Poslední deska Jany Kirschner Moruša biela vyšla minulý rok na podzim. Na projektu se podílelo velké množství muzikantů ze Slovenska, České republiky, ale také z Velké Britanie, a tak bylo komplikované přivést ho také na koncertní podia. Turné k novému albu bylo rozděleno na dvě části a Brno se dočkalo Jany Kirschner a jejích třinácti hudebníků až nyní. Poštěstilo se mu to jako jednomu z mála českých měst.
Koncert se konal v Semilassu, které se během krátkého úvodního vystoupení zpěvačky Katarzie příjemně zaplnilo. Náročnost projektu si žádala i vyšší vstupné, než je u nás zvykem, a zpočátku se zdálo, že to mnohé fanoušky odradilo. Naštěstí to nebyla pravda, i když kapacita sálu se určitě nevyčerpala. Představování mladých a nadějných umělců novému publiku je určitě třeba a Katarzia byla pro Janu Krischner skvělou volbou. Zpěvačka se mikrofonu a kytary chopila úderem půl osmé a představila pár skladeb ze své desky Generacia Y. Písně zapůsobily nejen hudebně, ale snad ještě více po textové stránce. Některé diváky upoutala Katarzia natolik, že okřikovali méně pozorné, vyrušující kolegy.
Hlavní část večera pak plynule navázala postupným příchodem celé kapely – tematicky v průběhu písně Promenáda. První set se nesl pouze ve znamení nové desky, kterou kromě první skladby zahráli pořadě celou. Publikum se chtě nechtě dostalo do varu hned při druhé skladbě Divná, kterou uvedl Eddie Stevens odzbrojujícím tancem v kostkovaných ponožkách (ve stylu Parov Stelar Catgroove tanečníka známého z Youtube).
Až po písních Sama a Palisády přišlo na řadu uvítání a příběh o vzniku následující písně Z jedného Martina aneb o uvažování, co s načatým životem. Dále pak následovalo Iba raz a O hore a vtáčkovi označené za japonskou baladu odehrávající na Štrbském plese. V kostelní atmosféře a naprostém tichu ukončená skladba Vidina pak udělala tečku za prvním setem. Po krátkém občerstvení a zjištění stavu hokejových zápasů probíhajícího mistrovství světa měly přijít největší hity.
Muzikanti dostáli svému slovu a zazněly písně jako Líška, Modrá, Keby si bol môj, Pokoj v duši, Máj krásny Máj a Na čiernom koni. Ve starších skladbách ještě víc vynikly kvality a možnosti celé velké kapely. Známé hity v novém aranžmá s cimbálem, klarinetem, akordeonem, violoncellem, houslemi, hammondovými varhanami nebo mužským kvartetem dostaly úplně jiný náboj a čirá radost z hudby proudila kapelou i publikem. Píseň Keby si bol môj dokonce obsahovala reggae pasáže a došlo i na ukulele. Pokoj v duši pak díky přítomnosti cimbálu, akordeonu a smyčců nabyl plnohodnotné koncertní verze a po velkých ovacích na závěr se publikum dočkalo také dvou přídavků. Prvním z nich byla ukolébavka Až príde večer a zkompletovala tak všechny skladby z nové desky. Na úplný konec pak zazněla Unesená, kterou pak publikum dozpívalo samo již klanějícím se muzikantům.
Myslím, že vystoupení Jany Kirschner a její kapely bylo obrovským zážitkem jak pro návštěvníky, tak pro samotné muzikanty. Skvěle sestavený playlist, výborný zvuk, profesionální a zároveň entuziastické výkony umělců a vnímavé publikum – to všechno dohromady vytvořilo atmosféru, kterou by chtěl člověk zažívat na každém koncertě.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..