Hudba prostoru a duše. Světové premiéry u sv. Augustina

Hudba prostoru a duše. Světové premiéry u sv. Augustina

Chrámový koncert Ensemble Opera Diversa přinesl program sestavený z děl současných skladatelů, až na jednu výjimku domácích. Jeho atraktivitu podtrhovaly především dvě světové premiéry složené pro tuto příležitost.

Koncert měl i pěknou návštěvu, ačkoliv zároveň začínal Bachův varhanní festival. Zahraniční výjimkou mezi autory byl anglický skladatel David Matthews, který ale do Brna zajíždí už mnoho let a částečně už na domácí scénu také patří. Jeho Introit pro smyčcový orchestr a 2 trubky také celý program otevřel. Bylo to důstojné uvedení pořadu hudby často ne snad přímo duchovní, ale takové, která se k duchovním hodnotám a záchvěvům duše nějakým způsobem obrací, nebo alespoň bere v úvahu charakteristický dozvuk chrámového prostoru. Smyčce zněly sytě, téměř romanticky, orchestr byl obsazen o něco mohutněji než je na koncertech Diversy běžné, alespoň jsem měl ten pocit. Zatímco orchestr vytvářel zvukový masiv, trubky do něj vpadaly melodickými dvojhlasy. Zvuk smyčců od oltáře a dvojice trubek z kůru se dobře pojil a zaplňoval celý prostor kostela na Kraví hoře.

Sborovou skladbu Františka Emmerta Os justi meditabitur provedla bez orchestru sborová sekce Diversy zvaná Ensemble Versus. Rozvržení hlasů bylo paralelní k předchozímu Introitu, vedle hlavního sboru zpívaly dva sólové soprány. Skladba působila jako křehké pokračování a vyústění úvodu koncertu. Sbor zněl dobře, sólové hlasy by chtěly přece jen trochu víc jistoty.

První světovou premiérou byl chrámový koncert Death Has a Smile on Its Face (Smrt má úsměv na tváři). Peter Graham čili Jaroslav Šťastný jej věnoval manželce německého hudebního publicisty a významného propagátora soudobé hudby Reinharda Oehlschlägela – to, že smrt má úsměv na tváři, mu prý řekl John Cage. Tahounem a táhlem celého provedení byli Pavel Zlámal a jeho basklarinet, který zněl ze začátku s naléhavostí volání zlé víly, postupně se zvukově zklidňoval, ale neztrácel napětí ani naléhavost. Gabriela Tardonová vedla provedení s pečlivostí a spolehlivostí, které jsou jí vlastní, ale orchestr zněl proti Pavlu Zlámalovi upozaděně a matně. Čistě spekulativně jsem měl dojem, že ambiciózní dramaturgie snad poněkud předběhla praktické možnosti skladbu pořádně nazkoušet. Varhany vytvářely osamělý zvukový protipól basklarinetu, kompozice samotná na mě při prvním poslechu zapůsobila velmi dobře.

Následující Hommage à Concerto grosso pro violoncello a smyčce Roberta Hejnara, tedy pocta staré barokní formě, z celkového vyznění koncertu jaksi vybočovalo. Pokud bych měl opět zaspekulovat o skladbě celého pořadu, tak měla pět částí, které by mohly odpovídat mešním ordináriím Kyrie – Gloria – Credo – Sanctus a Benedictus – Agnus Dei. Mezi nimi by concerto grosso pro sólový nástroj a orchestr odpovídalo předposlední dvojici. Z tohoto hlediska je zařazení takové skladby logické, ale hudebně jsme se ocitli kdesi jinde – barokní východiska tvořila základ skladby a vytrhovala ji ze souvislostí večera. Jindy bych si Hejnarovu soudobou reflexi staré hudby určitě poslechnul rád.

Druhou světovou premiérou bylo Te Deum laudamus pro soprán sólo, trubku, sbor, smyčce a varhany, jehož autorem je kmenový skladatel Ensemble Opera Diversa Ondřej Kyas. Skladba na mě při prvním dojmu zapůsobila poněkud romanticky, jako bych z ní cítil kus brucknerovského ducha, což je čistě popis pocitu – není to myšleno nijak negativně. Sbor zpíval většinu skladby z kůru, kde si ho řídil autor. Kostel sv. Augustina ale není příliš veliký, takže se zpěv se smyčci setkával jaksi samozřejmě a prostorový účinek byl spíš v blízkém setkávání než v zaznívání odjinud. Taky se mi zdálo, jako by Ondřej Kyas počítal v myšlenkách s větším provozovacím aparátem a prostorem, ale to je opět jen spekulace a možná na to někdy v budoucnosti dojde.

David Matthews: Introit pro smyčcový orchestr a 2 trubky,  František Emmert: Os justi meditabitur pro sbor a cappella, Peter Graham: chrámový koncert Death has a smile on its face pro basklarinet, 2 trubky, varhany, smyčce a sbor (premiéra), basklarinet Pavel Zlámal, Robert Hejnar: Hommage à Concerto grosso pro violoncello a smyčce, violoncello Lukáš Svoboda, Ondřej Kyas: Te Deum laudamus pro soprán sólo, trubku, sbor, smyčce a varhany (premiéra), soprán sólo Jana Tajovská Krajčovičová. 7. října 2014, kostel sv. Augustina, Brno.

Foto Arathan Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Když Richard Novák slavil před třemi lety osmdesáté narozeniny, připadal mi ve formě takřka nadlidské. Letos slaví šedesát let na scéně a pořád na ní se ctí může stát a zpívat. To je zkrátka zázrak.  více


Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce