Jen něco přes dva roky od sebe dělí první dvě alba brněnské skupiny Ghost Of You. Přesto to vypadá, jako by alba Glacier And The City (2015) a Black Yoga (2018) natočily dvě různé skupiny. Z přímočarého roku z debutu toho na půlhodinové novince příliš mnoho nezůstalo. Mladá čtveřice tentokrát ve studiu Jámor s producentem Ondřejem Ježkem častěji sahala po elektronických zvucích a mnohem více si dávala záležet na aranžích a zvuku. Pánové šli prý do studia pouze s kusými nápady, které až na místě dotvářeli. Výsledkem je energií nabitá a pestrá nahrávka, na níž sice na první poslech chybí silnější melodie a písně v pravém slova smyslu, ale ve skutečnosti minimálně zpěv výrazně melodický je.
Ano, Black Yoga se sice od první skladby Recognizer skládá především z beatů, stoptimů, energie a skvělého zvuku, ale všemu vévodí výrazný, plný a naléhavý hlas zpěváka Toma Novohradského, který připomene nejlepší léta kdysi úspěšné manchesterské kytarovky Inspiral Carpets a jejího tehdejšího zpěváka Toma Hingleyho. To je však jediná stopa z nezávislé scény 90. let, kterou v hudbě Ghost Of You nacházím. Zbytek je dobře uhnětená koláž novějších stylů a postupů, v nichž se sice rockově nabroušené kytary úplně neztratí, ale navrch má dobře použitá elektronika.
Každá z pouhých osmi skladeb působí jako malý hudební příběh. Jednou zaujme hlučnější pasáž (Skeleton), podruhé akustický úvod, proti němuž jdou do kontrastu bicí (Tempest), a potřetí až orchestrální zvuk vystřídaný temnou taneční pasáží, která zní jako nějaký remix Depeche Mode nebo Cure (Feast). Přitom zpěv se mezi umělými a přirozenými zvuky proplétá jako další hudební nástroj – někde s výše popsanou naléhavostí a s důrazem na každou vyslovenou slabiku (Locust), jinde zkreslený, topící se v elektronických úderech (Feast).
„Black Yoga pro nás představuje jakousi konfrontaci se svým špatným já. Je to cvičení, z jehož spárů je těžké se dostat. Dobrovolně ničíš sebe sama i své okolí. Každý po svém a každý trochu jinak,“ zní prohlášení kapely, zaznamenané v oficiální tiskové zprávě vydavatele. Třebaže album míří především na emoce a anglické texty a absence výrazných melodií českého posluchače nenutí k vnímání písní jako příběhů, stojí za to se na texty v bookletu alespoň podívat. V tomto ohledu považuji za zásadní skladby Break Into Eden a The Ark Won’t Come, v nichž se odráží starozákonní téma hříšného lidstva, resp. světa, případně Locust (Kobylka) jako jedna z deseti egyptských ran. Různých symbolů a – možná i nechtěných – odkazů na literaturu od kafkovské proměny v hmyz (Recognizer) po archetypální obrazy bouře či kostlivce najdeme v textech celou řadu. Vnímám je však nikoli jako konkrétní hybatele a dějiště příběhů, ale spíše jako záblesky, obrazy, které se vynořují z hlukových stěn a rytmických pasáží podobně jako Novohradského zpěv. Na první poslech sotva postřehnutelné, při pozorném sledování zásadní.
Jsem přesvědčen o tom, že Ghost Of You natočili přesně takovou desku, jakou natočit chtěli. Je to jejich momentální představa o zajímavé a kvalitní hudbě. Zatímco na prvním albu jsem se s touto jejich představou spíše míjel, tentokrát mě energie ve spojení s opravdu nápaditým mixem elektroniky a živých nástrojů oslovila a přitáhla k opakovaným poslechům alba. K tomu, aby byla Black Yoga skutečně sbírkou osmi výrazných a zapamatovatelných písní, ještě něco chybí. Možná by stačilo melodii přítomnou v sólovém zpěvu malinko podtrhnout, aby některé skladby nezněly jako remixy sebe sama. Ale to jsou detaily, navíc velmi subjektivní. Ghost Of You jsou stále ještě na začátku své dráhy, ale svým druhým albem ukazují, že se vyplatí je dál sledovat. Uvidíme, které z nápadů a postupů budou dále rozvíjet a kde se rozhodnou pro další proměnu.
Ghost Of You – Black Yoga, Indies Scope 2018, 8 skladeb, celková stopáž: 32:17
Zatím nebyl přidán žádný komentář..