Zvuk patří k hudbě zcela samozřejmě, ale co si potom mají počít lidé, kteří neslyší? Nenápadný a přívětivý večer připravil v Divadle na Orlí Janáček Ensemble ve spolupráci s Ateliérem výchovné dramatiky pro neslyšící. Komorní skladby Bohuslava Martinů, Pavla Haase a Leoše Janáčka pohybově ztvárnil soubor Hluchavky léčivé.
V programu večera se objevily hned dvě dramaturgické zvláštnosti. Na prvním místě to byl Kvartet pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek Bohuslava Martinů. Skladatel jej napsal v roce 1924 a byla to jeho první pařížská skladba. Sám si jí nijak zvlášť necenil, pokládal ji za ztracenou a z jejího opětného nálezu neměl žádnou radost. Je pravda, že na ní nic převratného ani zázračného není, ale nic strašného také ne. Je to energická, v krajních větách výrazně rytmická kompozice, pomalá prostřední věta kontrastuje lyrickou zpěvností. Projevují se v ní vlivy Šestky i neoklasicismu a pěkně uvedla posluchačsky velmi vstřícný večer. Navíc pochybuji, že ji někdo z přítomných už dříve slyšel. Janáček Ensemble během večera rozšiřoval své kmenové obsazení studenty JAMU, v tomto případě byl potřeba malý bubínek.
Zvukově nejobjemnější nástrojová skupina se sešla při provedení Kuchyňské revue. Suita z baletu Bohuslava Martinů o manželské nevěře Hrnce a Pokličky, kteří se zapomenou s Kvedlačkou a Utěrákem, patří narozdíl od předchozího Kvartetu k oblíbeným koncertním kouskům. Hudbu ženou dopředu dobové módní taneční rytmy tanga a charlestonu, ozve se i parodie na Ravelovo Bolero. Vedoucí Janáček Ensemble a dirigent koncertu Vít Spilka doplnil svůj dospělý ansámbl kvalitními studentskými silami, takže jsme slyšeli provedení solidní, neošizené, nad nímž nebylo potřeba příliš mhouřit oči. Synkopám a vůbec rytmické stránce by sice slušelo víc důrazu a energie – to se hodně týká klavíru –, ale ta se snad časem také dostaví zároveň s větší interpretační jistotou. Ostatně Kuchyňská revue navzdory svému populárnímu charakteru není nijak jednoduchá.
Druhá zvláštnost přišla na pořad večera po přestávce: jednalo se o cyklus písní Vyvolená Pavla Haase. Skladatel zhudebnil tři básně Jiřího Wolkera pro tenor, flétnu, lesní roh, housle a klavír. Cyklus má výrazně melodický a lyrický charakter. Zpěvák zde není typický sólista, ale jeho part se střídavě prolíná a doplňuje s jednotlivými nástroji v ansámblu, stává se dalším nástrojem. Tenorový part přednesl Marek Belko – jeho afektovaný nástup se postupně zklidnil a lépe začal zapadat do celkového zvuku. Myslím, že by se měl celkově víc zaměřit na samotný zpěv a nenechat se tolik unášet vnitřním prožitkem. Na závěr jsme vyslechli dechový sextet Mládí Leoše Janáčka. Nádherná, vřelá kompozice tvořila přirozený vrchol celého večera i po interpretační stránce. Zároveň bych řekl, že byla věnována největší pozornost i jejímu jevištnímu ztvárnění, abych se k němu také konečně dostal.
Scénickou akci sehrála z větší části divadelní skupina Hluchavky léčivé, která působí při Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící na Divadelní fakultě JAMU, Radka Kulichová a jako host Jiří Skovajsa. Ten byl i autorem videoprojekcí k Mládí – ty doplňovaly humorně i poněkud naivně pojatý scénický příběh o hledání vzpomínek na dětství. Samotné téma s Janáčkovým sextetem souzní, naivita už moc ne – Mládí složil sedmdesátiletý, nesentimentální muž v plné síle. To je ale spíš věc koncepce, provedení bylo vtipné, rytmicky jisté a zábavné. Kolektivně byla ztvárněná i Kuchyňská revue, kostýmy naznačovaly meziválečnou dobu (především Kvedlačka). Ztřeštěný milostný příběh, v němž manželské nevěry mezi kuchyňským náčiním rozežene strážce čistoty smeták, byl dobře čitelný. Jen bych řekl, že na tak malé časové ploše se během Charlestonu tanečky až příliš opakovaly. Kvartet Bohuslava Martinů a Vyvolenou Pavla Haase ztvárnila sólově Radka Kulichová. Obě její pohybové kreace pracovaly se znakovou řečí a zapadaly do hudební atmosféry úplně samozřejmě.
Hudba pro oči. Bohuslav Martinů: Kvartet pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek, Kuchyňská revue, Pavel Haas: Vyvolená, Leoš Janáček: Mládí. Janáček Ensemble (umělecký vedoucí Vít Spilka), Hluchavky léčivé (Ateliér výchovné dramatiky pro neslyšící na Divadelní fakultě JAMU, pedagogické vedení Zoja Mikotová), video: Jiří Skovajsa, světelná koncepce: Tomáš Příkrý. 11. 5. 2014, Divadlo na Orlí, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..