, aby som sa venovala aj samotnému muzikálu, nie len podaniu MDB, keďže tento muzikál ešte nie je bežne známy. Okrem notoricky známych piesní v ňom budeme počuť aj 16 nových, ktoré boli napísané v štýle osemdesiatych rokov. Piesne, ktoré poznáme z filmu (Maniac, Manhunt, Gloria, What a Feeling) a novo pridaná I Love Rock ´n´ Roll nadobudli v muzikálovom spracovaní odlišný postoj aj uchopenie (tento fakt posúva ďalej aj preklad do českého jazyka), z čoho vyplýva aj ich rozdielna kvalita. Tá je neporovnateľná s originálom. Ako všetci dobre vieme, pieseň v muzikáli plní funkciu prostredníka, vďaka ktorému sa hýbe dej vpred a je aj vnútornou výpoveďou hrdinov, nie iba náladovým podfarbením. Tvorcovia scenára (Tom Hedley, Robert Cary, Joe Eszterhas) sa úplne nedržali filmového umiestnenia a urobili dobre. Muzikál Flashdance sa tak nestáva iba jednoduchou napodobeninou filmu, ale vytvára si svoj vlastný svet postavený na oporných dejových pilieroch. V základoch sa pozeráme na ten istý príbeh boja, kde hlavná hrdinka Alexandra Owensová vymieňa oceľové krídla za tanečné a necháva sa uniesť vášňou k tancu a k partnerovi, Nickovi Hurleymu. Menia sa však „okoloidúce“ postavy a okolnosti. Alex po večeroch pracuje v nočnom tanečnom klube, kde sú jej kamarátkami Kiki, Gloria a Tess, vyskladané ako stavebnica lego zo žien z filmu. Konkurenčný klub už nie je nechutným stripteaseovým barom, ale pole dance klubom, kde dochádza k občasnej nahote (iba sa o nej hovorí, na scéne k nej nedochádza). Je daný väčší priestor druhej zamilovanej dvojici Jimmymu a Glorii, tanečniciam z Harryho klubu a aj samotnému Harrymu, ktorý sa musí vyrovnať s finančnou a osobnostnou konkurenciou klubu Chameleon. V inscenácii sa aj podrobnejšie vykresľuje vzťah zamestnanec/zamestnávateľ v oceliarňach v Pittsburghu pred zrútením priemyslu po hospodárskej kríze v USA.

Tvorca hudby Robbie Roth veľmi pekne a prirodzene zakomponoval malé zmeny v melodike a v tempe. Za ne najlepšie hovorí príklad piesne Gloria, kde došlo k výraznému spomaleniu, a tak k vytiahnutiu jej romantickej stránky na povrch.

Scéna je industriálna, zodpovedá miestnemu koloritu a po väčšine sa riadi pravidlom menej je viac. Ale ak chcete vidieť skutočné zváranie, dočkáte sa. Na premiére sa síce prejavil malý technický nedostatok, no na prvej repríze už plamene šľahali na všetky strany. Mestské divadlo Brno disponuje mnohými technickými možnosťami a zložité premeny scén sú u neho známe. V tomto prípade vsadila réžia na svetelný dizajn počas presunov kulís, v zmene mizanscén a v zmene nálad. Podporila prvok intimity medzi pármi zaľúbencov a pomohla pri vyjadrení vnútorných pocitov jednotlivých postáv.

Obsadenie do úloh je veľmi vydarené. Z premiéry na mňa najlepšie pôsobila Hana Holišová (Kiki). Jej výkon bol herecky, tanečne a spevácky kompaktný. Napriek tomu, že premiéra pôsobila trochu rozhádzane (je to pochopiteľné, samotný fakt premiéry je pre interpreta určite náročný a v tomto prípade sa k nemu pridala aj choroba, ktorá sadla na väčšinu hereckého obsadenia), ona bola vo svojich číslach maximálne vložená a počas jej „sólového“ vystúpenia (Manhunt) dokázala udržať naakumulovanú energiu. Jej kolegyňa v alternácii Viktoria Matušovová bola spevácky výraznejšia, no po hereckej stránke obe pojali rolu inak a obe presvedčivo. Igor Ondříček (Johny), Jiří Mach (Joe) a Jakub Zedníček (Andy Haris) podali konzistentný výkon. Ich herecká akcia bola prirodzená a podarilo sa im vytvoriť ilúziu skutočnosti. Aj Dušan Vitázek, aj Ondřej Studénka (Nick) svoju úlohu poňali trochu odlišne, no obaja vydarene. Komická postavička Glorie (Andrea Březinová alebo Johana Gazdíková) je herecky zrozumiteľnejšia a spevácky kvalitnejšia v podaní Johany Gazdíkovej. V postave Jimmyho sa strieda Lukáš JanotaAlešom Slaninom. Obaja sa svojej úlohy zhostili so cťou, no zdá sa, že Lukáš Janota sa inšpiroval komikou jeho postavy Zorra z rovnomenného muzikálu. Zvyšné postavy, ktoré majú viac alebo menej priestoru sú činoherne veľmi dobre zvládnuté. Osobne pre mňa podala Svetlana Janotová počas premiéry nadľudský výkon. Vzhľadom na to, v akom zlom stave mala hlasivky (čo bolo počuť pri 70 % jej spevu) je obdivuhodné, že vôbec rozprávala. V jej tanečnom prejave je vidieť vysokú technickú aj rozsahovú zdatnosť. Napriek tomu sa mi jej kolegyňa Ivana Vaňková v tanečnom prevedení páčila viac, pretože jej pohyb bol naplnený, precítený a opodstatnený. Taktiež vo frázovaní pri speve lepšie vystihla rytmiku osemdesiatych rokov. Avšak zdá sa, že pre väčšinu hlavného obsadenia sú určité spevácke party vysoko. Dúfam, že sa to dá pripísať iba momentálnemu angínovému obdobiu.

Pútavá a výnimočná choreografia v muzikáli Flashdance, by mala byť základom. Mala by byť pre tanečníka výzvou, aby pri každom predstavení mohol zo seba vydať maximum. V tomto prípade choreografi Igor BarberićAneta Majerová sa uspokojili so známkou dobre - priemerne. Choreografické party „baleťákov“ sú prepracované a aj keď ide v určitých častiach o jednoduché prvky, slúžia svojmu poslaniu, myšlienke ktorú majú niesť, a to zobraziť ľahkosť a ladnosť klasického tanca, ako bodu, ku ktorému sa hlavná hrdinka upína. Kratučká variácia na motívy moderného tanca à la Martha Graham spĺňa rovnaké požiadavky ilustrácie ďalšieho tanečného smeru. No tanečné variácie zboru, vedľajších úloh a najmä hlavnej hrdinky sú nedostačujúce. V momente, kedy dochádza k prirodzenej gradácii deja, hudobnej dynamiky a tempa, sa tanec iba vlečie, zostáva na predchádzajúcej úrovni. To pri stupňovaní všetkých ostatných zložiek nevytvára dojem stagnácie, ale úpadku. Záverečná choreografia prijímacích skúšok ostáva plochou a nudnou, aj keď obe alternácie Alex majú na viac, hlavne Svetlana Janotová.

Ak porovnávam premiéru a prvú reprízu, zdá sa mi, že repríza bola minimálne o 50 % lepšia - pôsobila jednotne, plynulo. Na tom má obrovskú zásluhu orchestrálne podanie a teda dirigentka Ema Mikešková. Nechala vyniknúť melodike osemdesiatych rokov. Gitara, ako reprezentant ústredného hudobného motívu bola pregnantnejšia, čo napomohlo celkovému vyzneniu. Do istej miery za to môže zodpovedať technická pripravenosť. Aj keď má divadlo generálku, väčšinou ešte na premiére sa vychytávajú posledné muchy, alebo ako na potvoru sa niečo pokazí, no tiež za to môže fakt, že dirigentka viedla svoj orchester s citom pre rytmickosť a hravosť hudby osemdesiatych  rokov.

Ak ste klasický a/alebo pravidelný divák MDB, Flashdance sa vám bude páčiť, pretože vy svoje divadlo a svojich hercov milujete. Ak ste príležitostným návštevníkom a rozhodujete sa, či máte zainvestovať do najnovšej hitovky na svetovom trhu, vedzte, že MDB vám, čo sa spevných melódií týka, môže ponúknuť viac v iných svojich inscenáciách. Zdánlivá „problémovosť“ uvádzania muzikálu Flashdance by mohla tkvieť v jeho krehkej melodike, ktorá balancuje na tenkej čiare medzi klasickým synťákovým a gitarovým zvukom osemdesiatok a podivnou harmóniou (to neplatí o dobre známych piesňach z filmu) a rytmikou, kde sa ľudské ucho pokúša nájsť záchytný bod, melodickú linku, ktorá ho prevedie hudobno-speváckou časťou. Ak sa interpretom a orchestru podarí na túto strunu naladiť, divák si odnesie z divadla potešenie.

Tom Hedley, Robbie Roth, Robert Cary, Joe Eszterhas: Flashdance, The Musical. Scénar - Tom Hedley, Robert Cary, Joe Eszterhas, libreto - Tom Hedley, hudba - Robbie Roth, texty piesní - Robert Cary a Robbie Roth. Podľa filmu spoločnosti Paramount Pictures. Muzikál v dvoch dejstvách. Hudobné naštudovanie a dirigenti Dan Kalousek a Ema Mikešková. Réžia - Stanislav Moša. Preklad - Jiří Josek. Zbormajster - Karel Škarka. Scéna - Christoph Weyers. Kostýmy - Andrea Kučerová. Choreografia - Igor Barberić a Aneta Majerová. Produkcia - Zdeněk Helbich. Svetová premiéra 28. 9. 2013, Mestské divadlo Brno. 

Foto Jef Kratochvíl

Hodnocení autora: 80 %

Ak hodnotím čisto premiérové predstavenie, dávam 60 %. Ak hodnotím aj reprízu a s ňou možnosti, ktoré v inscenácii vidím, dávam 80 %.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více