Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.
Pondělní večer otevřela kompozice Konvergencie I slovenského skladatele Romana Bergera (1930–2020), kterou autor označil za svoji jedinou „experimentální“ skladbu. Z výchozí řady 36 náhodných tónů postupnou „destilací“ vznikl výrazný motiv, který byl posléze konfrontován s různým tónovým okolím. V závěru díla se opět zpětně rozvíjí náhodná tónová řada, což završuje princip sbíhání (konvergence). Hlediště Besedního domu bylo uspořádáno netradičně. Namísto klasického rozestavění židlí do řad seděli diváci obkrouženi kolem „pódia“. Když mezi publikum nastoupila houslistka Tereza Horáková, každý ji viděl a slyšel z jiného úhlu. Původně náhodné tóny různé výšky, délky a střídavé dynamiky, obohacené o delší pauzy mezi nimi, byly postupně uspořádávány do výrazného motivu. S postupujícím trváním skladby se začaly vynořovat i pasáže, které na interpretku kladly vysoké technické nároky. Kromě z nenadání se objevujících svižných melodických postupů se musela Tereza Horáková vypořádat také s náročnými dvojhmaty, rychlými skoky mezi vzdálenými tóny nebo náhlými a výraznými dynamickými rozdíly. Tereza Horáková si ale se všemi nástrahami poradila bez problému a během její interpretace nedošlo k jedinému zaváhání.
Po krátké pauze potřebné k technické přípravě následující skladby zazněla La lontananza nustalgica utopica futura italského skladatele Luigiho Nona (1924–1990), při které se k Tereze Horákové připojila Sarah Jedličková obsluhující elektroniku. La lontananza patří k řadě Nonových děl, při kterých se inspiroval putováním. Kromě sólových houslí je kompozice napsána pro osmistopý magnetofonový pás, jehož spoluautorem byl houslista Gidon Kremer. Toho nechal Nono improvizovat na připravený tónový materiál a tyto improvizace nahrával. Poté je podrobil zvukovým operacím, jaké tehdejší technické možnosti nabízely. Kromě houslí ale nahrávky obsahují taktéž útržky rozhovorů z pauz mezi nahráváním nebo ruchy zvenčí. Vzhledem k tomu, že zvukový režisér – při premiérovém uvedení to byl Nono sám – pracuje s mixováním osmi zvukových stop podle svého uvážení, stává se každé provedení originálem.
Výše zmíněné putování pak nebylo obsaženo jen v hudbě samotné. Bylo také podpořeno přecházením houslistky mezi šesti pulty rozmístěnými v prostoru obklopeném diváky. S prostorem si pohrávala také nahrávka, která byla původní, ovšem přenesena do digitální podoby. Za zády diváků bylo rozmístěno několik reproduktorů, přičemž z každého vycházel jiný zvuk podle uvážení Sarah Jedličkové. Každý divák proto kompozici slyšel trochu jinak. Jako první je potřeba vyzdvihnout houslistčinu naprosto dokonalou znalost nahrávky. Tereza Horáková přesně věděla, kdy přijde daný hudební moment, což se projevilo zvláště v jednom unisonu nebo vzájemném přesném hudebním odpovídání s nahrávkou. Se všemi technickými záludnostmi, například s rychlými postupy, různými styly hraní nebo kýženou dynamickou rozdílností, si jako ve skladbě první poradila naprosto profesionálně. Velmi povedená byla také práce s osmi zvukovými stopami, které Sarah Jedličkové mixovala velmi citlivě a podřizovala je vyznění sólového partu. Naprosto skvělá byla i její práce s prostorem. Dokázala si velice dobře pohrát s tím, z jakého reproduktoru půjde jak hlasitý zvuk. Celou kompozici zakončil odchod Terezy Horákové do zákulisí. Dokázala kontinuálně udržet jeden tón s plynulým decrescendem, které došlo až do absolutního ticha.
Přestože se jednalo o posluchačsky velice náročný program, dokázala Tereza Horáková za výrazné pomoci od Sarah Jedličkové udržet pozornost posluchačů po celý večer. Tomu dozajisté pomohlo i předepsané „scénické“ uchopení kompozice, které putováním od pultu k pultu metaforicky opsalo cestu člověka od úkolu k úkolu a snad i možností, k nimž jsme se dosud nedostali.
Roman Berger: Konvergencie I
Luigi Nono: La lontananza nostalgica utopica futura
Tereza Horáková – housle
Sarah Jedličková – elektronika
pondělí 14. října v 19:00, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..