„Čas je ohyzdná věc tím, že se nikdy nezastaví,“ poznamenává muzikolog Robert Smetana. Díky jeho svědectví o lidech, kteří formovali brněnské hudební dění i jeho dnešní podobu, ale přece jen můžeme čas na chvíli vrátit.
Robert Smetana (29. srpna 1904 Vídeň – 6. října 1988 Brno) studoval ve Vídni, Olomouci a Praze, nakonec ale maturoval v Brně v roce 1922. Tímto rokem také začíná období, kterému jsou z velké části věnovány jeho vzpomínky na hudební Brno. Chtěl původně studovat na Přírodovědecké fakultě, ale jak k tomu poznamenává hned v úvodu knihy: „Život se mi trochu zkomplikoval…“ Tou komplikací bylo zakoupení životopisu Bedřicha Smetany od Karla Emanuela Hrobského. Byl to pro něj takový zásah a cítil se do osudů i díla svého jmenovce natolik vtažen, že se mu o setkání se Smetanou i zdávalo. Nakonec se nechal zapsat na Filosofickou fakultu, kde studoval Hudební vědu u Vladimíra Helferta. Své hudební vzdělání si zároveň doplňoval na konzervatoři. Jeho hlavním oborem byla lidová, zlidovělá a kramářská česká píseň, spolupracoval úzce s Bedřichem Václavkem. Po druhé světové válce se podílel na založení Univerzity Palackého; do Olomouce ale odešel už v roce 1936, kdy také končí nejhutnější část jeho vzpomínek na Brno.
Jedná se skutečně více o vzpomínky než o paměti v pravém slova smyslu. Celku dominují čtyři jména: Bedřich Václavek, Vladimír Helfert, Rudolf Firkušný a Gracian Černušák. Není to způsobeno jen rozsahem „jejich“ kapitol, ale také tím, jak se prolínají i do vzpomínek ostatních, které působí jako spojovací materiál, jenž drží úhelné kameny pohromadě. Z velké části se jedná o nepublikované texty, samostatně vyšly pouze vzpomínky na Firkušného.
Smetanovo vyprávění nezapře vědce: ačkoliv se jedná o osobní texty, neztrácí se z nich nikdy dojem jakési exaktnosti. Snahy přesně vylíčit, jak to tenkrát bylo, se všemi vedlejšími motivy a drobnými ději, a to i za tu cenu, že se spád vlastního vyprávění poněkud zdrží. Jeho náklonnosti i nelásky k jednotlivým osobám jsou na první pohled schovány jak za touto exaktností, tak za všudypřítomným taktem, se kterým o svých přátelích i nepřátelích mluví. Přiznává otevřeně, koho měl a neměl rád, ale nevede ho to k nekritické chvále ani zaujatému hanění. Celá kniha tím získává vyrovnaný charakter, který se nepase na bulvární historce kolem tanečníka a choreografa Iva Váni Psoty, nerozmazává odchod Graciana Černušáka z Lidových novin za okupace v roce 1942 a nevynáší okatě vlastní práci na úkor druhých.
Pojítkem všech vzpomínek je především přátelství a pevné vazby k Vladimíru Helfertovi, jehož muzikologické myšlení Robert Smetana rozvíjel. Náklonnost k Firkušnému i Psotovi je rovněž zcela zjevná. Pozoruhodné je ale především rozsáhlé vzpomínání na Graciana Černušáka – jejich vzájemný vztah byl chladný, osobně se téměř nestýkali a podle Smetanových slov se vzájemně neměli příliš rádi. O to víc překvapí, kolik prostoru mu autor vzpomínek věnuje, dokonce se s ním dostaneme až daleko za osvobození Československa v roce 1945. Jako by byl Smetana osobností kritika, lexikografa a hudebního historika zcela fascinován, nebo snad cítil potřebu se s jejich chladným vztahem vypořádat ještě v 70. a 80. letech 20. století, kdy svoje vzpomínky psal.
Některé osobnosti ze Smetanových vzpomínek zmiňuje z jiného úhlu Jiří Beneš ve svém pamětnickém seriálu Město hudby v historii a historkách.
Vzpomínky na meziválečné hudební Brno vydala koncem minulého roku Janáčkova akademie múzických umění. Čtenář si brzy povšimne, že některé motivy se během čtení častěji vracejí, což ho přiměje, aby se podíval do ediční poznámky. Zjistí v ní, že editor Josef Kovalčuk si toho samozřejmě všiml také a opakované postřehy v textech ponechal úmyslně pro celistvost jednotlivých kapitol. Jako by tím i čtenáře vybízel, že má knihu opravdu vnímat jako samostatné vzpomínky a ne jako velký myšlenkový proud. Víc vyprávění po večerech než obecné a objemné shrnutí vlastního pohledu na věci. Texty jsou přiléhavě doplněny fotografiemi, snad až na výjimku společné fotografie Vladimíra Ambrose, Rafaela Kubelíka a Břetislava Bakaly uprostřed vzpomínek na Černušáka. Občasná chyba prozrazuje, že před tiskem nepřišel na řadu profesionální korektor, ale nejedná se o nic, co by tlouklo do očí a snižovalo hodnotu textu. Nejvíc mi v knize chybí jmenný rejstřík, byl by jistě užitečnější než seznam fotografií.
Robert Smetana si zmíněný životopis Bedřicha Smetany, který ho přivedl k hudbě, koupil v knihkupectví Barvič a Novotný a v této drobnosti se zdá být ukryt celý význam vzpomínek na dobu mezi válkami. Když líčí svůj vztah k meziválečnému Brnu jako rozvíjejícímu se modernímu městu, kde je všechno blízko, cítíme i blízkost takového uvažování k dnešku. K dnešku, který v meziválečných letech získával svou současnou tvář.
Hudební život v meziválečném Brně ve vzpomínkách Roberta Smetany, editor Josef Kovalčuk. ISBN 978-80-7460-072-2, rok vydání 2014, vazba V2, počet stran 220.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..