Jablkoň: Sentimentální Němec

Jablkoň: Sentimentální Němec

Když v roce 1997 skupina Jablkoň natočila album Písničky, šlo o malou senzaci. Ne že by její předchozí tvorba s písněmi neměla nic společného (taková Půbrdlová a Ulánbátar je „song jak sviňa“, jak by se řeklo u nás v Brně), ale kolekce písňových příběhů, jako byly Pohyblivý schody, Bára miluje Káju nebo Když v noci sněží nasadila českým folkovým kapelám laťku hodně vysoko. Že to s folkovými písničkami myslí vážně, potvrdili Michal Němec a spol. v roce 1999 svým dosud nejlepším albem Bláznivá. Troufám si tvrdit, že množstvím silných písní se tato kolekce minimálně vyrovná Tiché domácnosti Bratrů Ebenů nebo Divnému století Jarka Nohavici. Album Cestující v noci s hostující Radůzou nebo Zuzanou Homolovou přineslo několik velmi silných skladeb (Mostecká, Čas ptačích hrází, Na Troskách), ale jako celek bylo méně vyrovnané. A pokus o propojení tvrdšího zvuku s jablkoňskými písněmi na CD Půlpes byl pouze pokračováním v mírně sestupné tendenci, jakkoli šlo stále o inspirativní nahrávku plnou zajímavých nápadů. Kam v této linii písničkových desek (k nimž bychom měli počítat ještě vánoční titul Hovada Boží) zařadit novinku Sentimentální Němec? Třebaže jde na první poslech o kolekci písní velmi jednoduchých a vskutku sentimentálních, její hodnocení se vzpouzí jakýmkoli zjednodušením. Suché konstatování (po dvou či třech posleších), že jde v kontextu tvorby skupiny spíše o slabší nahrávku, neobstojí. Sentimentální Němec totiž má na to, aby se nám vryl hlouběji do podvědomí.

Možným klíčem k porozumění novému albu Jablkoně je jeho název. Samotné slovní spojení „sentimentální Němec“ je docela vtipné. Víme-li, že se kapelník Jablkoně jmenuje Němec, je to ještě vtipnější. Doslovný překlad do angličtiny, „Sentimental German“, je téměř k popukání. Stačí se chvíli zamyslet, a možná si vzpomeneme na jazzový standard Sentimental Journey, jehož název se, až na poslední slabiku, vyslovuje úplně stejně. To už je vtip několikastupňový. (Vlastně je to název stejně dobrý, jako když Jaroslav Samson Lenk pojmenoval svou skupinu Samson a jeho parta. Známe přece Timura a jeho partu a možná si z hodin dějepisu vzpomeneme na středoasijského dobyvatele Timura Lenka, propojovací prvek k oběma názvům…)

Jak tedy ve světle názvu Sentimentální Němec/Sentimental German rozkódovat nové písně Jablkoně? Na první poslech jsou některé z nich skutečně sentimentální až hrůza. Začne-li nové album jedné z nejoriginálnějších českých skupin slovy: „Cítím tvůj parfém / a je mi jedno / že právě teď / kdesi v nekonečnu / zaniká nějak svět“, s napětím očekáváme nějakou akci, zvrat, vtip nebo tragédii (jako když kdysi v písni Odpouštím ti, Rút byl najednou cítit plyn). Jenže ono se tam neděje prakticky nic a verše znějí téměř primitivně: „A ty se probouzíš / a je ti krásně / a právě teď / se rozvinul tvůj květ / a poslouchá můj klarinet.“ Ve druhé písni Notre Dame (melodií mi připomíná Krajinu Ró) hned v úvodu „můj stín válí se v loužích“. Třetí píseň se jmenuje Dívám se jak spíš a čtvrtá Mám dost času začíná slovy: „Ležím a mám dost času“, což se mnohokrát opakuje. Tedy zdánlivě monotematické album o spaní, ležení, probouzení, lenošení. Dál už je to jiné, v Tak ti píšu dojde na překvapivou akci („Dopsal a skočil / ze skály dolů / (…) / zavřela se voda / za duší i za tělem“), která má paralelu v Nahé v Čertovce („Voda ji odnesla bůhvíkam“). Ne že by tedy na „lenošivém“ albu chyběly zajímavé příběhy. Dokonce zde najdeme i jednu jablkoňskou ptákovinu (troufám si ovšem tvrdit, že Rikičuču je nejzbytečnější píseň, kterou skupina natočila). Ale opravdu originální nápady musíme tentokrát usilovně hledat, filtrovat, cedit…

Ovšem dají se najít. Například Adamov – vtipný a hravý text („Jsem zrozená z tvého žebra / anebo z Adamova / jsem z Adamova“) jakoby navazuje na píseň Babice z alba Půlpes („vždyť nejkrásnější Babice na světě jsi ty (…) vím, že ji navždy mám v Babicích nad Svitavou“). Zajímavé jsou i reflexe Boha: v písních Mám dost času („Jen nahoře je vidět Boha / jak v džínách a bez taláru / zpívá a hraje na kytaru / a na bicí a na basu“) a V pondělí („Už v pondělí přijde Bůh / a přinese nám / víc lásky na světě“). Zatímco první z nich připomíná „duchovní poetiku“ Karla Plíhala z jeho nejnovějšího alba Vzduchoprázdniny (znáte tu o Bohu a jeho notýsku?), druhá má mnohem hlubší planost („Ale když k nám / Pán Bůh přijde / tak ho ani nepoznáme / a rázně s ním / hned zatočíme“). Ono to s tou sentimentálností u Jablkoně totiž vůbec není tak černobílé. Většina písní sice pojednává o vztahu mezi mužem a ženou, ale pod povrchem zdánlivě milostných a sentimentálních ploužáků se skrývají kruté hry s binárními opozicemi: žena a muž, tělo a duše, mládí a stáří (remake starší jablkoňské písně Buď zase chvíli mladá patří k vrcholům alba) – to vše se na albu vrací v různých obměnách.

A hudba samotná? Jablkoň zůstává sám (nebo sama?) sebou a je jedno, jestli muziku tvrdí kmenový člen Johnny Jůdl s fagotem, nebo hostující Filip Spálený s tubou. Oproti starším deskám kapely mírně přibylo jazzových prvků (bicí Petra Chlouby nebo saxofon dalšího hosta, Bharaty Rajnoška) a z jazzových kruhů přišla do Jablkoně i aktuální zpěvačka Marie Puttnerová, jejíž pronikavý hlas se s chraplákem Michala Němce výborně doplňuje.

Pomyslný bod navíc dávám Jablkoni (respektive grafikovi Kakalíkovi) za půvabný a ve své jednoduchosti věrný obrázek sentimentálního Němce na obalu alba. Naopak na rozpacích jsem ze samotné krabičky – namísto rozměrného obalu formátu DVD bych upřednostnil klasický digipack s knížečkou. Ale to je marginálie. Jako celek sice Sentimentální Němec nepřekonal Bláznivou (a ani Písničky), ale stále jde o desku výrazně nadprůměrnou a ne tak jednoduchou, jak se zdá na první poslech.

 Jablkoň: Sentimentální Němec, vydavatel: Indies MG 2013. 13 skladeb, celková stopáž: 45:47

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat
  • kDOULES

    13. prosinec 2013, 21:57
    A ZASE JEDEN CHYTREJ A HROMADA KECŮ A OMÁČKY ( CO KDYBY PÁN ZKUSIL NĚJAKEJ TAKOVEJ OBYČEJNEJ TŘEBA SENTIMENTÁLNMÍ NAPSAT ). JÁ ŘÍKÁM JABLKOŇ BOMBA, SENTIMENTÁLNÍ NĚMEC BOMBA JAKOŽ I OSTATNÍ ALBA VESMĚS. A KYDY A SROVNÁVÁNÍ A RECENZE JSOU NANIC...

Dále si přečtěte

Maléhry je tříčlenný brněnský divadelní soubor, tři ženy (Daniela Zbytovská, Barbora Seidlová a Nikola Zbytovská), které o svém umění hovoří jako o „třinohře“. Herečky přizvaly ke spolupráci skupinu Čankišou a výsledkem je CD Jak na příšery, které právě vychází u Indies Scope Records.  více

Listolet zdánlivě patří k brněnské alternativní scéně, ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Stále oblíbenější a žánrově těžko zařaditelná kapela právě natočila své druhé album.  více

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více