Změnit po jedenácti letech termín a místo konání festivalu může být riskantní. Přehlídce španělské a iberoamerické kultury, která od roku 2004 probíhá vždy v létě pod názvem Ibérica, se to povedlo. Velkou zásluhu na tom měl nejen špičkový program, ale také počasí.
Do loňského roku měla Ibérica své hlavní sídlo v Boskovicích. Tam probíhal vždy úvodní i závěrečný koncert hudbou nabitého týdne, stejně jako hudební i taneční dílny. Ano, každý rok se konaly i koncerty v Praze a v Brně (tam jsem Ibéricu naposledy navštívil v roce 2007), ale kdo si chtěl prožít exkluzivní závěrečnou festivalovou fiestu, musel se přesunout od Brna na sever. Boskovice jsou sice malebné městečko a s festivaly mají svou zkušenost (tradiční akce „pro židovskou čtvrť“ v první polovině července patří k nejlepším nejen hudebním přehlídkám u nás), nicméně přesun svátku španělské kultury do centra Brna festival přiblížil novým potenciálním divákům. Spíše z osobních důvodů (zahraniční angažmá dramaturga, kytaristy Petra Víty) se letos hýbalo i s termínem – z konce prázdnin se tak Ibérica stěhovala na jejich začátek. Díky tomu bylo možné spojit úvod přehlídky se zmrzlinou zdarma pro školáky s vyznamenáním, ale to je jen detail, pro celkový průběh akce nepodstatný.
Důležitější je, že Ibérica odstartovala v úterý 30. července v samém centru Brna (v okolí Staré radnice) celodenním gastronomickým festivalem. Autor těchto řádků se přišel podívat až k večeru. Chválí výborné olivy, kvituje nabídku drobných pochutin i nápojů, minul poměrně velký počet tematických nekulinářských stánků. A posteskl si, že stánků s teplými pokrmy bylo málo – zdálky se daly poznat podle dlouhých front.
Ibérica je festival, který cílí doslova na všechny smysly. Proto je jeho neodmyslitelnou součástí právě gastronomie včetně ochutnávek vín a dalších nápojů. To nejdůležitější se však přece jen odehrává na poli zraku (tanec) a sluchu (hudba). Z pozoruhodných flamencových hudebníků se letos v Brně (a také v Boskovicích) představil například kytarista Manuel de La Luz. S největším očekáváním se však pojil program s názvem Olor a tierra (Vůně země), který byl – jak zaznělo z pódia – splněným snem dramaturga Petra Víta. Program postavený na spojení flamencové hudby a tance, měl svou českou premiéru 2. července v pražském divadle Archa. O dva dny později se umělci přesunuli do Brna, kde pod širým nebem, na nádvoří Špilberku, nabídli nadšenému publiku strhující oslavu španělské země a teplého léta.
Olor a tierra není recitálem jednoho umělce či umělkyně a doprovodné skupiny. Z celkových pěti účinkujících se tři střídali ve vedoucí roli – kytarista Dani de Morrón, zpěvák Arcángel (držitel mnoha ocenění, v roce 2001 nominovaný na Latin Grammy) a tanečnice Patricia Guerrero (teprve 25letá úspěšná umělkyně z Granady, která se v Praze a v Brně představila už v roce 2007). Roli „doprovodné kapely“ obstarali dva vokalisté a „tleskači“ (tleskání – „palmas“ – je ve flamencu plnohodnotným nástrojem), kteří si říkají Los Mellis. Zvlášť člověka, který zatím nemá s flamenkem nejvyšší úrovně zkušenost, muselo překvapit, jak plná a pestrá hudba se dá vyloudit s jednou kytarou a s rytmickou řečí těla (včetně dupání, které je neodmyslitelnou součástí tance Patricie Guerrero).
Celý koncert, který byl oslavou slunného jižního Španělska a probíhal pod netradičně horkou letní oblohou, se vyznačoval trojí dynamikou. Za prvé bylo možné sledovat postupný kvalitativní vývoj od lehce rozpačitého kytaristova začátku – což bylo dáno možná sžíváním se s prostředím a s publikem – až po vřelé strhující finále. Druhou linií byla evoluce od exotiky k větší srozumitelnosti, daná nejen tím, jak si publikum na flamencový jazyk během večera zvykalo, ale i větším podílem „orientálních“ pěveckých technik na počátku a přechodem ke zřetelněji artikulovanému vyjádření ke konci večera. Kontrast k této dvojí plynulosti tvořily zvraty a zlomy, typické pro celé představení – náhlý konec tanečního čísla v nejlepším momentě, vystřídání „celé kapely“ sólovým číslem kytaristy de Morróna nebo zdánlivé loučení protagonistů v polovině večera, po němž část představení pokračovala akusticky, bez mikrofonů, v celém prostoru nádvoří (zpěváci i tanečnice si udělali kolečko kolem diváků, procházeli řadami sedícího publika a na několika místech prostranství sehráli krátké tanečně-hudební scény). Koncert se tak rozšířil o další dimenze a hvězdy se přiblížily divákům nadosah. Celá festivalová fiesta pak končila poměrně dlouhým a přitom naprosto přirozeným děkováním nadšeného Arcángela, který po několika větách přešel z roztomilé angličtiny do své rodné španělštiny – poté, co zjistil, že v publiku sedí nemálo hispanofonních a především poučených fanoušků.
Ano, Ibérice napomohlo počasí, protože bezmračné letní nebe a vysoká teplota skutečně umožnily navodit dojem večera v subtropech. Bez odvážné dramaturgie Petra Víta a skvělých výkonů všech protagonistů by to však k úspěchu akce nestačilo. Festivalu španělské a iberoamerické kultury se přesun do většího města a na začátek prázdnin mimořádně povedl. Program, ve kterém si snad každý našel svou hlavní hvězdu – charismatického zpěváka, rychlou a uhrančivou tanečnici, kytaristu s plným zvukem nebo sympatické duo „tleskačů“ v pozadí – stál za zhlédnutí. A je zřejmé, že v Brně přehlídka i v dalších letech nadšené diváky najde.
Olor a tierra (Arcágel – zpěv, Patricia Guerrero – tanec, Dani de Morrón – kytara, Los Mellis – zpěv, palmas). V rámci festivalu Ibérica. Brno, nádvoří hradu Špilberku, 4. července 2015.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..