Jak v Městském divadle Brno prodávají smích

10. květen 2016, 6:55
Jak v Městském divadle Brno prodávají smích

Poněkud překombinovaná faustiáda v dětské verzi, až popová, místy taneční muzika, sladká dueta o očistné lásce a několik velmi solidních výkonů. I tak se dají shrnout imprese z nejnovější hudební inscenace Prodaný smích na velké muzikálové scéně Městského divadla Brno. Poslední premiéra sezony a první české uvedení díla představuje paradox: divadelně průměrný titul má solidní herecké výkony v hlavních rolích.

Inscenace Prodaný smích je ukázkou trendu česko-německé výměny divadelních produkcí, kterou na Lidické ulici už léta pěstují.  Příkladem jsou inscenace Kráska a zvíře, Papežka Vrabčák a anděl či Ostrov pokladů. Světová premiéra Prodaného smíchu se v režii Stanislava Moši uskutečnila v německém Darmstadtu koncem roku 2013. Tuzemská verze je režijním dílem Petra Gazdíka (podle Mošovy koncepce) a jde o druhé nastudování v Evropě.

I přes ekonomickou výhodnost je import titulů ozkoušených na německé půdě umělecky inflační. Sice dosvědčuje úspěšné výboje Městského divadla Brno v zahraničí, následné domácí uvedení však vlastně znamená výrobu replik. Není to nic svatokrádežného, ale záplava „divadla na klíč“ určitě není tím, na čem by se mohl ansámbl učit. Není to ona jedinečná (i když divákům neviditelná, a možná i lhostejná) cesta souboru za vlastním představením, cesta původní originální divadelní tvorby, kterou celý tým v domovském divadle hledá a tím i roste.

Muzikál vznikl na motivy knihy z roku 1962 od Jamese Krüsse, německého autora dětské literatury a v Německu i povinné četby. V češtině pohádková próza vyšla v roce 1971 pod názvem Timm Tolar aneb Prodaný smích. Autorem muzikálu je hudební skladatel Xavier Naidoo, německá soulová a R&B hvězda. Na titulu Prodaný smích s ním spolupracoval Michael Herberger. Třetím autorem je spisovatel Markus Heitz, který se věnuje žánrům sci-fi a fantasy. Tento autorský triumvirát stvořil moderní háv příběhu, v němž se místy mluví také o Facebooku a jehož ouvertura je z původních koňských dostihů přesunuta do velké herny.  Děj má rysy faustovského příběhu. V kasinu Černý karafiát se výjimečný malý chlapec Timm s nenapodobitelným smíchem seznámí se záhadným baronem, který mu nabídne ďábelskou smlouvu: za zvonivý smích dostane schopnost vyhrát jakoukoliv sázku. Však se také onen aristokrat jmenuje Tretsch (tedy čert při čtení pozpátku). Podmínky jsou jednoduché ‒ ani jedna strana nesmí o sázce nikomu říct, jinak svou schopnost ztratí. Jak lze tušit, Timm s pomocí své kamarádky Marie kletbu zlomí a ještě osvobodí jednoho z baronových démonů, tedy Lilith, což je ve skutečnosti Saskia, milující manželka nešťastného Alexandra, který ďáblovy léčky již dříve prohlédl.   

Brněnský inscenační tým v čele s režisérem Petrem Gazdíkem vytvořili světelně-hudební šou, v níž se střídají záblesky kasina i samotného pekla. Ostatně vše – dění i muzika ‒ tady osciluje mezi světem lidí a démonů. Výprava Christopha Weyerse, zejména monstrózní kulisy, vznikla jakoby z hravé zvětšené stavebnice Merkur. Punc současnosti i dusnost herny dodává několik televizních obrazovek, na kterých běží sportovní sázkařské zápasy či on-line poker, dominantu scénografie tvoří velká otáčející se ruleta na horizontu jeviště.

Gazdík se snaží nabídnout rychle odsypávající podívanou (inscenace lehce přesáhne dvě hodiny), kterou má vytvořit vedle použitých laserů či záznamu zvuků ptáků a deště zejména dynamická práce orchestru (dirigent Ema Mikešková) a interpretů.  Nekomplikovaná a líbivě znějící muzika tady totiž moc dramatické parády nenadělá, a tak je to na účinkujících. Muzikál opravdu nese představitel hlavního hrdiny Jan Brožek (Timm) a mimořádným oživením jsou výstupy Viktórie Matušovové (Lilith). Brožek v roli dospívajícího Timma se neschovává za nějakou prvoplánovou infantilitu, požitkem je jeho jasný a libozvučný pěvecký projev, stejně jako u Lukáše Janoty (Alexandr). Pěvecky suverénní Matušovová přesvědčivě zachytila rozpor mezi hrubým hlasem mluvící démonou a posléze milující mladou ženou. Její oddělování se od pekelného těla, od zakletí a vlastně od neblahého osudu ve výstupu, v němž tyto polohy prudce střídá, je však i nemístně legrační. Trojice herců v hlavních rolích tedy potvrzuje, že umí rozehrát a oživit také umělecky spornější materiál.

Prodaný smích probublává mezi pohádkou, duchařinou, fantasy i podobenstvím o tom, že – slovy finální písně – smích všem lidem sluší a navrch je to lék.  Někomu toto katarzní zjištění přijde objevné, jinému banální.  Gazdíkova inscenace je ukázkou dnešního hudebního divadla, které má ambici více komfortně bavit než primárně zušlechťovat, občas bez přihlédnutí k ceně takového smíchu.

Xavier Naidoo, Markus Heitz, Michael Herberger, James Krüss: Prodaný smích. 8. května 2016, Městské divadlo Brno (premiéra 7. května 2016)

Foto archiv Městského divadla Brno

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více