Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.
Zatímco mnoho předcházejících festivalových koncertů se v rámci letošního tématu nazvanému Cestou od kořenů k budoucnosti obracelo k minulosti, lidovým inspiracím či starým hudebním formám, páteční koncert v Náměšti nad Oslavou dle Kaspara Zehndera pohlédl spíše do budoucnosti. Jak sám umělec vysvětlil: „Všechna tři díla jsou výsledkem nejvyššího kompozičního mistrovství; svým způsobem reprezentují to nejlepší z celé epochy, pokud jde o instrumentaci, práci s formou i o roli, již ve své době tyto skladby hrály.“ Zmíněnou trojici děl inspirující budoucí skladatele představovaly Klarinetový kvintet A dur Wolfganga Amadea Mozarta, Sonáta pro flétnu, violu a harfu Clauda Debussyho a Introduction et Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto Maurice Ravela.
Večer zahájil Mozartův Klarinetový kvintet A dur, který svým způsobem stojí mezi díly otevírajícími cestu nadcházejícímu romantismu. Melodickou bohatostí, prací s motivy, proměnlivostí sazby a pestrostí nálad se řadí mezi vrcholná Mozartova díla. Co však skladbu definuje napříč všemi čtyřmi větami (Allegro, Larghetto, Menuetto, Allegretto con Variazioni) je všudypřítomná sladkost a hudební elegance. Hudebníci si tuto hudební polohu Klarinetového kvintetu dobře uvědomovali a jejich interpretaci definovala zasněná elegance, ze které tu a tam vystrkovala růžky typická mozartovská nadsázka. Obzvláště klarinet v interpretaci Wolfganga Klinsera zaujal výrazovou pestrostí, která na vybraných částech vhodně přecházela z lyrické něhy do žertovnějších a odlehčenějších poloh. Výtečná byla také rytmická a dynamická souhra mezi hudebníky, a to i při sebemenších rubatech. Právě ve větě Larghetto, kde se střídá melodie klarinetu se stupnicovými běhy houslí v pianissimu, bylo výrazové a dynamické souznění hudebníků nejlepší.
Debussyho Sonáta pro flétnu, violu a harfu zaujme na první pohled již svým obsazením. Co však hned není zřejmé, je výtečné využití celé řady kompozičních prvků, které mu tato komorní a nezvyklá instrumentace umožňovala. Nic zde nechybí a skladatelova příkladná práce s fakturou tvoří mnohdy výtečné barevné kombinace. V provedení flétnisty Kaspara Zehndera, violisty Amihaie Grosze a harfenistky Anaïs Gaudemard vyzněla dobře nejen něžná hudební poloha, ale také jistá mystičnost díla. Pochvalu zaslouží především jejich práce s výrazem v menuetem inspirované druhé větě Interlude. Tempo di minuetto, která v sobě skrývá nejen hypnotické rozklady harfy a meditativní dialogy mezi trojicí nástrojů, ale také mnohem dravější, rozvernější a rytmicky členitější polohy. Právě na těchto povedených kontrastech – podpořených navíc výrazným dynamickým odstínováním – stála do velké míry úspěšnost jejich interpretace.
Závěrečným dílem včera se stala skladba Introduction et Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto Maurice Ravela, která bývá nezřídka popisována jako miniaturní koncert pro harfu. Právě v tomto díle mohli všichni hudebníci spojit své síly a bylo až s podivem, jak silný a – s trochou nadsázky – až bezmála orchestrální zvuk se podařilo komornímu ansámblu vytvořit. Ravel však s formami „komorní symfonie“ či „komorního koncertu“ dlouhodobě experimentoval, a právě jeho Introduction et Allegro patří mezi nejúspěšnější z těchto skladeb. Je to onen nezvyklý kontrast mezi orchestrálním kompozičním přístupem a stále relativně skromným obsazením, který dotváří půvab díla. Kompozice si zachovává průzračnost a intimitu komorní hudby, avšak v mnoha dramatických tutti částech oslňuje překvapivou silou. Dramaturgie zcela správně nechala toto dílo až na konec večera. Samotnému provedení nebylo co vytknout. Hudebníci byli výtečně rytmicky i dynamicky sehraní a tam, kde vystupovali do silovějších poloh si naopak prosadili vlastní barvu a výraz. Rubato harfové cadenzy bylo příkladně vypointováno a pochvalu si zaslouží také frázování melodie s jemnými akcenty.
Páteční koncert na zámku v Náměšti nad Oslavou se stal chutnou pomyslnou ouverturou před zmíněnou festivalovou tečkou. Současně se jednalo o předposlední možnost navštívit koncert s rezidenčním umělcem flétnistou a dirigentem Kasparem Zehnderem. Pozitivní dojem z celého večera však kazila neznalost koncertní etiky u mnohých návštěvníků. Mezi větami se zkrátka netleská. Obzvláště pokud věta, která právě dozněla, byla něžná, tichá a křehká. Potlesk v takovou chvíli nejenže přetne veškeré vazby na nadcházející hudbu, ale neudělá radost ani interpretům, kterým rozhodí soustředění i mentální nastavení. A to představuje mrzutost pro všechny zúčastněné.
Anaïs Gaudemard / harfa
Kaspar Zehnder / flétna
Wolfgang Klinser / klarinet
Rahel Maria Rilling, Giovanni Guzzo / housle
Amihai Grosz / viola
Dávid Adorján / violoncello
Wolfgang Amadeus Mozart: Klarinetový kvintet A dur KV 581
Claude Debussy: Sonáta pro flétnu, violu a harfu
Maurice Ravel: Introduction et Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto
pá 24/6/2022, 19:30
Náměsť nad Oslavou
zámek, knihovna
Zatím nebyl přidán žádný komentář..