Flashdance: iskry lietajú, brúsky sa točia

2. říjen 2013, 0:29
Flashdance: iskry lietajú, brúsky sa točia

Mestské divadlo Brno sa rozhodlo investovať do novo prepracovaného hitu v muzikálovom svete. Je ním muzikál Flashdance, vytvorený na motívy rovnomenného filmu z osemdesiatych rokov. V Brne sa neplánovane, ale predsa odohrala svetová premiéra. Myslím, že je na mieste, aby som sa venovala aj samotnému muzikálu, nie len podaniu MDB, keďže tento muzikál ešte nie je bežne známy. Okrem notoricky známych piesní v ňom budeme počuť aj 16 nových, ktoré boli napísané v štýle osemdesiatych rokov. Piesne, ktoré poznáme z filmu (Maniac, Manhunt, Gloria, What a Feeling) a novo pridaná I Love Rock ´n´ Roll nadobudli v muzikálovom spracovaní odlišný postoj aj uchopenie (tento fakt posúva ďalej aj preklad do českého jazyka), z čoho vyplýva aj ich rozdielna kvalita. Tá je neporovnateľná s originálom. Ako všetci dobre vieme, pieseň v muzikáli plní funkciu prostredníka, vďaka ktorému sa hýbe dej vpred a je aj vnútornou výpoveďou hrdinov, nie iba náladovým podfarbením. Tvorcovia scenára (Tom Hedley, Robert Cary, Joe Eszterhas) sa úplne nedržali filmového umiestnenia a urobili dobre. Muzikál Flashdance sa tak nestáva iba jednoduchou napodobeninou filmu, ale vytvára si svoj vlastný svet postavený na oporných dejových pilieroch. V základoch sa pozeráme na ten istý príbeh boja, kde hlavná hrdinka Alexandra Owensová vymieňa oceľové krídla za tanečné a necháva sa uniesť vášňou k tancu a k partnerovi, Nickovi Hurleymu. Menia sa však „okoloidúce“ postavy a okolnosti. Alex po večeroch pracuje v nočnom tanečnom klube, kde sú jej kamarátkami Kiki, Gloria a Tess, vyskladané ako stavebnica lego zo žien z filmu. Konkurenčný klub už nie je nechutným stripteaseovým barom, ale pole dance klubom, kde dochádza k občasnej nahote (iba sa o nej hovorí, na scéne k nej nedochádza). Je daný väčší priestor druhej zamilovanej dvojici Jimmymu a Glorii, tanečniciam z Harryho klubu a aj samotnému Harrymu, ktorý sa musí vyrovnať s finančnou a osobnostnou konkurenciou klubu Chameleon. V inscenácii sa aj podrobnejšie vykresľuje vzťah zamestnanec/zamestnávateľ v oceliarňach v Pittsburghu pred zrútením priemyslu po hospodárskej kríze v USA.

Tvorca hudby Robbie Roth veľmi pekne a prirodzene zakomponoval malé zmeny v melodike a v tempe. Za ne najlepšie hovorí príklad piesne Gloria, kde došlo k výraznému spomaleniu, a tak k vytiahnutiu jej romantickej stránky na povrch.

Scéna je industriálna, zodpovedá miestnemu koloritu a po väčšine sa riadi pravidlom menej je viac. Ale ak chcete vidieť skutočné zváranie, dočkáte sa. Na premiére sa síce prejavil malý technický nedostatok, no na prvej repríze už plamene šľahali na všetky strany. Mestské divadlo Brno disponuje mnohými technickými možnosťami a zložité premeny scén sú u neho známe. V tomto prípade vsadila réžia na svetelný dizajn počas presunov kulís, v zmene mizanscén a v zmene nálad. Podporila prvok intimity medzi pármi zaľúbencov a pomohla pri vyjadrení vnútorných pocitov jednotlivých postáv.

Obsadenie do úloh je veľmi vydarené. Z premiéry na mňa najlepšie pôsobila Hana Holišová (Kiki). Jej výkon bol herecky, tanečne a spevácky kompaktný. Napriek tomu, že premiéra pôsobila trochu rozhádzane (je to pochopiteľné, samotný fakt premiéry je pre interpreta určite náročný a v tomto prípade sa k nemu pridala aj choroba, ktorá sadla na väčšinu hereckého obsadenia), ona bola vo svojich číslach maximálne vložená a počas jej „sólového“ vystúpenia (Manhunt) dokázala udržať naakumulovanú energiu. Jej kolegyňa v alternácii Viktoria Matušovová bola spevácky výraznejšia, no po hereckej stránke obe pojali rolu inak a obe presvedčivo. Igor Ondříček (Johny), Jiří Mach (Joe) a Jakub Zedníček (Andy Haris) podali konzistentný výkon. Ich herecká akcia bola prirodzená a podarilo sa im vytvoriť ilúziu skutočnosti. Aj Dušan Vitázek, aj Ondřej Studénka (Nick) svoju úlohu poňali trochu odlišne, no obaja vydarene. Komická postavička Glorie (Andrea Březinová alebo Johana Gazdíková) je herecky zrozumiteľnejšia a spevácky kvalitnejšia v podaní Johany Gazdíkovej. V postave Jimmyho sa strieda Lukáš JanotaAlešom Slaninom. Obaja sa svojej úlohy zhostili so cťou, no zdá sa, že Lukáš Janota sa inšpiroval komikou jeho postavy Zorra z rovnomenného muzikálu. Zvyšné postavy, ktoré majú viac alebo menej priestoru sú činoherne veľmi dobre zvládnuté. Osobne pre mňa podala Svetlana Janotová počas premiéry nadľudský výkon. Vzhľadom na to, v akom zlom stave mala hlasivky (čo bolo počuť pri 70 % jej spevu) je obdivuhodné, že vôbec rozprávala. V jej tanečnom prejave je vidieť vysokú technickú aj rozsahovú zdatnosť. Napriek tomu sa mi jej kolegyňa Ivana Vaňková v tanečnom prevedení páčila viac, pretože jej pohyb bol naplnený, precítený a opodstatnený. Taktiež vo frázovaní pri speve lepšie vystihla rytmiku osemdesiatych rokov. Avšak zdá sa, že pre väčšinu hlavného obsadenia sú určité spevácke party vysoko. Dúfam, že sa to dá pripísať iba momentálnemu angínovému obdobiu.

Pútavá a výnimočná choreografia v muzikáli Flashdance, by mala byť základom. Mala by byť pre tanečníka výzvou, aby pri každom predstavení mohol zo seba vydať maximum. V tomto prípade choreografi Igor BarberićAneta Majerová sa uspokojili so známkou dobre - priemerne. Choreografické party „baleťákov“ sú prepracované a aj keď ide v určitých častiach o jednoduché prvky, slúžia svojmu poslaniu, myšlienke ktorú majú niesť, a to zobraziť ľahkosť a ladnosť klasického tanca, ako bodu, ku ktorému sa hlavná hrdinka upína. Kratučká variácia na motívy moderného tanca à la Martha Graham spĺňa rovnaké požiadavky ilustrácie ďalšieho tanečného smeru. No tanečné variácie zboru, vedľajších úloh a najmä hlavnej hrdinky sú nedostačujúce. V momente, kedy dochádza k prirodzenej gradácii deja, hudobnej dynamiky a tempa, sa tanec iba vlečie, zostáva na predchádzajúcej úrovni. To pri stupňovaní všetkých ostatných zložiek nevytvára dojem stagnácie, ale úpadku. Záverečná choreografia prijímacích skúšok ostáva plochou a nudnou, aj keď obe alternácie Alex majú na viac, hlavne Svetlana Janotová.

Ak porovnávam premiéru a prvú reprízu, zdá sa mi, že repríza bola minimálne o 50 % lepšia - pôsobila jednotne, plynulo. Na tom má obrovskú zásluhu orchestrálne podanie a teda dirigentka Ema Mikešková. Nechala vyniknúť melodike osemdesiatych rokov. Gitara, ako reprezentant ústredného hudobného motívu bola pregnantnejšia, čo napomohlo celkovému vyzneniu. Do istej miery za to môže zodpovedať technická pripravenosť. Aj keď má divadlo generálku, väčšinou ešte na premiére sa vychytávajú posledné muchy, alebo ako na potvoru sa niečo pokazí, no tiež za to môže fakt, že dirigentka viedla svoj orchester s citom pre rytmickosť a hravosť hudby osemdesiatych  rokov.

Ak ste klasický a/alebo pravidelný divák MDB, Flashdance sa vám bude páčiť, pretože vy svoje divadlo a svojich hercov milujete. Ak ste príležitostným návštevníkom a rozhodujete sa, či máte zainvestovať do najnovšej hitovky na svetovom trhu, vedzte, že MDB vám, čo sa spevných melódií týka, môže ponúknuť viac v iných svojich inscenáciách. Zdánlivá „problémovosť“ uvádzania muzikálu Flashdance by mohla tkvieť v jeho krehkej melodike, ktorá balancuje na tenkej čiare medzi klasickým synťákovým a gitarovým zvukom osemdesiatok a podivnou harmóniou (to neplatí o dobre známych piesňach z filmu) a rytmikou, kde sa ľudské ucho pokúša nájsť záchytný bod, melodickú linku, ktorá ho prevedie hudobno-speváckou časťou. Ak sa interpretom a orchestru podarí na túto strunu naladiť, divák si odnesie z divadla potešenie.

Tom Hedley, Robbie Roth, Robert Cary, Joe Eszterhas: Flashdance, The Musical. Scénar - Tom Hedley, Robert Cary, Joe Eszterhas, libreto - Tom Hedley, hudba - Robbie Roth, texty piesní - Robert Cary a Robbie Roth. Podľa filmu spoločnosti Paramount Pictures. Muzikál v dvoch dejstvách. Hudobné naštudovanie a dirigenti Dan Kalousek a Ema Mikešková. Réžia - Stanislav Moša. Preklad - Jiří Josek. Zbormajster - Karel Škarka. Scéna - Christoph Weyers. Kostýmy - Andrea Kučerová. Choreografia - Igor Barberić a Aneta Majerová. Produkcia - Zdeněk Helbich. Svetová premiéra 28. 9. 2013, Mestské divadlo Brno. 

Foto Jef Kratochvíl

Hodnocení autora: 80 %

Ak hodnotím čisto premiérové predstavenie, dávam 60 %. Ak hodnotím aj reprízu a s ňou možnosti, ktoré v inscenácii vidím, dávam 80 %.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce