Jen něco přes rok čekali fanoušci brněnské skupiny Pozdní sběr na nové album. Zatímco minulou kolekci Na trati částečně prodávalo jméno Romana Horkého coby hosta, tentokrát už kapela kope sama za sebe.
Přesněji za svého kapelníka a autora většiny písní Jiřího Pařeza, jehož jméno i stylizovanou podobiznu zdůrazňuje kýčovitý obal. Doporučuji však obrázek s kapelníkem v nadživotní velikosti sklánějícím se nad Eiffelovkou přejít a soustředit se na samotné písně. Pozdní sběr za patnáct let existence vyzkoušel všechno možné od jižanského rocku přes country a akustický folkrock až po trampské písně, nicméně toto neustálé hledání nakonec přineslo ovoce. Z brněnských kapel z okruhu folku & country patří k těm nejsehranějším, což je zásluha nejen intenzivního koncertování, ale také zkušeností jednotlivých hráčů. Vždyť v současné sestavě najdeme bývalé či současné členy skupin jako Každý den jinak/AG Flek, Čechomor, Rangers/Plavci, Druhá tráva nebo Kamelot. Už jen jména jako Michael Vašíček, Karel Macálka nebo Jiří Meisner jsou dokladem toho, že Pohlednice z Paříže zdaleka není sólovou deskou Jury Pařeza.
Pozdní sběr dnes hraje konzervativní mix výše uvedených žánrů. Z country a folku převzal zaměření na příběhy, z klasického rocku elektrickou kytaru jako klíčový nástroj (něco mezi Garym Moorem a Katapultem) a daleko skupina nemá ani k popu (například píseň Spát), což jsem ostatně zdůrazňoval už v souvislosti s albem Na trati. Více než aranže a nezpochybnitelné muzikantské výkony mě však tentokrát zaujal zpěv. Po technické stránce je Pohlednice z Paříže zatím vrcholem Pařezova snažení. Kapelník Pozdního sběru je čím dál lépe frázujícím vypravěčem, který slova a slabiky klade za sebe s lehkostí a přirozeností, kterou by mu mnozí kolegové mohli závidět. V textech se sice nevyhnul banalitám, avšak ty vyvažují zajímavé formální prvky. Například Pohlednice z Paříže pracuje se zajímavým schématem verše (absolutní rým v prvním a druhém verši každé sloky a opakování téhož slova na konci každého třetího a každého čtvrtého verše) a ve Všechno spláchnout na první poslech zaujme vtipný rým „zatáhlo / za táhlo“.
Jestliže se texty minulého alba, i díky přítomnosti kapelníka Kamelotu, do značné míry točily kolem trampských reálií jižní Moravy, tentokrát nás Pozdní sběr zve na cesty. Titulní píseň začíná veršem o černé tmě a svatozáři nad Paříží, čemuž odpovídá i výběr popisovaných lokalit – Pigalle s Moulin Rouge a chrám Notre-Dame. Škarohlíd může namítnout, že se zde pracuje s klišé. Je to pravda, ale v tomto případě je třeba posuzovat album jako celek. A zde vnímám písně se „světovou“ tematikou (Kdybych byl španělský král, Všechno spláchnout s veršem „Jak šedé mraky nad Belgií“ nebo Jemnější než nejjemnější „s příchutí Afriky pepřenek a slánek“) jako příjemný doplněk témat brněnských (nová verze Věží Petrova z minulého alba) nebo ryze českých (Poslední duben se silnou melodií, ale předvídatelným a trochu kostrbatým textem).
Pozdní sběr je kapela, která se pohybuje v určitých mantinelech (zcela ji míjejí všechny alternativní hudební proudy). Hráčská zručnost a důvěryhodný pěvecký projev u ní budou zřejmě vždy vítězit nad hudebním novátorstvím a textařskou vytříbeností. To však není na škodu. Zatímco určitý typ publika se zarazí u zmíněného obalu alba, jiní si budou užívat příběhy ze života (V. N. A. K. A. K.) a zdánlivě banální vyznání („Vidět v tvých očích světlo slunce je mi potěšením“ – Jako na horské dráze). A pokud se do písní zaposlouchají opravdu pozorně, třeba ocení hudební fórek s citací kankánu v Pohlednici z Paříže nebo vtipný popis brněnského náměstí Svobody v písni Věže Petrova („Tam kde byl mléčný bar ve věčným průvanu / trčím u orloje jak péro z divanu“).
Jura Pařez & Pozdní sběr: Pohlednice z Paříže. Vydavatel: Warner Music, 2014. 14 písní. Celkový čas: 56:19.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..