Do komorního prostředí divadla Husa na provázku se dramaturg brněnského JazzFestu Vilém Spilka rozhodl zasadit dva méně komorní koncerty. Byla to šťastná volba, protože diváci měli možnost z bezprostřední blízkosti sledovat sóla střídajících se hudebníků a stát se přímo součástí zajímavého dění.
Hybatelem první poloviny večera byl mladý, ale zkušený český saxofonista Michal Wróblewski, u nás známý jako leader jazzových skupin Mocca Malacco a E Converso nebo bývalý člen „keltské“ skupiny Bran. Od roku 2014 žije a studuje v Norsku, kde se mu v rámci magisterského studia daří rozvíjet především kompoziční a organizátorské schopnosti. Loni například v rozhovoru pro Český rozhlas Jazz popisoval svůj magisterský projekt, jejž tvoří jak kompoziční práce, tak improvizace a který je „založen na výzkumu vztahu hudebního procesu a posluchače“. Součástí studia je i finanční příspěvek, který může student použít podle vlastního uvážení, a saxofonista na to konto řekl: „Já zatím utrácím za nahrávání, protože mi to přijde nejrozumnější. Na to totiž člověk málokdy příspěvek dostane. Ale budu muset investovat i do turné, která nás čekají.“ Loni Wróblewski vydal album tria KIAP, které vedle něj tvoří dva norští spoluhráči a právě spolu s nimi a s dalšími čtyřmi hudebníky a jednou zpěvačkou se nyní představil na JazzFestu. Jeho osmičlenný Ensemble vychází z improvizace, nabízí velmi rozvolněnou podobu jazzu, ale dokáže jednotlivé skladby vygradovat do mohutného finále. K devízám souboru patří nejen méně obvyklá kombinace melodických nástrojů v popředí (saxofon, trombón, housle), ale také zdvojené bicí a práce basisty Martina Morlanda, který rozšiřuje už tak pestré zvukové možnosti kapely střídáním kontrabasu a baskytary. Klíčovým členem souboru je také kytarista Magnus Grimnes, který umocňuje možnosti svého nástroje nejen elektronickými efekty, ale i „efekty mechanickými“ (hra látkovou stuhou). Třebaže přibližně hodinový blok nabídl prostor pro sóla a zvukové exhibice jednotlivým hráčům, nejsilnější momenty představovala souhra celého ansámblu včetně hlasu zpěvačky Seshen. Ta se zpočátku držela spíše stranou, ale v průběhu večera se ukázala být jedním z nejdůležitějších aktérů.
Zatímco nový Wróblewského Ensemble jsem před koncertem bral jako velkou neznámou, bigband Concept Art Orchestra v čele se Štěpánkou Balcarovou znám nejen z Andělem oceněného alba The Prague Six. Sleduji různé aktivity tohoto tělesa (včetně Skladatelské soutěže Karla Krautgartnera nebo úprav vánočních koled) a jsem nadšený z toho, že se u nás někdo s takovou péčí stará o velkou kapelu, která se zaměřuje téměř výhradně na autorské skladby (případně aranže) mladých českých autorů. Brněnský koncert mé nadšení nejen potvrdil, ale výrazně posílil. Nabyl jsem z něj totiž dojmu, že dva roky od natočení zmíněného alba jsou orchestr a především jeho autoři ještě o kus vyzrálejší a suverénnější.
Orchestr v Brně nabídl koncept, který z alba The Prague Six formálně vycházel. Každý z šesti dvorních autorů („Pražská šestka“) se totiž představil jednou přibližně desetiminutovou skladbou, avšak šlo o jiné kompozice (a v jednom případě aranže standardu) než na albu. Za nejsilnější ze silných momentů považuji skladbu Štěpánky Balcarové postavenou na opakujícím se výrazném klavírním motivu, nad nímž dostává prostor celý bigband. Pianista Vít Křišťan ve své kompozici použil práci s rytmem (úvodní pasáž perkusí a klavíru) a s kontrasty (vyšší tóny klavíru a hloubky dechů) a dialog sólisty (Luboš Sokup) a orchestru se postupně přelil do disonantnější pasáže, která tvořila protiváhu předchozí skvěle zahrané My Funny Valentine v úpravě Jana Jiruchy.
Koncert Concept Art Orchestra byl však mimořádně silný jako celek. Úvodní skladba Tomáše Sýkory nabídla dlouhé saxofonové sólo Davida Fárka a skvělou práci s dynamikou. Členitá a rytmicky objevná kompozice Luboše Soukupa s výraznými prvky humoru jako by přímo načrtávala filmový příběh. A skladba Sparkle Martina Brunnera vytvořila dokonalé finále, po němž ovšem logicky musel přijít přídavek. Tím byla kratší a starší skladba Štěpánky Balcarové Song For Children, zaranžovaná pouze pro dechové nástroje.
Concept Art Orchestra se za tři roky, co pod vedením Štěpánky Balcarové v Praze funguje, stal fenoménem současného českého jazzu. V Brně orchestr ukázal nejen vysokou hráčskou úroveň jednotlivých členů i celku, ale zároveň poskytl velmi kvalitní obraz o tvůrčím potenciálu českých autorů, kteří stále ještě patří k mladší generaci, ale pomalu se stávají jistotami a stálicemi naší scény. Autorů, kteří se nebojí pro tradiční bigbandové obsazení psát odvážné, objevné a přitom často zábavné a posluchačsky přístupné skladby.
Michal Wróblewski Ensemble, Concept Art Orchestra, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO. 5. dubna 2017, 19.30, Divadlo Husa na provázku, Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..