Brněnský festival Dokořán u nás tvoří jediný průřez tím nejzajímavějším ze žánru tuzemského i zahraničního hudebního divadla. Nesoutěžní přehlídka Městského divadla Brno se uskutečnila v pěti dnech mezi 9. a 13. červnem 2023. Na dvou scénách pořadatelského divadelního domu na Lidické ulici se prostřídalo šest tuzemských a dva zahraniční divadelní soubory. A co vše jubilejní, desátý ročník tohoto festivalu sdělil?
Od někdejšího spíše nahodilého svozu českých divadel, která hrají, zpívají a tančí, se od roku 2005 (festival měl přestávky a nekonal se periodicky každý rok) nesoutěžní přehlídka zajímavě vyprofilovala. Zdaleka už nejde jen o divácky vábivé muzikálové a operetní tituly domácí provenience jako tomu bylo kdysi dříve. Festival se stal mezinárodním a už před několika lety zaujal silnou pozici na brněnské divadelní mapě a vlastně v celém tuzemském festivalovém kalendáři. Celou tuto letní akci lze vnímat jako logický a potřebný pendant k jarním přehlídce Divadelní svět Brno. Jde o dva nejvýznamnější divadelní festivaly ve městě zeširoka otevřené zdejšímu publiku.
A pokud dříve měli návštěvníci této jedinečně profilované akce (oprávněný dojem), že festival Dokořán je synonymem muzikálu, dnes už to zdaleka neplatí. Programová nabídka ukazuje mimořádně širokou škálu možností a podob nejen tuzemského hudebního divadla. Ambiciózní pořadatelství Městskému divadlu Brno po právu náleží, neboť tato instituce je nejen odborníky ale i vděčným a houfně se rojícím publikem vnímána jako hegemon i záruka špičkové kvality právě v oblasti hudebního divadla. A díky tomu, že brněnské Dokořán není jenom pětidenní kumulací čistokrevného muzikálu, jde ve výsledku o příjemně rozmanitou přehlídku pro všechny diváky, kteří mají rádi, když se z jeviště nese i něco (nejlépe) z živé muziky a zpívaného slova.
A právě díky pestré dramaturgii se v Brně nyní střídají velké i komorní muzikály, nejzajímavější lokálními produkce současnosti, klasické tituly s drobnou alternativou žánru, kterou třeba letos hned na rozjezd reprezentoval titul Pudl a pudr od Heleny Koblischkové v režii Petra Haška a v produkci pražských Geisslers Hofcomoedianten. Operně muzikálová mystifikace přehlíží fantastické počátky barokního divadla v Čechách. Zařazení podobných pomezních žánrů ukazuje, že festivalová dramaturgie je opravdu hutná a pestrá. Ostatně ještě výmluvněji toto tvrzení dokládá zařazení inscenace loutkářů z kultovní plzeňské Alfy, která v Brně o víkendu nabídla představení Pozor, Zorro! Několik herců a hudebníků spolu s osmdesátkou loutek uvedlo padesátiminutové dílko Víta Peřiny, Tomáše Dvořáka a Ivana Nesvedy, které přišlo na svět ještě v prosinci roku 2019, ale inscenace byla díky covidové uzávěře posléze „zamražená.“ Festival Dokořán tedy dává prostor také divadlu pro děti, které se při plzeňské produkci bavily mexickými rytmy z pera hudebního skladatele Vratislava Šrámka a nadšeným energickým muzicírováním herců na jevišti a také slovní hatmatilkou, tedy češtinou zpotvořenou španělsky. Slavný hrdina s černou páskou přes oči tady ztělesňuje zejména příliv švandy a bujaré zábavy. A festivalovému rozpětí svědčí i hudební divadlo pro děti předškolního věku.
Samozřejmě také letos tvořily těžiště nabídky nebývale velké produkce: slavný Jesus Christ Superstar ze Záhřebu, romantická Elisabeth z Plzně či Frankensteinova nevěsta z německého Ingoldstadtu. A právě legendární rocková opera na novozákonní téma z nabídky hostujících souborů patřila k divácky nejlákavějšímu a byla též nejrychleji vyprodaná. Chorvaté se zasloužili o další superlativy a se 120 účinkujícími šlo letos také o nejpočetnější inscenaci festivalu, co se herců i hudebníků orchestru týče. Brno zažilo velkolepou šou, kterou vytvořili Damir Lončar (režisér), Dinko Appelt (dirigent), Leo Mujić (chorografie), Ivo Knezović (scéna) a Mirjana Zagorec (kostýmy). Legendární muzikál Andrew Lloyd Webbera a libretisty Tima Riceho patří v tuzemsku k vyhledávaným trvalkám a s úspěchem jej uvádělo i hostovské Městské divadlo Brno. Záhřebská produkce v angličtině ukázala, že o zahraniční divadlo v tomto žánru je v tuzemsku nebývalý zájem. Tento typ divadla byl proveden s perfekcí účinkujících v hlavních rolích. F. Hozjak jako Ježíš, F. P. Medvešek v roli Jidáše a V. Winter coby Máří Magdalena se představili jako nosné herecké trio s nebývalými hlasy a suverénním projevem. Zážitkem však byl také I. Drvenkar jako Pilát, A. Turner s J. Kovačićem jako Kaifáš s Anášem a už tradičně pobavil jako Král Herodes D. Bratulić. Navrch připočtěte temperamentní výtečné sborové choreografie a výsledkem byl bouřlivě aplaudující, do posledního místa zaplněný sál velké Hudební scény.
Podobně jako o den později u plzeňské Elisabeth, která v Brně zažila svoji definitivní derniéru a publiku nabídla ukázku velkého romantického a do detailu propracovaného hudebního divadla. Rakouský muzikálový velehit libretisty Michaela Kunzeho a skladatele Sylvestera Levaye těží z mimořádné (i tuzemské) obliby císařovny přezdívané Sissi a jejího tragického osudu. V programové nabídce se zaskvěl tento klíčový titul německojazyčné muzikálové scény devadesátých let v nynějším nastudování plzeňských, opravdu jako divadelní klenot pod řízením hostujícího rakouského dirigenta Michaela Römera. Obě inscenace vedle domácího muzikálu Devět křížů tvořily letošní festivalové highlighty.
Ale výrazně o sobě daly vědět také komornější produkce. Pražské Divadlo v Dlouhé se představilo na Činoherní scéně MdB inscenací Kouzelná flétna, s níž se před rokem se souborem rozloučil tandem SKUTR. Brno potěšil muzikálně hodnověrný herecký soubor, který naplno rozehrál svéráznou stylizaci i komiku Mozartovy slavné opery. A na stejném jevišti se poslední festivalový den blýsklo pražské divadlo NoD s báječnou, vtipnou a chytrou hudební komedií The Legend of Lunetic rozehrávající příběh jedné z nejúspěšnějších kapel v dějinách české populární hudby. Příběh kapely, která vznikla omylem, příběh generace, která na její hudbě vyrostla, příběh zkoumající příčinu jejího úspěchu i jejího konce. Šlo o ukázku velmi inteligentní retro zábavy s jasným divadelním názorem a také mimořádné festivalové finále…
Podtrženo sečteno: nesoutěžní mezinárodní festival Dokořán pro hudební divadlo v jubilejním desátém roce svojí existence potvrdil, že se jedná o zajímavou, divácky vděčnou přehlídku, jejíž doširoka rozkročená dramaturgie ukazuje a stvrzuje její smysluplnost.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..