Hudba olomouckých kapelníků znovu ožila

6. září 2021, 18:00
Hudba olomouckých kapelníků znovu ožila

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.

První ze zmiňovaných a hodnocených koncertů se konal 28. srpna ve slavnostním sále Klášterního Hradiska a vystoupila na něm Musica figuralis pod vedením Marka Čermáka. Na programu byla díla Josepha Puschmanna, moravského skladatele a od roku 1777 kapelníka olomoucké katedrály. Byla by nicméně chyba domnívat se, že se jednalo pouze o lokální skladatelský talent. Puschmannovy skladby se vyskytují v mnoha evropských hudebních sbírkách a ještě předtím, než přijal službu u katedrály, působil ve službách barona Skrbenského v Hošťálkovech či jako kapelník slezského zemského hejtmana v Opavě, hraběte Ignáce Dominika Chorynského.

Festivalový koncert se zaměřil na Puschmannovu světskou tvorbu. Zazněly jeho skladby Symfonie c moll, Houslový koncert G dur a Symfonie Es dur. První titul večera, symfonie c moll, představuje zatím jedinou známou mollovou symfonii autora. Je pozoruhodná mj. svými náhlými melodickými dynamickými, rytmickými i výrazovými kontrasty. Temný a zádumčivý hudební motiv se tady v okamžiku dokáže proměnit v energickou a strhující hudební plochu s bezmála jásavým charakterem. Nejen skladatel, ale především interpreti s těmito kontrasty dokázali zručně pracovat. Ansámbl pod vedením Marka Čermáka přecházel mezi vyhrocenými dynamikami se strhující přesností a s jasným hudebním záměrem. Velkou pochvalu zaslouží také žesťová sekce v čele s lesními rohy, jejichž závěrečné „zářezy“ výtečně podtrhly např. přirozenou gradaci první věty. Puschmannova hudba však není pouze energická a dramatická, naopak, skladatel dává velký prostor také lyrickým náladám, jak je patrné např. z druhé věty Symfonie c moll, nebo ještě více z jeho Houslového koncertu G dur. V této skladbě vystoupila s tělesem Musica figuralis také houslistka Martyna Pastuzska. Puschmannův koncert využívá hojně tzv. umělých flažoletů, ze kterých staví něžné a takřka pastorální plochy. Co však osobně oceňuji na Puschmannově skladbě nejvíce, je jeho cit pro výstavbu fráze, a především jeho zacházení se sólistou. Ten zde totiž není degradován na pouhý virtuózní prvek (ačkoliv je pravda, že doba prázdné virtuozity měla teprve přijít), ale naopak mnohdy přednáší zdánlivě prosté hudební fráze, které se pozvolna rozvinou do melodické, rytmické a výrazové bohatosti. Sólistka se svého úkolu zhostila výtečně. Křehké motivy v pianissimo dynamice byly „nadýchané“ a hrány „lehkou rukou“, naopak ve vyhrocenějších částech se umělkyně nebála sáhnout k mnohem drsnějšímu hudebnímu projevu. Večer uzavřela neméně povedená Symfonie G dur, dramaturgicky šikovně zvolena na konec programu – její rychlý spád, jásavý charakter a místy strhující dramatičnost byly ideálními tečkami za vydařeným koncertem.

V pořadí druhá sobota–4. září 2021 – zavedla návštěvníky festivalu do kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů. Zde v nastudování Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka zazněla v obnovené světové premiéře Missa Carolina barokního skladatele Philippa Jakoba Rittlera, který se až v poslední době těší zasloužené pozornosti jak odborné veřejnosti, tak interpretů. Doposud byla známější spíše jeho komornější díla, Missa Carolina tak představuje nový mezník našeho poznání této skladatelské Rittlerovy tvorby. Kromě instrumentalistů vystoupili sólisté Kateřina Šujanová (soprán), Yvetta Fendrichová (soprán), Monika Jägerová (alt), Ondřej Múčka (tenor) a Jaromír Nosek (bas).

Mši zahájila intráda v podobě Sonata à 3, ve která hned z kraje večera zazářili houslistka Elen Machová a clarinista Petr Jurášek. Ostatně žesťová sekce, která byla v díle hojně zastoupena, si celkově zaslouží velkou pochvalu. Ačkoliv na začátku mše (po chorálu) nebylo spojení žesťů a zbytku orchestru zcela přesvědčivé, prakticky záhy již všechny rytmické a intonační nečistoty vymizely. O skvělý přednes chorálu se postaral Ondřej Múčka a hned poté následovalo Kyrie a Gloria. Rittlerova hudba je myšlenkově hluboká, vážná, a přesto plná radosti – vážná polyfonní práce se zde snoubí s melodickou invencí a bohatství instrumentace zaručuje zvuk plný lesku. V rámci Graduale zazněla také Sonata la Pia Giovanniho Legrenzi s tísnivou stoupající chromatikou v závěru první části a také Ciacona in g Georga Muffata pro varhany, jejíhož provedení se chopil Marek Čermák.

obs_Societas Incognitorum_foto_daniel_berka

Také zpěváci předvedli výtečné výkony – nádhernou barvou hlasu a citlivým provedením zaujala především altistka Monika Jägerová. Výborným frázováním a prací s barvou hlasu oslnil rovněž tenorista Ondřej Múčka. Potěšil i srozumitelný a pevný bas Jaromíra Noska. Trochu nespojitě však na společných místech působily sopranistky. Zatímco se každá sama za sebe mohla pyšnit kvalitním nastudováním a hezkou barvou hlasu, ve společných částech jako by právě barvy hlasů obou zpěvaček šly proti sobě. Rozhodně se však nejednalo o zásadní nedostatek a věřím, že v řadách posluchačů se najdou i tací, kterým naopak harmonie sopránů veskrze lahodila. Zmínku si zaslouží také sborové části, ve kterých Rittlerova hudba dosahovala obzvláštního lesku a dramatického účinku.

Sobotní koncerty Olomouckého barokního festivalu představily v provedení dvou různých hudebních těles hudbu zatím nepříliš známých, avšak bezpochyby pozoruhodných autorů, jejichž dílo by mohlo (a vpravdě i mělo!) být vítaným obohacením i dalších hudebních programů a festivalů. Tváří v tvář nepopiratelné kvalitě skladeb Philippa Jakoba Rittlera a Josepha Puschmanna se zdá skoro nemyslitelným, že by taková hudba měla znovu upadnout v zapomnění.

Pocta Josephu Puschmannovi – 28. 8. 2021

Martyna Pastuzska – sólistka housle

Marek Čermák – umělecký vedoucí

Musica figuralis

Obsazení:

Hoboje: Małgorzata Kluźniak, Petra Karpíšková

Fagot: Petr Budín

Lesní rohy: Rudolf Linner, Juraj Ofúkaný

Klariny: Petr Jurášek, Karel Beránek

Housle: Martyna Pastuszka, Aleksandra Radwańska,

Bartłomiej Fraś, Dominika Małecka,

Antonina Krzyżowska, Vojtěch Zajíc

Viola: Martin Stupka

Violoncello: Petr Mašlaň

Violon: Ján Krigovský

Tympány: Lukáš Krejčí

Cembalo: Marek Čermák

Program koncertu:

Joseph Puschmann (1738-1794)

Symfonie c moll

Houslový koncert G dur

Symfonie Es dur

 

Missa Carolina – 4. 9. 2021

Intrada: P. J. Rittler (1639? - 1690) - Sonata à 3

Introitus: Statuit ei Dominus (Chorál)

Kyrie, Gloria: P. J. Rittler – Missa Carolina

Graduale: Giovanni Legrenzi (1626 –1690) – Sonata la Pia à 2

Credo: P. J. Rittler – Missa Carolina

Ofertorium: Georg Muffat (1653 –1704) – Ciacona in g (organo solo)

Sanctus: P. J. Rittler – Missa Carolina

Communio: Fidelis servus (Chorál)

Agnus Dei, Dona nobis: P. J. Rittler – Missa Carolina

Soli:

Kateřina Šujanová – soprán

Yvetta Fendrichová – soprán

Monika Jägerová – alt,

Ondřej Múčka – tenor

Jaromír Nosek – bas

 Sbor:

Aneta Podracká Bendová – soprán

Linda Nepivodová – soprán

Tamara Kubandová – alt

Ivan Nepivoda – tenor

Martin Šujan – bas

 Orchestr:

Clarina: Petr Jurášek, Jaroslav Kocůrek

Cink: Richard Šeda, Barbora Mišoňová

Trombon: Ondřej Sokol, Stanislav Penk, Pavel Novotný

Housle: Elen Machová, Eva Kalová

Viola: Veronika Svačinová, Braňo Larich, František Kuncl

Varhanní pozitiv: Marek Čermák

Violoncello: Dalibor Pimek

Violon: Lukáš Verner

Foto Daniel Berka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce