Slavný román Jane Eyrová od spisovatelky Charlotte Brontëové inspiroval řadu umělců. Mimořádná próza patří k vrcholům romantické literatury. O jejím významu svědčí také přes třicet filmových, televizních a muzikálových adaptací. A právě v české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno (MdB) její muzikálové zpracování. Inscenace režiséra Petra Gazdíka představuje silné a působivé hudební divadlo, které zaujme hudebním nastudováním, pěveckými i hereckými výkony, ale také kostýmním, scénografickým i pohybovým zpracováním.
Muzikál, který nyní uvádí Hudební scéna MdB je v tuzemsku vůbec poprvé, jeho první verze měla premiéru v roce 1995. Na Broadwayi byl uveden v roce 2000. Získal pět nominací na prestižní Cenu Tony a následně byl uveden i v Rakousku a Japonsku. Jeho autory jsou hudební skladatel a textař Paul Gordon a libretista a režisér John Caird. Český překlad obstaral režisér Petr Gazdík a dlužno říct, že i když jsou v této verzi místy písňové texty až romanticky jazykově napěněné, lze na celkovém výsledku ocenit vkusné servírování dojemného příběhu siroty, která se probíjí neutěšeným životem až k vyvzdorované lásce s vysněným mužem. Právě v takovýchto látkách je možné lehce sklouznout ke ulepenému kýči a melodramatičnosti, což se naštěstí divadelnímu zpracování Jane Eyrové v Brně vyhnulo.
Gazdíkova inscenace je prokomponované hudební divadlo, které v režii obsahuje a nenuceně zdůrazňuje onen romantický arzenál předlohy: témata osobní cti, obětující se lásky a zázračné síly odpuštění. Divákům toužícím právě po velké muzikálovém divadle, se toho všeho dostane v míře vrchovaté. A toto naznačené sdělení, vzkaz a poselství či hlavní myšlenka téměř tříhodinové inscenace je tady zabalená do vcelku důmyslné divadelnosti. Vizualitu večera obstarává zdařilá scéna Petra Hlouška, který k portálům postavil vysoké dřevěné stěny šlechtického sídla v Thornfieldu, jindy na jeviště sjede náznaková střešní konstrukce a pod těmito krovy a dřevěnými vazbami se odehrává část příběhu. Důmyslné je také využití pyramidového schodiště, které přijíždí na jednom z jevištních stolů na často využívanou točnu a efektně míchá dějem, Gazdík je také využívá k nejedné zajímavé jevištní akci. V pomyslném protikladu anglikánsky prosté scény v drsných podzimních barvách jsou opulentní kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové. Tady jsme svědky skutečné dobové módy první poloviny devatenáctého století. Vedle střihů a látek lze zejména u dam ocenit smysl výtvarnice pro detail, třeba při použití lorňonu či nejrůznějších mašlí a pečlivých skladů. Dalším příjemným překvapením večera jsou zajímavé sborové choreografie Hany Kratochvilové, která tuto company v černých kostýmech vybavila dlouhými větvemi. Z nich, ale také z lidských těl tady vznikají hory, kopce i ona pověstná vřesoviště. Tato prostá pohybová čísla jsou nápaditým a organickým tmelem příběhu, dodávají inscenaci nenucené kouzlo.
Jsme ovšem na půdě romantického muzikálu a tady si přijdou na své milovníci hudby ve vynikajícím orchestrálním aranžmá dirigenta Caspara Richtera, který první premiéru výtečně řídil. Zvuk orchestru je skutečně nadstandardní a je také pevnou půdou pro usazené a stabilní výkony účinkujících. Přirozeným těžištěm inscenace je Kristýna Daňhelová v titulní roli, která svoji Jane vybavila nejen pěveckou bravurou, ale dává ji také nutné herecké charisma. Neústupná hrdinka v tomto podání není romanticky bolestínskou dívkou, ale skutečně živoucí bytostí, jejímž řečem i písním o lásce, pokoře, odevzdání se a odpouštění lze věřit. Daňhelová svoji Jane nepřecukrovala, naopak svoji hrdinku zčásti obalila přitažlivým hereckým enigma tolik potřebným a funkčním právě v romantických látkách. Nejen v duetech ji zdařile sekunduje Lukáš Janota jako Edward Rochester, který našel také optimální podobu pro svého zčásti záhadného a neokázale milujícího hrdinu, který publikum pobaví i jako stará, zpívající cikánka. A právě jemným humorem vybavila svoji paní Fairfaxovou Alena Antalová, jejíž pěvecké party coby ubrebentěné Rochesterovy hospodyně jsou skutečným posluchačským požitkem. Stejně jako kouzelný čistý hlas Sáry Milfajtové, která si hlediště získává nejen výtečně zazpívanou koloraturní sopránovou árií, v níž předvádí velkou lehkost a pohyblivost, zejména v nejvyšších polohách. Nelze jmenovat všechny odrostlé protagonisty, ale diváky též spolehlivě dojmou dětské výkony, kterým v sobotu opravdu nenuceně kralovala Marie Juráčková jako rozpustilá a také trochu teatrální Adele.
Podtrženo sečteno: brněnská inscenace tohoto romantického muzikálu je zajímavým divadlem, které vynalézavě traktuje ikonicky známý příběh sirotka bez melodramatických pastí na diváka, s výtečně odehranou i zazpívanou muzikou. Jane Eyrová představuje v hudebním repertoáru Městského divadla Brno silný titul nahony vzdálený občasné povrchnosti a laciné zábavě muzikálového žánru.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..