Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.
Tato fotbalová pohádka, jak zní podtitul kusu, je dílem autorského tria Jan Šotkovský, Petr Štěpán a Stanislav Slovák, který se také chopil režie. Jak už shora naznačeno, výsledkem je odlehčená operetka se vším dobrým i špatným, co k tomuto divadelnímu žánru náleží. Divadelníci se tady ve všech složkách této inscenace scénářem počínaje, přes výpravu až konečně ke zmíněnému hudebnímu retro nátěru snaží akcentovat až jakousi barvotiskovou líbeznost první republiky. A tak se tady třeba „vlastenčí“ skrze připsanou postavu mrtvého dědy Klapzuby, který v sokolském kroji a vlastně již z onoho světa plní roli vypravěče či přímo mentora svého syna, řídícího a trénujícího fotbalové mužstvo sestavené ze všech svých synátorů. Scéna Jaroslava Milfajta využívající siluetu malebné české vísky nemá daleko ke kulisám jako z nějakého zpěvoherního představení ochotníků v Dolních Bukvičkách tedy místa, odkud celosvětová sláva této fotbalové jedenáctky započala. Nu a kostýmy Andrey a Adély Kučerových také vycházejí z dobové módy, jak ji známe z filmů pro pamětníky. Ostatně i hoši tady nosí historické fotbalové dresy s límečkem.
Režisér Stanislav Slovák se snaží vypravit tuto hudební komedii jako svižné odsypávající pásmo, čehož si divák povšimne zřejmě ponejvíce na desítkách doslova bleskových převleků dívčí company. Sedm mladých hereček tady v hromadných výstupech tvoří legrační protipól chlapecké bandy – ať jako fotbaloví soupeři, svůdné tanečnice jako z někdejšího šantánu, fanynky či zlé lidojedky. Je to vtipný divadelní pendant k onomu mužské pólu inscenace, což vyniká zejména také v kolektivních tanečních scénách, které postavil Martin Pacek s místy až kabaretním nádechem. I jinak se tady převážné poskakuje a hopká právě jako v době mezi světovými válkami.
Brněnská Klapzubova jedenáctka je skutečně více než činoherní záležitostí lehké múzy, což už napovídá prostý fakt pětatřiceti hudebních čísel ve dvouhodinové inscenaci. Levíčkova muzika dává inscenaci skutečně retro ražbu a to nejen momenty s taneční prvorepublikovou hudbou, v níž se střídá dixieland místy i s dechovkou. Objeví se všechna pěvecká čísla, která lze ve správné operetce očekávat: od sborových zpěvů, přes naivně přeslazený milostný duet mladého páru až po tklivé blues opuštěné Klabzubovic mámy. Musím přiznat, že mne při té vší neustále dotírající scénické líbeznosti a laskavého humoru, právě Levíčkova muzika k této inscenaci ponejvíce poutala.
Pro tuto inscenovanou vizuální i muzikální idylku inscenátoři oprávněně našli oporu u samotného autora. Novinář, prozaik, autor písňových textů a kabaretiér Eduard Bass se při pobytu v Mnichově, kde obchodně zastupoval otcovu firmu, se seznámil s podobou moderního ještě předválečného kabaretu. Po návratu do Prahy v roce 1910 sám vystupoval jako zpěvák a recitátor v kabaretu Bílá labuť. Od podzimu 1913 spolupracoval s literárním kabaretem Červená sedma, především jako autor řady satirických kupletů. Škoda, že Slovákova inscenace, která Bassův příběh až příliš otrocky pouze divadelně animuje, se neotočila i tímto směrem k jemnému připomenutí bohaté Bassovy umělecké činnosti. Inscenace by tím jistě získala, její rozměr by dosáhnul nad rámec prostého zábavného divadla bez větších ambicí.
Jak už jsem konstatoval je jistá operetní sladkobolnost, cukrkandlová přemrštěnost či ona idylická hezká česká líbeznost ve výsledném scénickém tvaru na místě. Klapzubovu jedenáctku totiž těžko charakterizovat lépe než jako fotbalovou pohádku pro dospělé. Citově okoralejšího diváka či recenzenta občas při sledování této inscenace napadala i sousloví jako roztomilý kýč nebo přeslazený průměr. Co to ale platné, když inscenátoři chtějí empatickou část publika zejména hladit po srdíčku a po dušičce…
Zatím nebyl přidán žádný komentář..