Edith Piaf i Marlene Dietrich byly už za svého života legendy, které doslova hltal celý svět. Muzikál Vrabčák a anděl je vlastně chytrou recyklací namnoze známých životních faktů, krátkého milostného vzplanutí a celoživotního přátelství mezi rozčepýřenou Piafkou z ulice a chladně povznesené Marlény s hollywoodskou zkušenosti megahvězdy.
Inscenaci Vrabčáka a anděla nabízí činoherní scéna Městského divadla Brno dva roky po prvním vídeňském uvedení. Hra o životních osudech dvou šansoniérských ikon minulého století je dílem mladých německých autorů Daniela Große Boymanna a Thomase Kahryho. Aby byla vstupní informace úplná: jde o titul v repertoáru MDB navíc a v režijní koncepci principála Stanislava Moši, který stejný kus připravil téměř paralelně s brněnskou premiérou jen v německojazyčné verzi pro zahraniční turné. Muzikál Spatz und Engel byl posledního října uvedený ve švýcarském Amriswilu a inscenace hned vyrazila na podzimní turné po Švýcarsku, které potrvá až do 5. prosince. Dvacet repríz uvidí například v Bernu, Basileji, Luzernu či Curychu.
Ale zpět do Brna. I tady je o novinku v režii Igora Ondříčka dle informací o předprodeji na divadelním webu velký zájem. Není také divu. Podobný materiál je vlastně setrvale umělecky přiživovaný – stačí vzpomenout muzikál Edith a Marlene, který od konce 90. let obletěl česká jeviště a od roku 2013 jej uvádí Národní divadlo moravskoslezské. Téma diváky opakovaně vábí nejen pro bohatost hudebního dědictví obou jmenovaných hvězd. Nakouknout do privátních životů jedné či druhé divy (nebo si to tedy myslet, že nakukujeme) je pro publikum atraktivní už pro samu dramatickou nálož života Piaf. A své tady samozřejmě hraje onen voyeurský instinkt a žádost publika.
Však také muzikál Vrabčák a anděl v časově posloupnosti a bezmála dokumentární způsobem postupuje životy obou žen, aby se divák tu a tam dozvěděl pikantérie, jako že Edith zvládla pět milenců za den. Jsme tedy na půdě životního dramatu stejně jako chytře i poněkud bulvárně napsaného muzikálu, který ovšem předloni nasadil i věhlasný Burgteater.
Přestože se tady používá faktografie, nejde toliko o historický příběh – Vrabčák a anděl je zejména jakýmsi divadelním retro návratem ke starým šlágrům, které dodnes zná celý svět. Divák má tedy příležitost prožít nejen hudební biografické drama ale zejména megahity jako La vie en rose, Milord, Non, je ne regrette rien nebo třeba Sag mir, wo die Blumen sind. Oba autoři také nechají hned po přestávce zpívat píseň Růžový život jako pomyslný souboj obou zpěvaček, které se usmíří na smrtelné posteli Edith.
Obě legendy žily svůj život zejména jevištěm (opakovaně tady zní krédo Vše pro diváka!). To chce zdůraznit také scéna Christopha Weyerse, které dominují dvě velké třpytivé opony (jedna čelní a druhá na horizontu), živý orchestr v pozadí a také dva obrovské lodní kufry obou světoběžnic. Tato velká zavazadla se prostým rozevřením mění v šatnu umělkyň nebo jejich momentální příbytek. Je to řešení efektní i důmyslné.
Titul Vrabčák a anděl je v Městském divadle Brno v hlavních rolích alternován. Při premiéře jsem viděl Ivanu Vaňkovou (Dietrich) a Markétu Sedláčkovou (Piaf). Přestože je výtvarnice kostýmů oblékla téměř do replik jejich nejznámějších rób (prosté černé šaty s křížkem u Edith či její svatební šaty, blyštivý a ženské obrysy zdůrazňující model Marlene), nejde o herecké vytváření klonů slavných umělkyň. Jde tady zejména o srážku dvou světů: nenápadného zjevu neokázalé živočišné Piafky a uhrančivé elegance i krásy Modrého anděla. To se snaží v herecké rovině nabízet zejména obě jmenované herečky, které se v pěveckém projevu naopak nepokoušejí o nějaké napodobeniny nedostižných hlasů. Vaňková sází na hlubší temnější hlasový témbr, o mnoho halasnější Sedláčková zase těží z expresivity a silné citovosti svých Piaf-šansonů. Je nutno říci, že v obou případech se jedná o přesvědčivé a pěvecky velmi suverénní výkony. Režisér Igor Ondříček protagonistky nenutí k napodobování, i když logicky Sedláčková logicky využívá slavná gesta i postoj Piaf zpívající až trochu přihrbeně s dlaněmi položenými na boky. Nutno pochválit také hudební aranžmá Karla Cóna, který nechal písním jejich hudební patinu ale nehraje je se svým orchestrem jako čistě muzeální kousky.
Nový muzikál Vrabčák a anděl, naplnil v Městském divadle Brno zdejší standardy hudebního divadla a široce divácky přístupného titulu. Není nic víc. Ale ani nic méně. To také není samozřejmostí.
Daniel Große Boymann, Thomas Kahry, Davida Winterberg: Vrabčák a anděl. Režijní koncept – Stanislav Moša, režie – Igor Ondříček, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Christoph Weyers, dramaturg – Klára Latzková, hudební nastudování – Karel Cón. Edith Piaf – Markéta Sedláčková, Marlene Dietrich – Ivana Vaňková, 1. herečka– Andrea Zelová, 2. herečka – Barbora Remišová, 1. herec – Alan Novotný, 2. herec – Robert Jícha. 7. listopadu 2015, Městské divadlo Brno, Činoherní scéna, premiéra.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..