Hudební inventury Ensemble Opera Diversa

Hudební inventury Ensemble Opera Diversa

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa Quartet: Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin Opršál, Martin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.

hudebni_inventura_EOD_2024_foto_marek_olbrzymek_04

Jako první ve světové premiéře zazněl písňový cyklus Shifting Sands (2024) autora Miloše Orsona Štědroně (*1973). Pět částí zkomponovaných na texty brněnského básníka Ivana Blatného (1919–1990) odráží jeho svébytný styl kombinující jazyky (např. čeština, angličtina, němčina hned v úvodní skladbě), ale i různorodé směry jako surrealismus nebo dadaismus s občasnými autobiografickými vzpomínkami. Skladatel složil hned dvě verze cyklu: pro soprán a klavír, která zazněla na koncertě, a také variantu pro bicí nástroje (ossia). Polystylovost textů se propíjí i do hudební složky, v níž jednotlivé písně balancují na pomezí árie, chansonu, swingu, ale třeba i valčíku. Odlehčený charakter díla vyvažuje náročná technická stránka, se kterou si zpěvačka Aneta Podracká Bendová a klavíristka Tereza Plešáková výtečně poradily. Precizní výslovnost, sytost hlasu a zevrubná práce s (nejen) hudebními myšlenkami dominovaly přednesu sopranistky, který citlivým, avšak přesvědčivým doprovodem podpořila Tereza Plešáková.

Druhá světová premiéra večera vzešla z pera pedagoga a skladatele Slavomíra Hořínky (*1980). Napsaná je pro smyčcové kvarteto a nese název Four (2020). Skladba vznikla pro kvartetní soutěž festivalu Pražské jaro 2021, ale svého uvedení se dočkala až teď. Může se zdát, že název odkazuje na samotné obsazení smyčcového kvarteta, ale není tomu tak. Four naznačuje tónový materiál – pouhé čtyři tóny – na kterých autor kompozici postavil. „Vnitřně je členěna do dvou dílů: pomalé konceptuální plochy a části založené na rychlém pohybu, která jako zlatá nit prochází všemi nástroji souboru. Její poslech bych přirovnal k pohledu do – tu pomalu, tu rychle – otáčeného kaleidoskopu nebo rozostřenému zahledění se z okénka vlaku projíždějícího krajinou,“ popisuje Slavomír Hořínka. V případě této malé formy lze mluvit o jistém zachycení momentu – nálady, který je hudebně vyjádřen hrou s tóny, barvou a prostorem. V aule rektorátu VUT celému okamžiku dopomáhala akustika, přesněji delší dozvuk, v němž se hudební materiál po zvukové stránce příjemně prolínal. Nastudování ani vlastnímu provedení Diversa Quartet není co vytknout.

hudebni_inventura_EOD_2024_foto_marek_olbrzymek_01

Šest starobylých miniatur pro smyčcové trio pražského autora Hanuše Bartoně (1960–2023), mimo jiné žáka Svatopluka Havelky, v programu zastupovalo opět odlehčenější charakter hudby plný vtipu a sarkasmu (možno říci i recese). Sám autor ve svém komentáři ke kompozici zmiňuje, že cílem bylo si odpočinout od požadavků kladených na skladatele a interprety soudobé hudby. Proto chtěl složit jednoduchou, tradičněji orientovanou skladbu, kde se inspiroval lidovou i klasickou hudbou a pracoval s prostými melodickými a rytmickými nápady. Dílo vzniklo z podnětu autorova spolužáka, houslisty Petra Matějáka, který se s Českým smyčcovým triem zasloužil o jeho premiéru na festivalu Třídenní plus v roce 2004. Houslistka Barbara Tolarová předvedla svůj um v prozpívanýchsólových vstupech, například v prvním díle Pastorela, kterou hned vzápětí vystřídala druhá část s názvem Kanec a jeho tanec. Zde trio výtečně přednesem vystihlo buranský ráz této věty. Sólově se publiku představil i violista David Křivský, v jehož partu v části Pořád dokola zazníval neustále se opakující motiv. Muzikantský humor odkazující na kompoziční klišé tak prochází celou Bartoňovou kompozicí, v níž každá z vět v sobě ukrývá jeden princip, na kterém je vystavěna.

Závěr patřil již zmiňovanému skladateli Svatopluku Havelkovi (1925–2009) a jeho Parénéze (1993) – pětidílný cyklus zkomponovaný na řecké překlady biblických epištol pro soprán, klavír a bicí nástroje. Dílo je specifické nejen svým obsazením a textovou složkou, ale také druhou možností provedení, kdy texty lze mezi jednotlivými částmi pouze recitovat. V případě recenzovaného koncertu jsme však vyslechli variantu se zpěvem v podání Anety Podracké Bendové za doprovodu klavíristky Plešákové a OK Percussion Duo. Havelkův žák Hanuš Bartoň v komentáři k Parénéze vyzdvihuje autorův „neobyčejný cit pro barevné možnosti nástrojů“ a dodává, že „neustále překvapuje zvukovou představivostí a udivuje schopností rytmicky vynalézavého členění spojit zdánlivě historicky vyčerpané principy s originálním a zcela soudobým pojetím v organicky přesvědčivý celek.“ Zmíněných barevných možností nástrojů si posluchači mohli všimnout již od prvních tónů, primárně v nápaditých nástrojových kombinacích. Kupříkladu klavír v průběhu díla zastává několik funkcí – doprovodnou, barevnou, rytmickou, ale také rovnocennou vůči sopránu (například v quasi duetech). Zároveň je však motivicky a témbrově propojený s perkusemi, od nichž přebírá jednotlivé hudební nápady (rytmicko-melodické motivy). Samotná bicí sekce v každé z částí je instrumentačně proměněna, důležitou roli však bezesporu hrají nástroje jako marimba a vibrafon. Bez povšimnutí nezůstaly ani techniky a způsoby hry na nástroje. Za všechny zmíním hru smyčcem na kovové kameny melodických bicích vytvářející ojedinělý tónový odstín. Výkon interpretů lze označit za působivý, technicky a intonačně přesný, výrazově suverénní i přes občasná hluchá místa, v nichž zpěvaččin hlas zanikal pod nástrojovou vrstvou. To však zapříčiňovala akustika prostoru, nikoliv samotné provedení.

hudebni_inventura_EOD_2024_foto_marek_olbrzymek_02

Nebát se zariskovat a vytáhnout dávno zapomenuté či oslovit soudobé tvůrce a vložit důvěru do jejich skladatelské invence – tím se vyznačuje koncertní řada Hudebních inventur, která si díky své promyšlené dramaturgii a kvalitním uměleckým výkonům rozhodně zaslouží pozornost.

Program:

Miloš Orson Štědroň: Shifting Sands pro soprán a klavír, premiéra

Slavomír Hořínka: Four pro smyčcové kvarteto, premiéra

Hanuš Bartoň: Šest starobylých miniatur pro smyčcové trio

Svatopluk Havelka: Parénéze pro komorní ansámbl

Aneta Podracká Bendová – soprán

Tereza Plešáková – klavír

OK Percussion Duo (Martin Opršál, Martin Kleibl)

Diversa Quartet

Barbara Tolarová – 1. housle

Jan Bělohlávek – 2. housle

David Křivský – viola

Iva Wiesnerová – violoncello

Středa 29. května 2024 v 19:00, aula rektorátu VUT Brno

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce