Prostory bývalého kina Bio Moderna byly v roce 2019 proměněny na okázalý interiér s názvem Cabaret dés Péchés. Jak taková kabaretní show nazývající se Vavřínový věneček a podtitulem Vyprávění o hudbě, která neumí umřít vypadala, měli diváci možnost vidět ve středu 11. října v režii komorního obsazení Brno Contemporary Orchestra v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem. Přizváni byli sólisté Magdalena Hebousse (soprán), Marek Žihla (tenor) a skupina praporečníků FlagArt Mondaria. Názvem se organizátoři odvolávají ke stejnojmenné povídce Ladislava Fukse (1923–1994) popisující s cynickou nadsázkou ponižování a odsuzování od sebezvaných vůdců a vítězů. Tematika večera proto byla v mnoha ohledech ponurá. Kromě milostných duetů a árií se hlavní dramaturgická myšlenka zaobírala extravagancí, židovskými autory a jejich odkazem nemálo spojeným s válkou.
Výběr z cyklu Deset pochodů ke ztracenému vítězství argentinského skladatele Mauricia Kagela (1931–2008) v případě koncertu představoval pojítko tragikomického charakteru, které obohatily scénky praporečníků. I když se to zprvu nemuselo zdát, pochody byly technicky náročné na rytmickou přesnost a sjednocené nástupy, což se ne vždy orchestru podařilo. Také tomu nepomohlo ani nazvučení, které zpočátku nebylo vyvážené. I přesto ale tato čísla spojená i s jevištní akcí výborně navozovala atmosféru kabaretu se špetkou militantního nádechu. O ten se postarala skupina FlagArt Mondaria, jejíž vstupy postupně gradovaly. V úvodu se jednalo pouze o karikaturu vojenské chůze a hajlování, ale závěr patřil prvotřídní show s prapory, za kterou praporečníci sklidili velký potlesk.
Písně, jež během večera zazněly, Brno Contemporary Orchestra (BCO) provedlo v nových aranžích od Petra Kofroně, Marka Piačka nebo Trevora Grahla. Ani ty se neobešly bez notné dávky herectví, grotesky a scéničnosti. Tenorista Marek Žihla se divákům představil v písni Já viděl Helenu v bazénu brněnského rodáka Fritze Grünbauma (1880–1941). Libretistu, skladatele, operetního zpěváka, ale především kabaretního umělce židovského původu však koncem roku 1940 zastihl stejný osud jako i jiné – byl deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde 14. ledna 1941 z neznámých příčin zemřel. Na píseň s doprovodem klavíru attacca navázala úprava Petra Kofroně, v níž hlavní roli převzal orchestr. Kofroň rezignoval na text a vše zopakoval pouze instrumentálně. Plynulý přechod od stylově vkusného a dynamického zpěvu Marka Žihla do orchestrální úpravy vyzněl spíše jako závěrečná dohra než nová verze písně. A proto je milým zjištěním, že jak stylově, tak hudebně Petr Kofroň velice decentně navázal na Grünbaumovu poetiku.
Očekávanou skladbou a bezpochyby jedním z vrcholů večera byla Sonata erotica Erwina Schulhoffa (1894–1942) , která vznikla roku 1919 ve Stuttgartu. Zhudebněný orgasmus (v partituře pro Solo Muttertrompete) i dnes na publikum působí velice dráždivě. Sólový part nastudovala mladá sopranistka Magdaléna Hebousse, která se se svým jemným, laškovným a mladistvým zjevem výtečně hodila pro provedení tohoto díla, jež místy neopouštělo komickou/groteskní rovinu (např. závěrečné vykonání potřeby do lavoru, který byl hlavní rekvizitou mužské postavy v předešlé písni). Oba zpěváci se taktéž představili v áriích a duetech z dobových operet Jeana Gilberta (vlastním jménem Max Winterfeld), Roberta Stolze a Jaromíra Weinbergera zaranžovaných Markem Piačkem a Trevorem Grahlem, v nichž poukázali na flexibilitu a rozmanitost svých pěveckých výkonů. Výrazné spíše temnější zabarvení hlasu Magdalény Hebousse se skvěle doplňovalo se zvučným a nosným tenorem Marka Žihla. To samé můžeme tvrdit i v případě písně Pavla a Huga Hasse Život je pes.
Pěvecká čísla plná romantiky a naivity propletená Kagelovými pochody uzavřela Straussiana pro BCO a soprán bez textu od Ericha Wolfganga Korngolda (1897–1957) v úpravě kanadského skladatele žijícího v Holandsku Trevora Grahla. Dílo představuje poctu králi vídeňského valčíku a zároveň bizarní vzpomínku na válečné časy. Nadsázka a absurdita vyvěrající z podstaty skladby se opírají o bohatou instrumentaci, kompoziční roztříštěnost celku a paradoxně časté opakování hlavního tématu, jež doplnila i zvuková produkce (zvuk ohňostroje) zachycující oslavný a pochodový charakter díla. Vše vyvrcholilo velkolepým závěrem – směsicí reminiscencí na dobové populární kousky za doprovodu párty frkaček, píšťalek a konfet.
Program:
Ervin Schulhoff – Sonata erotica
Mauricio Kagel – Deset pochodů ke ztracenému vítězství (10 Marsche um den Sieg zu verfehlen /10 Marches to miss the Victory)
Fritz Grünbaum / Petr Kofroň – Já viděl Helenu v bazénu
Robert Stolz/ Trevor Grahl – Der Favorit – Du sollst der Keiser meiner Seele sein
Jean Gilbert (Max Winterfeld) / Marek Piaček– Cudná Zuzana - Ist es wahr, was alle sagen? – duet
Erich Wolfgang Korngold / Trevor Grahl - Straussiana
Jaromír Weinberger /Marek Piaček – Lidé z Pokerflatu
Hugo Haas / Pavel Haas/ – Život je pes – duet
Magdaléna Hebouss – soprán
Marek Žihla – tenor
FlagArt Mondaria
Martin Svobodník – světla, režie
Brno Contemporary Orchestra - dirigent Pavel Šnajdr
Zatím nebyl přidán žádný komentář..