Hvězdy za železnou oponou. Mezi Manfred Mann a Rolling Stones

Hvězdy za železnou oponou. Mezi Manfred Mann a Rolling Stones

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.

Trochu jistoty do našich nejistých očekávání vnesla úvodní slova pánů Jiráska a Poláka. Chystala se na nás 60minutová verze shodná s tou, kterou uvidí televizní diváci poprvé na ČT Art v úterý 25. listopadu (dá se tedy předpokládat, že existuje i verze jiná, delší, o níž však už dále nic nezaznělo.) V této hodině se režisér podle vlastních slov snažil z pozice pamětníka zachytit „ten skrytý protest, který jsme tehdy v té hudbě a na koncertech hledali a tu obrovskou dávku svobody a dobré vůle“. Šlo také o to, aby vznikl vyvážený průřez od šedesátých po začátek devadesátých let. I z toho důvodu nakonec spadla pod stůl spousta zajímavého materiálu, například rozhovor o Armstrongovi s Lubomírem Dorůžkou, natočený těsně před jeho smrtí, nebo povídání Michala Horáčka o vyjednávání s Pragokoncertem ohledně koncertu Depešáků.

Zaznělo obligátní poděkování všem dalším tvůrcům a spolupracovníkům, například Kamile Zlatuškové (která nemůže nikam, musí doma kojit), v jejíž tvůrčí skupině film vznikl nebo Muzeu a archivu populární hudby, kde probíhá spřízněná výstava Zahráli za železnou oponou. Poslední poděkování patřilo Českým centrům, která výrobu zaštítila. A tak jsme se můstkem zcela neoslím dostali rovnou k dříve tak populárnímu telemostu (nyní skype videohovoru), který nás měl spojit s Českým centrem v Berlíně, dějištěm souběžné premiéry dokumentu. Přes úvodní technické problémy bylo spojení navázáno a odměněno potleskem. Nastala poněkud dadaistická desetiminutovka, v níž vedl Martin Polák anglicky rozhovor s ředitelkou Centra. Jejím otázkám nebylo kvůli technickým problémům pořádě rozumět a odpovědi páně Poláka zase nebylo v sále slyšet. Bylo to takové mile revoluční a nikdo z přítomných se kvůli tomu nezlobil. Jak k tomu poznamenal jeden pamětnický kamarád středního věku: „Aspoň vidíte, jak to před 25 lety vypadalo – nikdo nevěděl, o čem se mluví, a všichni byli nadšení!“ A bylo to vskutku tak.

Samotný film Hvězdy za železnou oponou představuje v tom nejlepším slova smyslu kvalitní televizní standard. Začíná koncertem Manfred Mann v roce 1965 v Lucerně, který představoval první závan svobody a první možnost opravdu vidět, jak vypadá rock’n’roll. Končí pak slavným koncertem Rolling Stones na Strahově v létě 1990, který se stal definitivním potvrzením nezvratnosti revolučních změn. Forma je přesně taková, na jakou jsme zvyklí například ze seriálu Bigbít. Archivní záznamy jsou prostříhány „mluvícími hlavami“, z nichž některé patří tradičním účastníkům podobných dokumentů (což není myšleno ve zlém, Jiří Černý vždy potěší), některé lokálním brněnským hvězdám s kouzelným přízvukem a některé dokonce samotným hvězdám zahraničním, jež tvůrci vyzpovídali přímo pro tento film. Zazní tak například vcelku nepřekvapivá, ale tím o nic méně zajímavá, slova Manfreda Manna o tom, jak ho pohled na zároveň nadšené a vylekané lidi v publiku, kteří se bojí výrazněji pohnout na sedačce, aby nebyli vyvedeni policisty, vyléčilo ze všech předchozích sympatií ke komunismu. Vyloženě rozkošné je v brněnském kontextu povídání zakladatele Šelepky Miloše Bernátka o koncertu Beach Boys na stadionu za Lužánkami. Když uvádí na pravou míru údajnou výši odměny pro „ty naše plážový hochy“, ozve se od Jiřího Rybáře ze Synkop 61 krásnou brněnštinou: „Takže tydle si taky ošulil, jo!“ Asi nejsympatičtější je povídání velké podporovatelky československého disentu Joan Baez o její účasti na Bratislavské lyře v roce 1989, při níž zvládla věnovat píseň Chartě 77, přivítat na koncertě Václava Havla a pozvat na pódium zakázaného slovenského písničkáře Ivana Hoffmana, než jí odpovědní činitelé konečně odpojili mikrofony. Když s rozzářenou tváří vypráví, jak před koncertem s Havlem plánovali zlobišárnu (mischiev), je dojemnější, než všechny archivní záběry z Václaváku dohromady. A dává tušit, v čem byly tyto průniky zahraničních umělců za železnou oponu tak důležité a osvěžující.

Přes deklarovanou snahu o vyváženost je největší prostor celkem logicky věnován letům šedesátým, naopak sedmdesátá léta jsou narychlo odbyta „komickými“ záběry z Děčínské kotvy a koncertem Suzi Quatro. Ovšem jak jsme se právě od Jiřího Černého dozvěděli, v sedmdesátých letech došlo k ráznému utažení šroubů. Nejen že musely místní kapely přestat zpívat anglicky (došlo i k slavné vlně přejmenovávání z Rangers na Plavce a z Blue Effectu na Modrý efekt), ale o koncertování britských nebo dokonce amerických hudebníků nemohla být vůbec řeč. Přesto je potřeba ocenit dramatugickou disciplínu, s níž se povedlo vytvořit zajímavý a dobře rytmizovaný televizní film, aniž by se tvůrci nechali strhnout zajímavostí a bohatostí archivních materiálů k tomu, aby u některého z témat prodlévali příliš dlouho.

Ty nejkurióznější momenty přináší část věnovaná letům osmdesátým. Věděli jste například, že v Brně v roce 1985 koncertovala Nico? A že to bylo v Kníničkách? Ano, v té dědině krčící se za brněnskou ZOO. Naprosto nejbizarnější a divácky nejvděčnější je část věnovaná koncertu v amfiteátru v Lochotíně ze září 1987, který se konal jako doprovodná akce Mírového pochodu Olofa Palmeho. Posuďte sami odvážnou dramaturgii koncertu, na němž po místní bluegrassové skupině Cop vystoupí drsní západoněmečtí pankáči Die Toten Hosen, aby na závěr atmosféru mírové pospolitosti završil Michal David a jeho Decibely lásky. Užívat si záběry, na nichž je Michal David bombardován kelímky a jinými dehonestujícími předměty, to skutečně stojí i za nějaké ty koncesionářské poplatky. Celý film, jak už bylo výše zmíněno, vrcholí povídáním o realizaci koncertu Rolling Stones a záběry z něj. Zazní i Jaggerova věta, kterou mají v mozcích vypálenou snad všichni, již měli v roce 1990 uši ke slyšení: kameny se valí do Prahy. A ti mladší z nás zalitují, že nemohli být tehdy součástí stotisícového davu, který sledoval „první dobročinný koncert Rolling Stones v jejich kariéře“ přímo na Strahově.

Hvězdám za oponou se povedlo nejen přenést na diváky ten pocit svobody, pocit, že se můžete honem rychle nadechnout čerstvého vzduchu, který nejspíš měli účastníci tehdejších koncertů. Vzbudily snad nejen ve mně ten pocit vděku za samozřejmost, s níž si můžeme dopřát koncerty svých oblíbených hudebníků. Snad nám ten pocit i nějakou chvíli vydrží.

Hvězdy za železnou oponou. Režie: Pavel Jirásek, scénář: Pavel Jirásek, Martin Polák, kamera: Petr Vejslík. Hrají: Joan Baez, Mick Jagger, Campino, Miloš Čuřík, Radek Diestler, Allen Ginsberg (a.z.), Justin Hayward, Hoffman Ivan, Mike Love, Manfred Mann, Vladimír Mišík, Milan Pesík, Suzi Quatro, Jaroslav Rudiš. Dokumentární / hudební film, Český televize, ČR, 2014, 57 min. Premiéra na ČT Art 25. listopadu 2014.

Foto Sváťa Fiala, Miroslav Ambrož a archiv ČT

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kdo očekával, že si připomene největší hitovky Björk, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak. Hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více