Album Karla Miroslava Kučery Písně jsou jak ptáci stojí více na jednoduchosti než na metaforách. Nejde o velká hudební plátna, ale o drobné črty, o ty nejprostší pravdy. Tématem jsou verše samotné, slova, kterým hudba dává křídla.
Album Písně jsou jako ptáci je příliš nenápadné a „obyčejné“ na to, aby sneslo nejpřísnější kritická měřítka. Jeho autor Karel Miroslav (Kučera), jihomoravský básník, se tentokrát rozhodl jít na trh s vlastní kůží. Své minulé album Na křídlech zefýru zabalil do příběhu o znovuzrození pozapomenutých veršů již zesnulého básníka z Rousínova Josefa Řičánka. Tentokrát dodal většinu textů i melodií sám a přirozené jednotící téma, svorník alba, jako by chybělo. Tím tématem jsou však tentokrát verše samotné, slova, kterým hudba dává křídla. Bylo by to možná málo, pokud by autor kolekci pojal pouze jako svou písničkářskou záležitost nebo jako dílo své kapely Karel&My (Pavel Šašinka – klavír, Jiří Svěrák – baskytara, Zdeněk Stupinský – perkuse). „Hrál bych si jak malé dítě, jsem však dospělý,“ zpívá Kučera v jedné písni nového alba a právě to vnímám jako klíč k porozumění celému projektu. I když jsou totiž některé z textů „dospělé“ („Ženy a víno / to byl úděl můj“), díky spolupráci s žáky 6. A Základní školy Adamov se z alba zčásti stala kolekce dětských písní. A jako taková působí sympaticky.
Karel Miroslav je jako skladatel ukotvený ve zvuku 60.–80. let. Žádné aranžérské výstřelky nebo hudební experimenty od něj nelze čekat, hudební doprovod slouží veršům, které podtrhuje a zvýrazňuje, ale v žádném případě se nesnaží jít proti nim a dokonce ani vytvářet mírné napětí. To neznamená, že by hudební složka nebyla zajímavá. Mezi víceméně konvenčními popfolkovými momenty (Řekla mi konvalinka) nebo náznaky tancovačkového blues (Hej, pane) vyniknou pasáže s výraznější basovou linkou (Návrat do života) a hlavně dobře zahrané a nazvučené perkuse (Holka zvláštní a především Jsou stále země). Třebaže je album opatřeno „razítkem“ s nápisem Folk, inspiračních zdrojů postřehneme více. Někde je to už zmíněné blues, jinde country a sem tam Karel Miroslav svou dikcí připomene semaforskou poetiku. Kombinace klavíru s perkusemi pak evokuje některé písně Leonarda Cohena, aniž by šlo o přímou nápodobu. Ovšem nejvýraznějším aranžérským nástrojem je využití už zmíněného dětského sboru, který zdravě doplňuje neškolený a spíše nevýrazný hlas Karla Miroslava.
Svým způsobem „historizující“ je i charakter textů. Na škodu rozhodně není používání spisovného až knižního jazyka. Naopak, jako protiklad ke Kašpárkům nebo Bombarďákům to působí příjemně. Jako trochu problematická však vnímám některá témata a jejich zpracování, což je zčásti dáno historickými souvislostmi. I dnes jsou – možná více než před pěti nebo deseti lety – třeba angažované písně a je moc dobře, že takové vznikají. Protiválečné písně Karla Miroslava (například Řekla mi konvalinka) i verše Josefa Řičánka (zde je zastoupen jedinou písní Jsou stále země) svým charakterem evokují styl, který si ještě my čtyřicátníci pamatujeme z recitačních soutěží z 80. let (a nejen z ruského Puškinova památníku). Ne, Ne, rozhodně nejde o nějakou propagaci minulého režimu, k tomu má Karel Miroslav daleko, ale přímočaré uchopení témat má daleko k silným obrazům z písní Krylových (Tisící rok míru) nebo Mertových (Nebylo mrtvých a není raněných).
Ovšem srovnávat Karla Miroslava s těmito velikány českého folku by bylo nespravedlivé. Právě díky propojení s dětskými hlasy odkazuje jeho kolekce úplně jinam. Zde nejde o velká hudební plátna, ale o drobné črty, o ty nejprostší pravdy, symbolizované konvalinkou nebo počítáním oveček – mimochodem s geniálním veršem „stádo je složité a láska prostá“. Album Písně jsou jak ptáci stojí více na jednoduchosti než na metaforách. Točí se kolem samozřejmých vzpomínek na dětství i kolem konverzace dospělých s dětmi. A ono rozkročení od témat zdánlivě banálních (Miss) přes generační (ne)konflikty až po volání po míru je nakonec sympatické. Album je to sice nenápadné, ale kdyby ty zpívané verše přivedly žáky (nejen) šestých tříd k dalším zpívajícím autorům a otevřely jim nové zámky (to parafrázuji závěrečnou píseň), svou úlohu by splnily. Karel Miroslav si zaslouží potlesk, za to že se jako klidná síla snaží dostat do přízně mladých lidí, kteří na svých smartphonech sjíždějí úplně jiné hity.
Karel&My – Písně jsou jako ptáci. Vydavatel: Sursum 2015. 13 písní, celkový čas: 33:37
Zatím nebyl přidán žádný komentář..