Jiří Pavlica & Hradišťan: Vteřiny křehké

Jiří Pavlica & Hradišťan: Vteřiny křehké

„Koncept je pro mne vždy důležitý,“ říká Jiří Pavlica v aktuálním rozhovoru pro Radio Proglas, „až na výjimky, jako byl výběr z koncertních nahrávek, jsem každé své album pojal koncepčně. Mám rád celek, a proto například nerad slyším, když se v rádiu vytrhávají písně z kontextu a navíc se jim utrhávají úvody a závěry.“ Je pravda, že prakticky každé album, na němž se Pavlica jako autor podílel, tvořilo jeden promyšlený celek. Zmiňme coby příklad úplně první desku Hradišťanu pod Pavlicovým vedením Byla vojna u Slavkova, spolupráci s jihoafrickým hudebníkem Dizu Plaatjiesem Mys Dobré naděje, suitu dialogů s filharmonií a skupinou AltaiKai Chvění nebo dvě alba pro děti z poslední doby (Hrajeme si u maminky, Studánko rubínko). Dokonce i album O slunovratu, z něhož vzešlo nejvíce potenciálních i skutečných hitů, mělo jasný koncept – procházku kalendářbním rokem od ledna do prosince s verši Jana Skácela.

Jednotící téma nového alba je na první poslech méně nápadné. Jinými slovy: Více než v případě ostatních alb Jiřího Pavlici a Hradišťanu si dokážu představit vytrhávání písní z kontextu. Vlastně každá z patnácti skladeb, včetně úvodní titulní miniatury, motta celého alba, obstojí i sama o sobě. Každá ta píseň nás jako posluchače může obohatit, aniž bychom nutně museli znát ty ostatní. Celek je však i v tomto případě víc než pouhý součet jednotlivých částí. Při pozorném poslechu alba postřehneme více či méně nápadné spojovací můstky – slova, která se ve dvou či více písních opakuji, náznaky, návraty, narážky. Narození, láska, pokušení, zralost, stáří, vzpomínky, smrt – to jsou klíčová slova alba. Přestože některá z nich (lásku především) chápeme nebo chceme chápat jako trvání, Pavlica nám je všechny představuje jako okamžiky, prchavé vteřiny. „Tématem alba je křehkost vteřin a zodpovědnost k okamžikům, které jsou nám dány,“ vysvětluje a dodává: „Jak běží život, člověk si víc a víc uvědomuje, že každá vteřina našeho bytí je křehká a vratká a ve vteřině se může každému z nás změnit život. V každé z těch patnácti písní je zakódována vždy nějaká vzpomínka na něco konkrétního.“ Přitom křehkost a vratkost není vždy negativní vlastnost. Vedle okamžiků, kdy se náš život náhle zhoupne dolů (smrt blízkého člověka), zachycuje album i okamžiky pozitivních změn – okamžiky usnutí (Zpívánka) nebo zamilování (Lítáte v tom). Ve skutečnosti však netušíme, v co který moment skutečně vyústí. A i to je poselství alba.

Jiří Pavlica, který loni v prosinci oslavil šedesátku, svou novinkou nenaplnil pouze pečlivě promyšlený koncept. „Tato nahrávka je má osobní odpověď,“ říká, „je to postoj člověka, který v životě leccos prožil a má na svět a vše v něm svůj jasný kontinuální názor.“ K vyjádření svých názorů a zachycení klíčových vteřin svého vlastního života si Jiří Pavlica vypůjčil verše několika básníků a textařů. V některých případech se ztotožnil s verši již nežijících autorů (Josef Veselý a především Jan Skácel, který představuje kontinuitu se starší Pavlicovou tvorbou), jinde požádal o spolupráci textaře současné (mj. Dušan Vančura, Franišek Novotný). Album svým konceptem částečně navazuje na hudebně-taneční představení Hradišťanu Třikrát je člověk, které také pojednávalo o klíčových okamžicích lidského života (okamžiku zrození, plození a umírání) a které na hudebním nosiči nikdy nevyšlo. Jiří Pavlica některé své skladby s texty Michala Stránského z tohoto pásma nově adaptoval do konceptu Vteřin křehkých. Zmíněná témata však Jiřího Pavlicu jako autora provázejí dlouhodobě. Vzpomeňme krásné písně O zrození (z alba Mys Dobré naděje), Naděje s bukovými křídly/Mrtví (O slunovratu) nebo Waka (album Setkání) s naléhavým refrénem „Kéž by svět trval a my uměli nehynout“.

Hovoříme-li o kontinuitě, neznamená to, že by se Pavlica jako autor (a v tomto případě především jako dramaturg) opakoval. Vteřiny křehké přinášejí pohledy nové a často nečekané. Krásnou ukázkou je „trojblok písní o lásce“, za sebe řazené skladby Pojď, můj milý, Když ona hrozny trhala a Lítáte v tom. První z nich promlouvá jazykem starozákonní Písně písní: „Pojď, můj milý, […] časně zrána půjdeme do vinic, pohlédneme, zda pučí vinná réva.“ Druhá pojednává o ženě slovy současného básníka Michala Stránského a vypomáhá si přitom opět vinařským slovníkem: „Když ona hrozny trhala, bylo, jak nikdy nebývalo, vítr jí laskal košili.“ A ihned po ní následuje zcela civilní text Dušana Vančury o tom, jak „stačí slůvko a to je ten zlom, vzplanete oba a lítáte v tom“. Právě tyto kontrasty jsou v tvorbě Jiřího Pavlici a Hradišťanu nové. Podobně však dochází k mírným posunům v hudební složce. Vedle typických hradišťanovských aranží, hlasů Jiřího Pavlici a Alice Holubové a sborů, na které posluchač čeká od první vteřiny alba, dojde i na několik překvapení. Tím nejvýraznějším je anglicky (!) zpívaná píseň A Second of Temptation (Vteřina pokušení), kterou s Alicí Holubovou nazpíval zpěvák Kolib a ve které hudbu Hradišťanu lehce podbarvuje vkusná elektronika.

Nejsilnější momenty alba? Čistě subjektivně vyzdvihuji Skácelovo Účtování na vesmírných kontech, uhrančivě zhudebněné a připomínající svou atmosférou mou oblíbenou dvanáctou kapitolu biblické knihy Kazatel, možná nejpoetičtější obraz stáří, jaký kdy vznikl. Dále Pavlicův duet s Alicí Holubovou Rozpomínání, píseň s gradací od nenápadné balady po mohutný hymnus s textem podobně variabilním – od nevinných hrátek („na tu holku s čepicí“) až po verše-poselství „Pár let a jiný je svět / ale jak se má svět točit bez dětí“. Zmínku si zaslouží také Nechvátej, osude s hostující Vendulou Pančochovou, hitová a krásně instrumentovaná píseň, mimochodem opět s obrazem hroznů z vinice lásky. A konečně Pavlicovo osobní vyznání Až bude moje duše: „Chtěl bych být chvilkou něžnou, se kterou děti stárnou / říct jim, že jsem žil rád, a nešel cestou marnou, / tou cestou prosím, Pane, tou cestou dál mne veď.“

Tyto i další písně na albu jsou silné samy o sobě a – troufnu si říct – vytržení z kontextu jim neublíží. Přesto doporučuji všem zájemcům o písňovou tvorbu Jiřího Pavlici: Zastavte se a pusťte si Vteřiny křehké od začátku do konce. Stojí to za to. Ten příběh totiž má co říct každému z nás.

Jiří Pavlica & Hradišťan: Vteřiny křehké, vydavatel: Indies Scope, 15 skladeb, celková stopáž: 54:59

Foto archiv Hradišťanu

Komentáře

Reagovat
  • josef siska

    21. říjen 2014, 22:12
    pane pavlica,moc si vazim toho,ze jste si vybral text basne meho stryce josefa veseleho vteriny krehke jsou moc fajn diky

Dále si přečtěte

Novinka Entwine (Proplétám) je důležitým příspěvkem do vskutku propletené diskografie Ivy Bittové. Ta zpívá a hraje sama za sebe a přitom se její výkon proplétá s osudy, příběhy a letmými návštěvami dalších osob. A také s geniem loci moravského poutního chrámu.  více

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více