Jablkoň: Sentimentální Němec

Jablkoň: Sentimentální Němec

Když v roce 1997 skupina Jablkoň natočila album Písničky, šlo o malou senzaci. Ne že by její předchozí tvorba s písněmi neměla nic společného (taková Půbrdlová a Ulánbátar je „song jak sviňa“, jak by se řeklo u nás v Brně), ale kolekce písňových příběhů, jako byly Pohyblivý schody, Bára miluje Káju nebo Když v noci sněží nasadila českým folkovým kapelám laťku hodně vysoko. Že to s folkovými písničkami myslí vážně, potvrdili Michal Němec a spol. v roce 1999 svým dosud nejlepším albem Bláznivá. Troufám si tvrdit, že množstvím silných písní se tato kolekce minimálně vyrovná Tiché domácnosti Bratrů Ebenů nebo Divnému století Jarka Nohavici. Album Cestující v noci s hostující Radůzou nebo Zuzanou Homolovou přineslo několik velmi silných skladeb (Mostecká, Čas ptačích hrází, Na Troskách), ale jako celek bylo méně vyrovnané. A pokus o propojení tvrdšího zvuku s jablkoňskými písněmi na CD Půlpes byl pouze pokračováním v mírně sestupné tendenci, jakkoli šlo stále o inspirativní nahrávku plnou zajímavých nápadů. Kam v této linii písničkových desek (k nimž bychom měli počítat ještě vánoční titul Hovada Boží) zařadit novinku Sentimentální Němec? Třebaže jde na první poslech o kolekci písní velmi jednoduchých a vskutku sentimentálních, její hodnocení se vzpouzí jakýmkoli zjednodušením. Suché konstatování (po dvou či třech posleších), že jde v kontextu tvorby skupiny spíše o slabší nahrávku, neobstojí. Sentimentální Němec totiž má na to, aby se nám vryl hlouběji do podvědomí.

Možným klíčem k porozumění novému albu Jablkoně je jeho název. Samotné slovní spojení „sentimentální Němec“ je docela vtipné. Víme-li, že se kapelník Jablkoně jmenuje Němec, je to ještě vtipnější. Doslovný překlad do angličtiny, „Sentimental German“, je téměř k popukání. Stačí se chvíli zamyslet, a možná si vzpomeneme na jazzový standard Sentimental Journey, jehož název se, až na poslední slabiku, vyslovuje úplně stejně. To už je vtip několikastupňový. (Vlastně je to název stejně dobrý, jako když Jaroslav Samson Lenk pojmenoval svou skupinu Samson a jeho parta. Známe přece Timura a jeho partu a možná si z hodin dějepisu vzpomeneme na středoasijského dobyvatele Timura Lenka, propojovací prvek k oběma názvům…)

Jak tedy ve světle názvu Sentimentální Němec/Sentimental German rozkódovat nové písně Jablkoně? Na první poslech jsou některé z nich skutečně sentimentální až hrůza. Začne-li nové album jedné z nejoriginálnějších českých skupin slovy: „Cítím tvůj parfém / a je mi jedno / že právě teď / kdesi v nekonečnu / zaniká nějak svět“, s napětím očekáváme nějakou akci, zvrat, vtip nebo tragédii (jako když kdysi v písni Odpouštím ti, Rút byl najednou cítit plyn). Jenže ono se tam neděje prakticky nic a verše znějí téměř primitivně: „A ty se probouzíš / a je ti krásně / a právě teď / se rozvinul tvůj květ / a poslouchá můj klarinet.“ Ve druhé písni Notre Dame (melodií mi připomíná Krajinu Ró) hned v úvodu „můj stín válí se v loužích“. Třetí píseň se jmenuje Dívám se jak spíš a čtvrtá Mám dost času začíná slovy: „Ležím a mám dost času“, což se mnohokrát opakuje. Tedy zdánlivě monotematické album o spaní, ležení, probouzení, lenošení. Dál už je to jiné, v Tak ti píšu dojde na překvapivou akci („Dopsal a skočil / ze skály dolů / (…) / zavřela se voda / za duší i za tělem“), která má paralelu v Nahé v Čertovce („Voda ji odnesla bůhvíkam“). Ne že by tedy na „lenošivém“ albu chyběly zajímavé příběhy. Dokonce zde najdeme i jednu jablkoňskou ptákovinu (troufám si ovšem tvrdit, že Rikičuču je nejzbytečnější píseň, kterou skupina natočila). Ale opravdu originální nápady musíme tentokrát usilovně hledat, filtrovat, cedit…

Ovšem dají se najít. Například Adamov – vtipný a hravý text („Jsem zrozená z tvého žebra / anebo z Adamova / jsem z Adamova“) jakoby navazuje na píseň Babice z alba Půlpes („vždyť nejkrásnější Babice na světě jsi ty (…) vím, že ji navždy mám v Babicích nad Svitavou“). Zajímavé jsou i reflexe Boha: v písních Mám dost času („Jen nahoře je vidět Boha / jak v džínách a bez taláru / zpívá a hraje na kytaru / a na bicí a na basu“) a V pondělí („Už v pondělí přijde Bůh / a přinese nám / víc lásky na světě“). Zatímco první z nich připomíná „duchovní poetiku“ Karla Plíhala z jeho nejnovějšího alba Vzduchoprázdniny (znáte tu o Bohu a jeho notýsku?), druhá má mnohem hlubší planost („Ale když k nám / Pán Bůh přijde / tak ho ani nepoznáme / a rázně s ním / hned zatočíme“). Ono to s tou sentimentálností u Jablkoně totiž vůbec není tak černobílé. Většina písní sice pojednává o vztahu mezi mužem a ženou, ale pod povrchem zdánlivě milostných a sentimentálních ploužáků se skrývají kruté hry s binárními opozicemi: žena a muž, tělo a duše, mládí a stáří (remake starší jablkoňské písně Buď zase chvíli mladá patří k vrcholům alba) – to vše se na albu vrací v různých obměnách.

A hudba samotná? Jablkoň zůstává sám (nebo sama?) sebou a je jedno, jestli muziku tvrdí kmenový člen Johnny Jůdl s fagotem, nebo hostující Filip Spálený s tubou. Oproti starším deskám kapely mírně přibylo jazzových prvků (bicí Petra Chlouby nebo saxofon dalšího hosta, Bharaty Rajnoška) a z jazzových kruhů přišla do Jablkoně i aktuální zpěvačka Marie Puttnerová, jejíž pronikavý hlas se s chraplákem Michala Němce výborně doplňuje.

Pomyslný bod navíc dávám Jablkoni (respektive grafikovi Kakalíkovi) za půvabný a ve své jednoduchosti věrný obrázek sentimentálního Němce na obalu alba. Naopak na rozpacích jsem ze samotné krabičky – namísto rozměrného obalu formátu DVD bych upřednostnil klasický digipack s knížečkou. Ale to je marginálie. Jako celek sice Sentimentální Němec nepřekonal Bláznivou (a ani Písničky), ale stále jde o desku výrazně nadprůměrnou a ne tak jednoduchou, jak se zdá na první poslech.

 Jablkoň: Sentimentální Němec, vydavatel: Indies MG 2013. 13 skladeb, celková stopáž: 45:47

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat
  • kDOULES

    13. prosinec 2013, 21:57
    A ZASE JEDEN CHYTREJ A HROMADA KECŮ A OMÁČKY ( CO KDYBY PÁN ZKUSIL NĚJAKEJ TAKOVEJ OBYČEJNEJ TŘEBA SENTIMENTÁLNMÍ NAPSAT ). JÁ ŘÍKÁM JABLKOŇ BOMBA, SENTIMENTÁLNÍ NĚMEC BOMBA JAKOŽ I OSTATNÍ ALBA VESMĚS. A KYDY A SROVNÁVÁNÍ A RECENZE JSOU NANIC...

Dále si přečtěte

Maléhry je tříčlenný brněnský divadelní soubor, tři ženy (Daniela Zbytovská, Barbora Seidlová a Nikola Zbytovská), které o svém umění hovoří jako o „třinohře“. Herečky přizvaly ke spolupráci skupinu Čankišou a výsledkem je CD Jak na příšery, které právě vychází u Indies Scope Records.  více

Listolet zdánlivě patří k brněnské alternativní scéně, ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Stále oblíbenější a žánrově těžko zařaditelná kapela právě natočila své druhé album.  více

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více