Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.
První ze zmiňovaných a hodnocených koncertů se konal 28. srpna ve slavnostním sále Klášterního Hradiska a vystoupila na něm Musica figuralis pod vedením Marka Čermáka. Na programu byla díla Josepha Puschmanna, moravského skladatele a od roku 1777 kapelníka olomoucké katedrály. Byla by nicméně chyba domnívat se, že se jednalo pouze o lokální skladatelský talent. Puschmannovy skladby se vyskytují v mnoha evropských hudebních sbírkách a ještě předtím, než přijal službu u katedrály, působil ve službách barona Skrbenského v Hošťálkovech či jako kapelník slezského zemského hejtmana v Opavě, hraběte Ignáce Dominika Chorynského.
Festivalový koncert se zaměřil na Puschmannovu světskou tvorbu. Zazněly jeho skladby Symfonie c moll, Houslový koncert G dur a Symfonie Es dur. První titul večera, symfonie c moll, představuje zatím jedinou známou mollovou symfonii autora. Je pozoruhodná mj. svými náhlými melodickými dynamickými, rytmickými i výrazovými kontrasty. Temný a zádumčivý hudební motiv se tady v okamžiku dokáže proměnit v energickou a strhující hudební plochu s bezmála jásavým charakterem. Nejen skladatel, ale především interpreti s těmito kontrasty dokázali zručně pracovat. Ansámbl pod vedením Marka Čermáka přecházel mezi vyhrocenými dynamikami se strhující přesností a s jasným hudebním záměrem. Velkou pochvalu zaslouží také žesťová sekce v čele s lesními rohy, jejichž závěrečné „zářezy“ výtečně podtrhly např. přirozenou gradaci první věty. Puschmannova hudba však není pouze energická a dramatická, naopak, skladatel dává velký prostor také lyrickým náladám, jak je patrné např. z druhé věty Symfonie c moll, nebo ještě více z jeho Houslového koncertu G dur. V této skladbě vystoupila s tělesem Musica figuralis také houslistka Martyna Pastuzska. Puschmannův koncert využívá hojně tzv. umělých flažoletů, ze kterých staví něžné a takřka pastorální plochy. Co však osobně oceňuji na Puschmannově skladbě nejvíce, je jeho cit pro výstavbu fráze, a především jeho zacházení se sólistou. Ten zde totiž není degradován na pouhý virtuózní prvek (ačkoliv je pravda, že doba prázdné virtuozity měla teprve přijít), ale naopak mnohdy přednáší zdánlivě prosté hudební fráze, které se pozvolna rozvinou do melodické, rytmické a výrazové bohatosti. Sólistka se svého úkolu zhostila výtečně. Křehké motivy v pianissimo dynamice byly „nadýchané“ a hrány „lehkou rukou“, naopak ve vyhrocenějších částech se umělkyně nebála sáhnout k mnohem drsnějšímu hudebnímu projevu. Večer uzavřela neméně povedená Symfonie G dur, dramaturgicky šikovně zvolena na konec programu – její rychlý spád, jásavý charakter a místy strhující dramatičnost byly ideálními tečkami za vydařeným koncertem.
V pořadí druhá sobota–4. září 2021 – zavedla návštěvníky festivalu do kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů. Zde v nastudování Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka zazněla v obnovené světové premiéře Missa Carolina barokního skladatele Philippa Jakoba Rittlera, který se až v poslední době těší zasloužené pozornosti jak odborné veřejnosti, tak interpretů. Doposud byla známější spíše jeho komornější díla, Missa Carolina tak představuje nový mezník našeho poznání této skladatelské Rittlerovy tvorby. Kromě instrumentalistů vystoupili sólisté Kateřina Šujanová (soprán), Yvetta Fendrichová (soprán), Monika Jägerová (alt), Ondřej Múčka (tenor) a Jaromír Nosek (bas).
Mši zahájila intráda v podobě Sonata à 3, ve která hned z kraje večera zazářili houslistka Elen Machová a clarinista Petr Jurášek. Ostatně žesťová sekce, která byla v díle hojně zastoupena, si celkově zaslouží velkou pochvalu. Ačkoliv na začátku mše (po chorálu) nebylo spojení žesťů a zbytku orchestru zcela přesvědčivé, prakticky záhy již všechny rytmické a intonační nečistoty vymizely. O skvělý přednes chorálu se postaral Ondřej Múčka a hned poté následovalo Kyrie a Gloria. Rittlerova hudba je myšlenkově hluboká, vážná, a přesto plná radosti – vážná polyfonní práce se zde snoubí s melodickou invencí a bohatství instrumentace zaručuje zvuk plný lesku. V rámci Graduale zazněla také Sonata la Pia Giovanniho Legrenzi s tísnivou stoupající chromatikou v závěru první části a také Ciacona in g Georga Muffata pro varhany, jejíhož provedení se chopil Marek Čermák.
Také zpěváci předvedli výtečné výkony – nádhernou barvou hlasu a citlivým provedením zaujala především altistka Monika Jägerová. Výborným frázováním a prací s barvou hlasu oslnil rovněž tenorista Ondřej Múčka. Potěšil i srozumitelný a pevný bas Jaromíra Noska. Trochu nespojitě však na společných místech působily sopranistky. Zatímco se každá sama za sebe mohla pyšnit kvalitním nastudováním a hezkou barvou hlasu, ve společných částech jako by právě barvy hlasů obou zpěvaček šly proti sobě. Rozhodně se však nejednalo o zásadní nedostatek a věřím, že v řadách posluchačů se najdou i tací, kterým naopak harmonie sopránů veskrze lahodila. Zmínku si zaslouží také sborové části, ve kterých Rittlerova hudba dosahovala obzvláštního lesku a dramatického účinku.
Sobotní koncerty Olomouckého barokního festivalu představily v provedení dvou různých hudebních těles hudbu zatím nepříliš známých, avšak bezpochyby pozoruhodných autorů, jejichž dílo by mohlo (a vpravdě i mělo!) být vítaným obohacením i dalších hudebních programů a festivalů. Tváří v tvář nepopiratelné kvalitě skladeb Philippa Jakoba Rittlera a Josepha Puschmanna se zdá skoro nemyslitelným, že by taková hudba měla znovu upadnout v zapomnění.
Pocta Josephu Puschmannovi – 28. 8. 2021
Martyna Pastuzska – sólistka housle
Marek Čermák – umělecký vedoucí
Musica figuralis
Obsazení:
Hoboje: Małgorzata Kluźniak, Petra Karpíšková
Fagot: Petr Budín
Lesní rohy: Rudolf Linner, Juraj Ofúkaný
Klariny: Petr Jurášek, Karel Beránek
Housle: Martyna Pastuszka, Aleksandra Radwańska,
Bartłomiej Fraś, Dominika Małecka,
Antonina Krzyżowska, Vojtěch Zajíc
Viola: Martin Stupka
Violoncello: Petr Mašlaň
Violon: Ján Krigovský
Tympány: Lukáš Krejčí
Cembalo: Marek Čermák
Program koncertu:
Joseph Puschmann (1738-1794)
Symfonie c moll
Houslový koncert G dur
Symfonie Es dur
Missa Carolina – 4. 9. 2021
Intrada: P. J. Rittler (1639? - 1690) - Sonata à 3
Introitus: Statuit ei Dominus (Chorál)
Kyrie, Gloria: P. J. Rittler – Missa Carolina
Graduale: Giovanni Legrenzi (1626 –1690) – Sonata la Pia à 2
Credo: P. J. Rittler – Missa Carolina
Ofertorium: Georg Muffat (1653 –1704) – Ciacona in g (organo solo)
Sanctus: P. J. Rittler – Missa Carolina
Communio: Fidelis servus (Chorál)
Agnus Dei, Dona nobis: P. J. Rittler – Missa Carolina
Soli:
Kateřina Šujanová – soprán
Yvetta Fendrichová – soprán
Monika Jägerová – alt,
Ondřej Múčka – tenor
Jaromír Nosek – bas
Sbor:
Aneta Podracká Bendová – soprán
Linda Nepivodová – soprán
Tamara Kubandová – alt
Ivan Nepivoda – tenor
Martin Šujan – bas
Orchestr:
Clarina: Petr Jurášek, Jaroslav Kocůrek
Cink: Richard Šeda, Barbora Mišoňová
Trombon: Ondřej Sokol, Stanislav Penk, Pavel Novotný
Housle: Elen Machová, Eva Kalová
Viola: Veronika Svačinová, Braňo Larich, František Kuncl
Varhanní pozitiv: Marek Čermák
Violoncello: Dalibor Pimek
Violon: Lukáš Verner
Zatím nebyl přidán žádný komentář..