Hudebně krásná, přesto lehce nedramatická Manon Lescaut

Hudebně krásná, přesto lehce nedramatická Manon Lescaut

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).

Pucciniho Manon Lescaut, jenž náleží těsně před skladatelovo vrcholné období, vychází z novely Histoire du chevalier des Grieux et de Manon Lescaut od Antoine François Prévosta. Na libretu postupně pracovali Ruggero Leoncavallo, Marco Praga, Giuseppe Giacosa, Domenico Oliva a Luigi Illica s přispěním nakladatele Giulia Ricordiho a skladatele samotného. Galimatyáš v. autorství libreta způsobil, že nikdo z autorů nebyl uveden na titulní straně originální partitury. Množství autorů a celkové zmatky při tvorbě libreta mohly mít částečně za následek, že libreto není samo o sobě tak dramatické, jak jsme zvyklí například u Bohémy či dalších Pucciniho pozdějších děl a opera tedy představuje pro režii docela velký oříšek.

Režie Štěpána Pácla ve spolupráci se scénografií Dragana Stojčevského a choreografií Andrey Miltnerové se pokusila tuto překážku překonat a je potřeba poznamenat, že do jisté míry poměrně úspěšně. Scéna byla založena na vymezení hracího prostoru ze tří stran stěnami v barvě dřeva. V bočních zdích byly čtvery dveře na každé straně. Nejvýraznějším scénografickým prvkem byly velké vějíře zavěšené ze stropu a okna vějířovitého tvaru vyřezaná v zadní stěně. Z prostředního okna byl ve druhém dějství odebráním spodního dílu vytvořen vchod, v posledním aktu byla tato okna kompletně zakryta. Ve třetím jednání byla v zadní části místo dřevěné zástěny plenta připomínající velké kontejnery určené pro převoz nákladu na lodích. Povedenou součástí scény byla reflexní podlaha, která, když zrovna nebyla zakrytá kobercem či plochou evokující loď, pomocí nasvícení házela odlesky na dřevěné stěny, což vytvářelo krásný vizuální prvek, který podpořil celkový vjem z části prosté, přesto vizuálně atraktivní scény.

54310633098_c792d26a2c_c

Choreografie Andrey Miltnerové dodávala drobnými tanečky jednotlivým scénám na dynamičnosti, což byl vyloženě povedený tah. Některé ze scén v režijním uchopení Štěpána Pácla totiž působily těžce staticky. To platilo zejména tam, kde spolu interagovaly pouze dvě postavy. Zmíněné vstupy tanečnic tak alespoň částečně tento neduh vyrovnávaly. Jak ale bylo uvedeno výše, nedramatičnost vychází z velké míry z libreta samotného a zdaleka to není možné vyčítat pouze režii. V inscenaci se naopak objevilo několik prvků, které byly velice povedené. Byli to například čtyři portýři se zrcadly, kteří ve druhém dějství obklopovali Manon a znázorňovali tak její kochání se bohatstvím, kterým ji Geronte zahrnul. Zároveň jako by protagonistce nastavovali sociální zrcadlo a znázorňovali marnivost, ke které se Manon uchýlila. Vydařená byla také ilustrace izolovanosti Manon a Renata v posledním dějství, kdy se sami nacházeli mezi – tentokrát kompletně - uzavřenými dřevěnými zdmi.

Naopak jako velice zvláštní se jevilo umístění postav v oblecích připomínající katolické duchovní do scény, kde se hlavní hrdinka učí tanci. Podivná byla i nasazovací zlatá křídla, která jejich kleriky doplňovala. Ostatní kostýmy, které vytvořila Linda Boráros, byly poměrně tradiční a v inscenaci dobře fungující. Manon byla nejprve oděna do modrých, posléze honosných červených šatů a v závěru opery už jen do prostého oblečení v tělové barvě, které bylo identické s prostitutkami cestujícími do vyhnanství. Hlavní mužské postavy byly kostýmovány do různých variací pánských obleků, ze kterých vizuálně vyčnívaly pestrobarevné oděvy Geronta di Ravior. Členové sboru měli z velké části kostýmy korespondující s dobou, do které je děj opery zasazen. V hostinci to byly obleky městského obyvatelstva, čí šedé šaty, v Geronteho sídle kromě zmíněných kněžských hábitů také červené fraky a ve třetím aktu typické dělnické oblečení. Výraznými barvami obleků byly zvýrazněny například postavy Tanečního mistra nebo Parukáře. Kromě zvláštního oblečení obecenstva při Manonině tanci ve druhém dějství byly kostýmy povedené a jejich spíše tradiční orientace se scénou a režií fungovala dobře.

Hudební výkony sboru pod vedením Pavla Koňárka, i orchestru pod taktovkou Ondreje Olose byly zdařilé. Ačkoliv se v úvodu opery objevilo několik míst, kde došlo k mírnému rytmickému rozhození uvnitř orchestru i mezi orchestrem a sborem, posléze byly tyto nedostatky napraveny a k výraznějším problémům již nedocházelo. Oproti tomu intonace muzikantů i sboristů byla výborná po celou dobu trvání operní inscenace. Za zmínku stojí výtečné sólové vyhrávky některých nástrojů, z nichž nejvíce zaujala flétna svým sametovým tónem. Naprosto suverénní byly výkony sólistů. Představitelé vedlejších postav Vít Nosek (Edmondo), Josef Škarka (Hospodský, Námořní kapitán), Petr Levíček (Taneční mistr), Jitka Klečanská (zpěvák), Pavel Valenta (Lampář) a David Nykl (seržant z kasáren) přirozeně nedostali tolik prostoru jako ústřední čtveřice, přesto dokázali z těchto epizodních rolí dostat maximum. Během jejich vstupů nedošlo k intonačnímu zaváhání, byly dobře sezpívaní s orchestrem a také byli vždy dobře slyšet.

54310810270_b3772a0393_c

Podobně tomu bylo i u čtveřice hlavních postav. Zdeněk Plech (Geronte di Ravior) i Jiří Brückler (Lescaut) dokázali kromě čistého zpěvu podpořit své výkony i dobrým herectvím a z nepříliš dramatického libreta vyždímali, co se dalo. Výborný herecký výkon podal i představitel Renata des Grieux Peter Berger. Od dokonalého pěveckého výkonu ho lehce vzdálilo pouze – na můj vkus až příliš silné – vibrato na některých delších tónech. Berger to přesto dohnal výtečnou intonací a zdařilou expresivitou svého projevu. V inscenaci nejvíce zářila představitelka ústřední postavy Manon Lescaut Jana Šrejma Kačírková. Dokázala svoji nádhernou a plnou barvu hlasu spojit s křišťálově čistou intonací, výborným herectvím a často opravdu silnou expresivitou, která celé interpretaci jejího partu dodávala šmrnc. Podobně jako ostatní sólisté se navíc nikdy v celkovém zvuku neztrácela, i když se musela vypořádat například s často dynamicky silným (nemyšleno negativně) zpěvem sboru.

Ačkoliv byla režie místy lehce statická, a inscenace ne vždy působila rychlým spádem, lze to z velké části připsat na vrub libreta samotného. Hezké kostýmy a vizuálně zajímavé scény v kombinaci s dobrou hrou orchestru lze ocenit podobně jako povedené sbory a excelentní výkony sólistů. Úhrnem lze nové uvedení Pucciniho Manon Lescaut v podání operního souboru Národního divadla Brno označit za přinejmenším povedené.

Giacomo Puccini: Manon Lescaut

libreto: Luigi Illica, Marco Praga, Giulio Ricordi a Domenico Oliva

hudební nastudování a dirigent: Ondrej Olos

režie: Štěpán Pácl

scéna: Dragan Stojčevski

kostýmy: Linda Boráros

světelný design: Přemysl Janda

choreografie: Andrea Miltnerová

dramaturgie: Patricie Částková

sbormistr: Pavel Koňárek

osoby a obsazení:

Manon Lescaut: Jana Šrejma Kačírková

Lescaut: Jiří Brückler

Renato des Grieux: Peter Berger

Geronte di Ravior: Zdeněk Plech

Edmondo: Vít Nosek

Hospodský: Josef Škarka

Taneční mistr: Petr Levíček

Zpěvák: Jitka Klečanská

Lampář: Pavel Valenta

Námořní kapitán: Josef Škarka

Seržant z kasáren: David Nykl

Parukář: Václav Fiala

sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB, tanečníci

pátek 7. 2. v 19 hodin, Janáčkovo divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce