„Máme to rádi jednoduše. Oprostili jsme se od žánrů, stylů a škatulek,“ zní prý motto brněnského akustického dua IAN. S oběma částmi výroku by se dalo polemizovat. Přesto – nebo možná právě proto – je IAN jedním z nejvýraznějších objevů poslední doby nejen na brněnské scéně. Album Voyage, které vyšlo pouhý rok po vzniku projektu, má daleko k provinčnosti většiny českých kapel, které zpívají anglicky. Recept je jednoduchý: Nedělat to až tak úplně jednoduše. A od žánrů a škatulek se oprostit jen tak naoko.
Duo IAN tvoří kytarista Ian a violoncellista Jan. Jan Kaňka má zkušenosti z ostravské skupiny Hyperion, jedné z těch mnoha kapel, ve kterých (v tomto případě tři) violoncella hrají rockové a metalové skladby. Jan Řeřucha, zde ovšem vystupující pod přezdívkou Ian Yvese, je bývalým členem brněnské akustické kapely Model Bazaar. Ta hrála ve složení dvě kytary, violoncello, basa a bicí a náladou svých alternativně-akusticky-rockových písní měla k současnému projektu IAN relativně blízko. Stačilo zjednodušit – ano, zde to slovo platí – sestavu. Ovšem aby to nebylo tak úplně jednoduché (!), Ian s Janem museli prořídnutí instrumentáře nahradit zhuštěním něčeho jiného, aby jejich duo neznělo unyle a „česky folkově“. Proti folku na český způsob přitom autor recenze vůbec nic nemá (naopak, má jej velmi rád), ale spojuje si jej téměř výhradně s českými texty. Angličtině sluší jiná muzika.
IAN však komplexem české (nebo moravské) kapely netrpí. Dobrou polovinu úspěchu má přitom na svědomí Ianův suverénní zpěv, změny barvy hlasu v průběhu písní, nečekané intervaly a skoky do falsetové polohy, tedy cosi, co patří k ostrovnímu alternativnímu rocku stejně jako k nejnovějšímu proudu amerického folku. Pokud jde o dělbu rolí mezi nástroji, nabízí se pochopitelně jednoduchý model, kdy kytara hraje doprovod a cello se s hlasem střídá v sólech. V tradičněji postavených písních (například předposlední Friends téměř v duchu Simona & Garfunkela) IAN tento model využívá. Častěji se však cello přidá ke kytaře, aby společně vytvořily energickou rychlou smršť, k níž prakticky není třeba nic přidávat (i tleskání v It’s Time je téměř nadbytečné). Výsledkem je plný a naléhavý zvuk, který ve spojení s Ianovým zpěvem zní velmi – důvěryhodně. Právě tím se IAN odlišuje od většiny akusticky alternativních těles, které se zaměřují spíše na meditativnější polohu. Přestože se ve dvou lidech nedá vymyslet mnoho stylových variací, stojí za pozornost všimnout si v písní dua IAN drobných detailů – zdůrazněné basové linky v Revolution, výrazné melodie ve From Venus To Mars, práce s rytmem v It’s Time nebo barvy hlasu v Pictures II.
Jak už to u českých skupin zpívajících anglicky bývá, hudba, aranže a celkový zvuk dua IAN oslovují více než jejich texty. I do nich však má cenu se ponořit. Třebaže se autor recenze domnívá, že by české kapely měly zpívat především česky, případně volit originální jazykové strategie (viz Dva nebo Čankišou), ve verších Iana Yvese jej leccos potěšilo a zaujalo. Například na první poslech trochu nelogicky (zdánlivě jen kvůli rýmu?) použité slovo „wall“ v písni Friends může právě s ohledem na název skladby evokovat Facebook a komunikaci kapely s fanoušky. Neskloňování zájmena She ve stejnojmenné písni(„listen to She“) dodává textu nové významy – She jako „ona“ a She jako název písně, zvlášť když se v této úvodní skladbě (trochu nelogicky v první sloce označené jako „another song“) dvojice pěkně představí („Hello our names are Jan and Ian Yvese“). A do třetice – v generační písni Mom ’N’ Dad se objevuje „mojo“, tajemný talisman všech starých bluesmanů, o jehož významu i obsahu by se daly psát přinejmenším diplomové práce. Je mojo v Yvesově textu pouhou pózou, nebo odkazem ke kořenům anglosaské hudby? Není verš „Is that old story as right for today?“ podvědomým odkazem na minulé, snáz pojmenované hudební styly?
Ano, vůbec to s duem IAN není jednoduché. Tak jako se oni dva na scéně neobjevili zčistajasna, ale až po zkušenostech ze svých předchozích projektů, najdeme i v jejich hudbě odkazy na to, co existovalo před nimi, a na to, co hýbe světem akustické hudby dnes. Je jedno, zda tomu budeme říkat folk, akustická alternativa nebo ohlasy blues. Je pravda, že hudbu dua IAN nelze jednoduše zařadit do jedné škatulky. Ale neplatí, že by se od žánrů zcela oprostili. Naopak, jejich hudba je zajímavá právě tím, jak pevně je zakořeněná v tradici. Tak pevně, že se může originálním způsobem ohýbat, aniž by se zlomila. Výsledek zní možná jednoduše, ale ve skutečnosti vyžaduje nemalé zkušenosti a schopnosti se k něčemu takovému dopracovat.
IAN: Voyage, vydavatel: Championship Music 2014. 12 skladeb, celková stopáž: 38:57
Zatím nebyl přidán žádný komentář..