Karel&My: Písně jsou jako ptáci

Karel&My: Písně jsou jako ptáci

Album Karla Miroslava Kučery Písně jsou jak ptáci stojí více na jednoduchosti než na metaforách. Nejde o velká hudební plátna, ale o drobné črty, o ty nejprostší pravdy. Tématem jsou verše samotné, slova, kterým hudba dává křídla.

Album Písně jsou jako ptáci je příliš nenápadné a „obyčejné“ na to, aby sneslo nejpřísnější kritická měřítka. Jeho autor Karel Miroslav (Kučera), jihomoravský básník, se tentokrát rozhodl jít na trh s vlastní kůží. Své minulé album Na křídlech zefýru zabalil do příběhu o znovuzrození pozapomenutých veršů již zesnulého básníka z Rousínova Josefa Řičánka. Tentokrát dodal většinu textů i melodií sám a přirozené jednotící téma, svorník alba, jako by chybělo. Tím tématem jsou však tentokrát verše samotné, slova, kterým hudba dává křídla. Bylo by to možná málo, pokud by autor kolekci pojal pouze jako svou písničkářskou záležitost nebo jako dílo své kapely Karel&My (Pavel Šašinka – klavír, Jiří Svěrák – baskytara, Zdeněk Stupinský – perkuse). „Hrál bych si jak malé dítě, jsem však dospělý,“ zpívá Kučera v jedné písni nového alba a právě to vnímám jako klíč k porozumění celému projektu. I když jsou totiž některé z textů „dospělé“ („Ženy a víno / to byl úděl můj“), díky spolupráci s žáky 6. A Základní školy Adamov se z alba zčásti stala kolekce dětských písní. A jako taková působí sympaticky.

Karel Miroslav je jako skladatel ukotvený ve zvuku 60.–80. let. Žádné aranžérské výstřelky nebo hudební experimenty od něj nelze čekat, hudební doprovod slouží veršům, které podtrhuje a zvýrazňuje, ale v žádném případě se nesnaží jít proti nim a dokonce ani vytvářet mírné napětí. To neznamená, že by hudební složka nebyla zajímavá. Mezi víceméně konvenčními popfolkovými momenty (Řekla mi konvalinka) nebo náznaky tancovačkového blues (Hej, pane) vyniknou pasáže s výraznější basovou linkou (Návrat do života) a hlavně dobře zahrané a nazvučené perkuse (Holka zvláštní a především Jsou stále země). Třebaže je album opatřeno „razítkem“ s nápisem Folk, inspiračních zdrojů postřehneme více. Někde je to už zmíněné blues, jinde country a sem tam Karel Miroslav svou dikcí připomene semaforskou poetiku. Kombinace klavíru s perkusemi pak evokuje některé písně Leonarda Cohena, aniž by šlo o přímou nápodobu. Ovšem nejvýraznějším aranžérským nástrojem je využití už zmíněného dětského sboru, který zdravě doplňuje neškolený a spíše nevýrazný hlas Karla Miroslava.

Svým způsobem „historizující“ je i charakter textů. Na škodu rozhodně není používání spisovného až knižního jazyka. Naopak, jako protiklad ke Kašpárkům nebo Bombarďákům to působí příjemně. Jako trochu problematická však vnímám některá témata a jejich zpracování, což je zčásti dáno historickými souvislostmi. I dnes jsou – možná více než před pěti nebo deseti lety – třeba angažované písně a je moc dobře, že takové vznikají. Protiválečné písně Karla Miroslava (například Řekla mi konvalinka) i verše Josefa Řičánka (zde je zastoupen jedinou písní Jsou stále země) svým charakterem evokují styl, který si ještě my čtyřicátníci pamatujeme z recitačních soutěží z 80. let (a nejen z ruského Puškinova památníku). Ne, Ne, rozhodně nejde o nějakou propagaci minulého režimu, k tomu má Karel Miroslav daleko, ale přímočaré uchopení témat má daleko k silným obrazům z písní Krylových (Tisící rok míru) nebo Mertových (Nebylo mrtvých a není raněných).

Ovšem srovnávat Karla Miroslava s těmito velikány českého folku by bylo nespravedlivé. Právě díky propojení s dětskými hlasy odkazuje jeho kolekce úplně jinam. Zde nejde o velká hudební plátna, ale o drobné črty, o ty nejprostší pravdy, symbolizované konvalinkou nebo počítáním oveček – mimochodem s geniálním veršem „stádo je složité a láska prostá“. Album Písně jsou jak ptáci stojí více na jednoduchosti než na metaforách. Točí se kolem samozřejmých vzpomínek na dětství i kolem konverzace dospělých s dětmi. A ono rozkročení od témat zdánlivě banálních (Miss) přes generační (ne)konflikty až po volání po míru je nakonec sympatické. Album je to sice nenápadné, ale kdyby ty zpívané verše přivedly žáky (nejen) šestých tříd k dalším zpívajícím autorům a otevřely jim nové zámky (to parafrázuji závěrečnou píseň), svou úlohu by splnily. Karel Miroslav si zaslouží potlesk, za to že se jako klidná síla snaží dostat do přízně mladých lidí, kteří na svých smartphonech sjíždějí úplně jiné hity.

Karel&My – Písně jsou jako ptáci. Vydavatel: Sursum 2015. 13 písní, celkový čas: 33:37

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

BomBarďákovy písničky jsou dětské, ale nikoliv dětinské, nedělají z dětí hlupáky, ale baví se s nimi jako s rovnocennými partnery.  více

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.  více

Stejně jako je hudba Baobabu pestrá, tak jsou texty písní hravé – obojí místy víc, než je zdrávo. Jiří Pallich a jeho spoluhráči ale mají tuto hudbu rádi, snaží se ji hrát co nejlépe, co nejpestřeji a s humorem a to je na nich sympatické.  více


Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Nejčtenější

Kritika

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více