Jednou. Dunajská vlna víc slibuje do budoucnosti než opakuje

Jednou. Dunajská vlna víc slibuje do budoucnosti než opakuje

Vzpomínka? Pocta? Revival sebe sama? Nejsilnější odpovědí na otázku, co že je to ta Dunajská vlna vlastně zač, jsou první čtyři takty jejího debutového alba Jednou. Předtím, než se k ní přidají o generaci a půl starší kolegové Vladimír Václavek a Josef Ostřanský, opanuje prostor mladá bubenice Michaela Antalová. Nová krev, nová energie a příslib toho, že Dunajská vlna není a nebude pouhou kopií legendárního Dunaje.

A také předznamenání změn, které největší hity „největší z brněnských kapel“ potkaly. Aniž bych chtěl polemizovat s fanoušky, kteří si Rosol nebo Dudlay stále sjíždějí, pro současného posluchače jsou verze 2015 čitelnější a překvapivě místy i syrovější.

Úsloví o dvojím vstupu do téže řeky známe. Je tedy dobře, že se Vladimír Václavek a Josef Ostřanský rozhodli nenavázat na to, co kdysi bylo, pod názvem Dunaj, ale vymysleli pro svou novou kapelu jméno nové, které ovšem velmi jasně naznačuje kontinuitu. Dunaj jako takový obnovit nelze – bez zpěváka Jiřího Kolšovského, který zemřel ve svých 43 letech na zástavu srdce, by to nebylo správné. Ze čtyř členů poslední sestavy Dunaje navíc chybí bubeník Pavel Koudelka, momentálně vytížený především v kapele Mňága a Žďorp. Kromě toho si s brněnskou superskupinou (což je termín, který se používá pro formace složené z muzikantů aktivních v jiných projektech) spojujeme jména jako Iva Bittová nebo Pavel Fajt, bez nichž by na konci 80. let Dunaj jen stěží vznikl. Dunaj tedy zůstává slavnou minulostí, ale „časy se mění a temně podmanivé písně se znovu vynořily jako dunajská vlna“, jak se píše na webu kapely.

Na albu Jednou se Dunajská vlna vrací ke všem pěti řadovým deskám Dunaje. Každý výběr je pochopitelně subjektivní, ale sám za sebe mám pocit, že se povedlo vybrat a oprášit opravdu to nejpodstatnější. Sám mám od Dunaje nejraději čtveřici Na jih, Wahoo, BarvyCassiniho dělení, následovanou písněmi KobylkyMy Dream. Ani jedna z nich nechybí. Podařilo se také zachytit celou škálu nálad, které někdejší kapelu charakterizovaly – od minimalisticky folkového Cassiniho dělení až po ráznější Jednou nebo Why Cannot. A protože – opět si to připomeňme – do jednoho Dunaje dvakrát nevstoupíš, nové verze sice zachovávají náladu a podstatu originálů, ale současně se v nich odráží úsporné personální obsazení Dunajské vlny a pochopitelně také zkušenosti, které pánové Václavek a Ostřanský za posledních téměř dvacet let od konce Dunaje nasbírali.

Vývoj je patrný především u Vladimíra Václavka, který v dlouhém mezidobí nahrál několik zásadních sólových alb. I na nich se pohyboval na široké škále, pokud jde o aranže nebo dynamiku projevu, nicméně jeho písničkářská tvorba přece jen tvoří klidný protipól k nervní hudbě původního Dunaje. V Dunajské vlně se sice vrací ke své rockerské podstatě, ale z jeho zpěvu i v ráznějších pasážích vyzařuje vnitřní klid a vyrovnanost, což se navenek odráží ve větší srozumitelnosti. Přehlednější – ve srovnání s původními nahrávkami Dunaje – je však i celkový zvuk kapely. Je to dáno pochopitelně samotnou sestavou, protože v pouhých třech lidech Dunaj nehrával. Důležité však je, že ani jeden ze současných členů skupiny nemá snahu se zbytečně předvádět a zaplňovat prostor víc, než je zdrávo. Přitom pochopitelně i v základní rockové sestavě kytara, basa, bicí dokážou vykouzlit tolik energie, kolik písně potřebují. Hra Dunajské vlny je velmi rytmická (poslechněte si novou verzi písně Na jih), respektive pracuje s výraznými rytmickými figurami (Nekňuba). Michaela Antalová, absolventka Vyšší odborné školy při Konzervatoři Jaroslava Ježka, přináší do kapely nový styl hry, který se pochopitelně liší od bubnování obou jejích předchůdců, velikánů (nejen) brněnské scény Pavla Fajta a Pavla Koudelky. Pro jasnější představu o Michaelině „poučeném“ a přitom mladistvě energickém přístupu doporučuji píseň Tak se neboj s jazzovou hrou nebo úvodní Prší, ve kterém jsou bicí plnější a dravější než v originální verzi.

K Dunajské vlně a jejímu debutovému albu budou pochopitelně jinak přistupovat fanoušci Dunaje (i zde to může být nedůvěra, stejně jako nadšení z „návratu“) a jinak ti, kterým někdejší brněnská alternativní scéna nic neříká a pro něž jde o úplně nový materiál. Vladimír Václavek s Josefem Ostřanským, když už se rozhodli do řeky na novém místě vstoupit, udělali to, co se nutně nabízelo. Oprášili písně, které si zapadání prachem nezasloužily. Druhé, stejně silné, „best of Dunaj“ však sestavit nepůjde. A tak nezbývá než čekat na nové písně, které – podle prohlášení kapely – „jsou na cestě“. Až vzniknou a až vyjdou, ukáže se, nakolik je Dunajská vlna plnohodnotnou kapelou a nakolik je jen připomínkou jedné legendy. Sám bych si přál, aby album Jednou mělo smysluplné pokračování.

Dunajská vlna: Jednou, vydavatel: Polí5 2015. 15 skladeb. Celkový čas: 53:12

Foto Gabriel Baláž

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S Lenkou Zogatovou nebo aspoň s jejím jménem přišel do kontaktu každý, kdo se v Brně osmdesátých let pokoušel o jakoukoliv nezávislou kulturu. Nic se na tom nezměnilo až do její předčasné smrti před rokem a zatím se nic nemění ani teď. Dnes večer v HaDivadle a zítra na Flédě se o tom může kdokoliv přesvědčit.  více

Dvě violoncella a dva hlasy – Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová spolu začaly hrát v duu Tara Fuki před patnácti lety. The Best of… není jen výběr toho nejlepšího, co nahrály, ale také v krátkosti zopakovaná cesta k dnešní podobě kapely.  více

Eldorado je proti drásavému Z kopce neuvěřitelně hravé album. Je ale docela možné, že i u něj si po dvaceti letech řekneme, že se na něm nemusí měnit ani slovo.  více

Na svém kontě má sólová bubenická alba i spolupráci se zpěváky a dalšími hudebníky. Jeho společnou desku s Ivou Bittovou kdysi Jiří Černý zařadil mezi „albové milníky českého folku“. Jedním z nejnovějších projektů Pavla Fajta je duo Pavoon, které tvoří společně s německou pianistkou a zpěvačkou Oonou Kastner. Na sklonku roku 2014 vydali album Levantis, inspirované kulturami východního Středomoří a také poezií několika evropských básníků.  více

S Ivou Bittovou jsme mluvili především o jejích dvou posledních albech – jedno je sólové, jedno s orchestrem. Dostali jsme se při tom samozřejmě i k jiným tématům, ale stejně nakonec všechna skončila u hudby.  více



Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Nejčtenější

Kritika

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více