Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.
Program čtvrtého festivalového večera sestával z balad a romancí anonymních autorů staré Francie. Po staletí představovaly lidové tradice a byly předávány z generace na generaci, staly se součástí francouzského kulturního dědictví. Narátorem hodnoceného večera byla trojice zpěváků: Claire Lefilliâtre oplývající medově sytým sopránem, Serge Goubioud se subtilnějším, ale příjemně čirým tenorem a Virgile Ancely, jehož charismatický bas měkce a plně konturoval spodní ambitus harmonií. Hudebně se tady v prastarých písních plných milostné lyriky (La Pernette, Aux marches du Palais) vyprávělo o lásce a oddanosti (Le roi Renaud, La Louison, Complainte de Mandrin), o kruté lidské nenasytnosti (Le roi fait battre tambour), o zlodějně (Le cordon noir) i také o humoru, rozmarnosti a pijáctví (Au trende et un du mosi d’aout, La moliera qu’a nau escus). Rétorika, precizní artikulace a zcela přirozené komplementární barvy hlasů všech tří zpěváků daly vyniknout rozličnosti charakterů v každé písni. A aby se posluchač neztratil v překladu, tu a tam si výpravnost pěvci doplnili dramatickými prvky, střídmější i sugestivní gestikou.
Písně, které vlastně nevycházejí z finitního notového zápisu, dávají také široký prostor pro improvizaci. A v té soubor s bravurou ale bez větších okázalostí skutečně vyniká. Umělecký vedoucí Vincent Dumestre, který sám držel vedení od teorby, obsadil do programu různé flétny, niněru, dudy, violu da gamba a perkuse, které svým měkkým témbrem a rytmickou přesností plně nahrazovaly basový nástroj. Vokální i instrumentální složky souboru se mohou pyšnit neobyčejnou sehraností. Kromě líbeznosti hudby samotné posluchače totiž pohladilo, jak uceleně spolupracují, jak si nahrávají na ozdoby, dávají si vzájemně vyniknout v dynamice i v každé pomlce a nádechu, úhrnem prostě dávají hodnotu plnohodnotného elementu skladby.
Popisovanou absolutní hudební odevzdanost sobě navzájem jistě zpečetil také fakt, že včera představený program má soubor na repertoáru již více než dvacet let. A tak koncert byl vedle nahrávky (2001) také pozoruhodným srovnáním vývoje interpretace. Skálopevná znalost repertoáru dovoluje instrumentalistům uvolněnost a intenzivnější napojení se jeden na druhého a také dává prostor odvážnější improvizaci. A co do vývoje interpretů samotných, lze jen obdivovat, jak se do měkké sytosti rozvíjí soprán Claire Lefilliâtre či improvizační vyzrálost všech hráčů.
I přes letitost opakovaného programu byla na hráčích i zpěvácích patrná čirá radost ze spolupráce a také určitá pokora k interpretovanému. Na dlouhý aplaus brněnského publika reagoval soubor dokonce dvěma přídavky, jimiž opustil program staré Francie a s uvolněností představil i prakticky současný, třídobý chanson. Dramaturgie Aux marches du palais si stále zachovává půvab pro posluchače celého světa a nepokrytě i pro jeho interprety.
Aux marches du palais | Na palácových schodech
Tradiční francouzské písně 15.-19. století
Le Poème Harmonique, umělecký vedoucí Vincent Dumestre
Zaznamenáno z koncertu v rámci festivalu Moravský podzim 5. října 2021 v Besedním domě
Zatím nebyl přidán žádný komentář..