Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdr.
Večer zahájil cyklus písní Židovské sny (Chalomot jehudi’im) pro soprán a smyčcový orchestr skladatele Jana Duška. Dílo vzniklo roku 2008 a ještě v témže roce bylo provedeno Orchestrem BERG – ostatně právě v soutěži tohoto souboru NUBERG 2008 získala skladba Cenu veřejnosti a o rok později i Cenu Gideona Kleina. Cyklus obsahuje sedm části – Představení zvané budoucnost, Vzpomínka na lásku, Hladina vody, Déšť na bitevním poli, Intermezzo, Doprovoď mě a Jerusalém. Každá z nich staví na nějakém výrazném barevném, melodickém či harmonickém postupu. Kupříkladu úvod Deště na bitevním poli doprovázejí pravidelné kapky pizzicata smyčcové sekce, nad kterými se klenou teskné melodie violoncella a lyrického sopránu. Symbolismus je inherentní součástí díla a jak ostatně autor dodává: „Klarinet a violoncello představují naději a smrt a vytvářejí tak kontrapunkt sólovému sopránu – člověku.“
Těchto partů se chopili violoncellista Josef Klíč, klarinetista Marek Pavíček a Irena Troupová. Hudebníci interpretovali svoje role s expresivitou a citem pro frázování melodie. Povedené bylo také provedení orchestru, ze kterého tu a tam navíc vystupovaly sólové úseky. Skvělý byl kupříkladu duet Josefa Klíče a koncertního mistra Lukáše Mika v Intermezzu. Výraznou pochvalu si zaslouží také kontrabasista Michal Pokorný, který se musel potýkat s nepříjemně dlouhými tóny v absurdně tichém pianissimu (Vzpomínka na lásku), což zvládl s maximální kontrolou smyčce a bez sebemenšího záchvěvu tónu. Pěveckého partu se Irena Troupová zhostila s grácií, ačkoliv byla zjevně jistější v nižších polohách. V těch vyšších se u zpěvačky občas projevila nestabilita tónu a částečně nedostatečná dynamika, která vyústila v nižší průraznost sólového partu. Rozhodně však excelovala tam, kde se jemná barva jejího hlasu setkala s lyrickými úseky díla. Výraznou pochvalu si zaslouží také precizní artikulace.
Pro violoncellistu Josefa Klíče byly nicméně Židovské sny pouhým rozehřátím před jeho hlavním interpretačním počinem, který tvořila Noční hudba: Hlas v listí od Dmitrije Janova-Janovského. S trochou nadsázky lze říci, že dílo je spíše sólovým recitálem na barevném pozadí komorního orchestru. Prakticky výhradně part violoncella je vždy melodicky souvislý a nese hlavní sdělení, orchestr jej pouze odívá do osobitých hudebních barev. Josef Klíč má s dílem zkušenosti a spolu s Brno Contemporary Orchestra jej nastudoval již roku 2015. Sólistův výkon lze bez uzardění hodnotit superlativy. Violoncellistův cit pro zpěvnost melodické linky, stejně jako pro její dynamickou a výrazovou pestrost se projevoval prakticky po celou dobu skladby a tato interpretace dodala dílu přirozenou gradaci. Samotný závěr patřil nahrávce lidového zpěvu uzbeckých žen, jehož text v programu však naneštěstí chyběl.
Patrně nejexpresivnější částí programu se stalo Eufemias mysterion pro soprán a komorní orchestr Miloslava Kabeláče, ačkoliv v rámci celého programu nelze mluvit o tak zásadním dramaturgickém zvratu. Kabeláčovo dílo je charakteristické modální, živou a místy ostře kontrastní fakturou s výrazným motivem bicích a klavíru. Orchestr dílo pod vedením Pavla Šnajdra nastudoval kvalitně, ale možná by celkovému vyznění prospělo o něco více vnitřního pohybu a uvolněnosti na úkor přesného dodržování dob. Snad by tím dosáhlo ještě větší expresivity, která by jednotlivým kontrastním plochám dodala bohatší hudební účinek. Irena Troupová byla dostatečně expresivní, ačkoliv právě výšky, které zde byly zastoupeny relativně hojně, by si zasloužily ještě silnější průraznost.
Závěr koncertu patřil premiérované skladbě Jany Vöröšové Bau mir ein Haus podle básně Hilde Domin. Skladba je svým charakterem převážně lyrická, výrazně melodická a s celou řadou kontrastních ploch. Skladatelka v ní pracuje i s prvky grotesky. Na několika místech se přibližuje až k hranici kýče, tu však nikdy nepřekračuje. Pochvalu si zaslouží také výrazná barevnost faktury, která povedeně doplňovala hlas Ireny Troupové. Právě pro ni se jednalo o ideální dílo, kde mohla naplno využít měkkosti a křehkosti svého hlasu, čímž umocnila onu inherentní lyriku skladby.
Soubor Brno Contemporary Orchestra zahájil svoji 11. koncertní sezonu pokorně a spíše kontemplativně. Zásadní směřování mu určil právě onen dedikační charakter večera, který připomínal nejen Annu Ticho. Cílem nadcházející sezony je velký příslib „oživování a hledání původního významu nadužívaných pojmů, které vybízejí k novým čtením a novým poslechům“.
Jan Dušek: Židovské sny
Dmitrij Janov-Janovskij: Hlasy v listí
Miloslav Kabeláč: Mysterium ticha
Jana Vöröšová: Bau mir ein Haus
Brno Contemporary Orchestra
Irena Troupová, zpěv
Josef Klíč, violoncello
Pavel Šnajdr, dirigent
Divadlo Husa na Provázku, Brno
21.11.2022 v 19:30
Zatím nebyl přidán žádný komentář..