Janáčkova Šárka: Nová instrumentace a zaneprázdněný život s moderní technikou

23. listopad 2018, 17:00
Janáčkova Šárka: Nová instrumentace a zaneprázdněný život s moderní technikou

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno 2018 vybírá do programu to nejlepší z evropských operních domů, ale i ze souborů domácích a brněnských. Proto není divu, že v nabídce nechyběl ani Ensemble Opera Diversa. V nastudování dirigentky Gabriely Tardonové a v režii Kristiany Belcredi připravil soubor v divadelním sále Reduty premiéru Janáčkovy Šárky a to ve zcela nové, odvážné instrumentaci Ondřeje Kyase.

Nedlouhá operní předloha má rychlý spád a dějové zvraty přicházejí jeden za druhým. Míra modernizace takového materiálu je do jisté míry nezbytná, aby zůstala dnešní výpovědní hodnota. Nejde ani tak o to, aby přesně vystihovala libreto doslovně, avšak stále musí dávat smysl a držet myšlenkovou linku. Kristiana Belcredi zasadila děj do studeného kancelářského prostoru. Zde zaneprázdněný Přemysl s telefonem na uchu a za stolem rozhoduje o zrušení výsadních postů žen. Trutův mlat se blyští ve skleněné vitríně. Účastníci Libušina pohřbu věnují smutečním kondolencím jen minimální úsilí a po zbytek času řeší své pracovní a osobní záležitosti. Motiv „zaneprázdněného života“ s komunikačním zařízením v ruce protkává vlastně celý děj. Koneckonců i závěrečné Hlásejte světu lásky div sbor v reálném čase sdílí na sociální sítě.

Režie nabídla několik vrcholů i překvapivých řešení. Belcredi výborně pracovala se světlem, které silně vykreslilo například okamžik Ctiradova skonu a procitnutí Šárčiny viny. Každý při jedné straně zdi tady padají k zemi. Vizuální stránku zajímavě doplnily také kostýmy. Zatímco muži zůstali po celou dobu sešněrováni v jednom obleku, z žen ve formálních kostýmcích, odrážejících jejich emancipovanost, se staly divoženky ve skupině punkových přívrženců.

Snad nejočekávanějším aspektem premiérového večera byl právě nový háv původní instrumentace. Přepisovat Janáčka je úkol velmi nesnadný. Zasahovat do takové interpretační stopy i autorského patriotismu může být velmi nevděčné, až nebezpečné. Skladatel Ondřej Kyas však projevil nesmírnou citlivost instrumentace sobě vlastní i pro dílo samotné. Přes původní záměr nakonec ponechal smyčce a fakturu doplnil o kytaru, basovou kytaru (kterou také sám interpretoval) a harfu, která tyto složky příjemně propojovala. Barvitost obsazení a inovace s maximálním respektem k originálu získala na svěžesti a nová orchestrace vykrystalizovala z Janáčkových postupů novou zvukomalebnost. A přesto Kyasova Šárka zůstala Šárkou Janáčkovou. Gabriela Tardonová pak dala provedení s výborně sehraným orchestrem švih a péči o každou frázi.

Role Ctirada je nesmírně pěvecky nesmírně náročná a najít vhodného představitele zračí pro inscenaci určité riziko. Ctiradovým interpretem se v této inscenaci stal Dušan Růžička a nutno mu vyjádřit poklonu. Party tak obtížné intonačně i výrazově přednesl výborně pěvecky, herecky zase přesvědčivě a důstojně. Růžička si ve vypjatých pasážích zachoval příjemnou kultivovanost a volnost hlasu. Přesností, skvělou deklamací, a především nádhernou barvou hlasu vynikal i Roman Hoza v roli Přemysla. Výrazově a dle role adekvátně hrdě působila i představitelka Šárky Iveta Jiříková. Její part měl velké nároky na široký hlasový rozsah, kterým pěvkyně bezesporu oplývá. Výborně vyzněla i všechna piana polohovaná poměrně nízko, vysoké tóny však už byly na tak malý prostor poněkud přeostřené a málo srozumitelné. Možnostem zpěvaččina hlasovému fondu takto byla role a její inscenační směřování zkrátka trochu malá. Sborová složka byla sestavena pro tuto inscenaci zcela nově. Přesto byl sbor pod vedením Kataríny Duchoňové perfektně sezpívaný, malé obsazení bylo barevně vyvážené a vzhledem k mladosti hlasů byl zvuk transparentní.

I přes jistá režijní úskalí vyzněla Šárka v Kyasově bravurní instrumentaci příhodně. Je nanejvýš pochvalné, že si tak prestižní festival zachovává i tuto domácí tvář a ke spolupráci zve vedle světových těles i ty sobě nejbližší. Na kvalitě ani renomé mu to neubírá. Naopak všechny domácí instituce, které věnují Leoši Janáčkovi svoji interpretační stopu, záslužně spojuje.

Leoš Janáček: Šárka

Premiéra 22. listopadu v rámci festivalu Janáček Brno 2018 v sále divadla Reduta.
Ensemble Opera Diversa
Dirigent: Gabriela Tardonová
Režie Kristiana Belcredi
Scéna: Sylva Marková
Kostýmy: Eliška Ondráčková
Sbormistr: Katarína Duchoňová
Šárka: Iveta Jiříková
Ctirad: Dušan Růžička
Přemysl: Roman Hoza
Lumír: Pavel Valenta

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Nejčtenější

Kritika

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více