Flautas de Colores nejsou zdaleka jen pozvánkou do světa hispánské hudby pro zobcové flétny. Navíc je tu ještě fascinace starou hudbou, která má řadu podob. Asi nejsilněji se projevuje v objevování zapomenuté barevnosti starých nástrojů a snad také proto si mladý brněnský soubor čtyř flétnistek dal do názvu barvy.
Často se zapomíná na to, že flétnový consort obsahuje celou škálu fléten, které pokrývají široký rozsah od nejhlubších po nejvyšší polohy. Neliší se jen výškou, tedy rejstříkem, ale také barvou tónu. Čtveřice hráček Martina Komínková, Pavla Ryšavá, Helena Smékalová a Anna Todorová působí při ZUŠ Veveří, přičemž první ze zmíněných Martina Komínková je také pedagožkou Konzervatoře Brno, kde vyučuje právě zobcovou flétnu. Hru na ni studovala v Krakově, Hamburku a Linci a svou činností se snaží dokazovat, že flétna je víc než jen nejlevnějším nástrojem, který rodiče pořídí svým dětem v domnění, že je to stejně za rok přestane bavit. Zobcová flétna překvapivě nekončí svoji existenci v baroku s rozmachem příčné flétny, a tak se i repertoár 20. a 21. století utěšeně hemží skladbami pro tento, zdánlivě archaický, nástroj. Tento fakt asi nejlépe dokládá nové CD Pall Mall.
Zcela přirozeně se na něm potkávají kompozice z renesančního období se soudobou hudbou. Nutno podotknout, že kvarteto si s velkým citem vybírá vděčné kompozice, které u publika fungují nezávisle na době. Stejně silně působí dlouhé souzvuky renesanční polyfonie, např. v On the Cold Ground ze sbírky The Dancing Master Johna Playforda, kde flétny v závěru vystřídá i brumendo interpretek. Trochu se mi v této souvislosti vracejí vzpomínky na někdejšího pedagoga Akademie staré hudby při Ústavu hudební vědy FF MU Andrease Kröpera a zejména jeho CD Echoes s Ivou Bittovou.
Pokud vaše nejbujnější představy končí u plastového výlisku zobcové flétny, je CD Flautas de Colores určeno právě vám. Hráčky vás rychle přesvědčí, že zažitá představa zobcové flétny je značně zkreslená. Je to totiž nástroj vhodný jak pro starou, tak pro novou hudbu, pro hudbu vysokou i lidovou a hlavně: ovládá se dechem. Takže vše, co se dá udýchat, zazpívat nebo zarytmizovat se také dříve nebo později objeví v rejstříku jeho technik.
Proto se na CD, které je v nejlepším smyslu skutečnou všehochutí, objevuje inspirace balkánským folklorem ve skladbě Jana Rokyty Balkanology, úprava jazzového standardu Paula Desmonda Take Five nebo úvodní volná Improvizace. Pro milovníky staré hudby je tu připraven Tarquinio Merula a jeho Canzona La lusignuola, několik úprav Vivaldiho a Bachových instrumentálních koncertů či už zmíněný John Playford. Okouzlujícím způsobem jim sekundují v podstatě soudobé kompozice Fliegende Fische Nicoly Termöhlenové (1979), Kadanza Wilhelma Wandera van Nieuwkerk (1955) či současné zpracování středověkého mariánského hymnu Beata Viscera op. 74 Fulvia Caldiniho.
Bylo pro mne velkým překvapením, jak dobře Flautas de Colores hrají. Jak technicky, tak z hlediska souhry nebo interpretace není souboru co vytknout. Snad jen Take five by mohlo být ledabylejší a jazzově vyžilejší, ale to u hry čtyř mladých dívek nemůžeme očekávat. Kvarteto má za sebou čtyři roky existence, během kterých na sebe už stačilo upozornit například dvěma absolutními vítězstvími v celostátním kole soutěže v komorní hře v Liberci v letech 2010 a 2013 či v rámci koncertního cyklu Barbara Maria Willi uvádí. Doufejme, že soubor v dané podobě vydrží co nejdéle a že budeme moci sledovat jeho vývoj i další kroky k popularizaci zobcové flétny jako virtuózního nástroje i neznámého repertoáru pro ni.
CD Flautas de Colores: Pall Mall. Vydáno ve spolupráci s Občanským sdružením sv. Cecílie. www.flautasdecolores.cz. TT: 43:30.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..