Smysl sci-fi názvu projektu zaměřeného na historickou interpretaci staré hudby mi zůstal zcela utajen. Význam spojení Zpět do budoucnosti se dá v této souvislosti vysvětlit jen za cenu velmi kostrbatých myšlenkových přesmyček. Těžiště večera spočívalo jednoznačně ve druhé, jasně klasicistní polovině, především ve Štěpánově koncertu pro kladívkový klavír.
Interpretkou sólového partu byla Ilona Růčková, která se tvorbou Josefa Antonína Štěpána podrobně zabývala. Jeho Koncert pro kladívkový klavír a orchestr Es dur objevila v hudebním archivu arcibiskupského zámku v Kroměříži a připravila jej k vydání tiskem (JAMU 2012). Tady je hned potřeba říci, že Štěpán na titulní stránce rukopisu uvádí "per clavicembalo", ale Ilona Růčková podrobně a přesvědčivě vysvětluje, proč sáhla po kladívkovém klavíru (na základě interpretačních pokynů v partituře a dobových nejasností v názvosloví). Jen mi není jasné, proč tyto informace nebyly alespoň ve stručnosti obsažené v programu, který byl zaplácnutý informacemi vhodnými spíš do obecné tiskové zprávy o celém projektu Back to the Future. Tato událost byla věnovaná především interpretaci staré hudby (ale podíleli se na ní i výtvarníci, jednalo se o mezioborovou akci). Viditelným výsledkem bylo mimo jiné rozmístění orchestru vycházející ze starých vyobrazení. Postavení prvních a druhých houslí proti sobě a viol a violoncell mezi nimi připomnělo Vídeňské filharmoniky. Specialitou posilující houslový "stereoefekt" bylo separátní umístění dvou kontrabasů – každý stál na jedné straně za houslemi.
Ilona Růčková hrála opravdu poučeně, bylo vidět, že věc dokonale zná ze všech stran, což by vlastně mělo být běžné. J. A. Štěpán v partituře vypsal (respektive nechal vypsat) i kadence, ale myslím si, že ani tak se nejedná o závazné a nedotknutelné části kompozice. Možná by nebylo od věci pokusit se dotvořit koncert vlastními kadencemi, třeba i v současnějším duchu (podobně jako například Gidon Kremer).
Jeune Orchestre Atlantique je studentský orchestr, který pracuje ve Francii a působí v něm i několik studentů JAMU. Jeho členové se střídají i v dirigování, pro páteční večer tento úkol připadl houslistce Stéphanii-Marii Degand. Výkon orchestru byl velmi dobrý především ve druhé, ryze klasicistní polovině koncertu. Buď se v ní hráči víc našli, nebo ji víc cvičili. Zvolím mírně optimistický kompromis a budu si myslet, že ji více cvičili, protože se v ní víc našli. Hráli s jistotou, chyby je ještě stále možné přičíst studentským, a tedy pochopitelným nedokonalostem. Horší to ovšem bylo s první polovinou – v dílech rodiny Bachů se objevovala řada nedokonalostí, především v pomalých a tichých pasážích, které jsou spolehlivým indikátorem interpretační úrovně. Dirigentsko-houslistický výkon Stéphanie-Marie Degand ale opravdu oceňuji, především ve fuze úvodní Sinfonie d moll a samozřejmě v sólovém partu houslového koncertu Bacha otce.
Zpět do budoucnosti! Wilhelm Friedemann Bach: Sinfonia d moll, F 65, Johann Sebastian Bach: Koncert pro housle g moll, BWV 1056R, Carl Philipp Emanuel Bach: Sinfonia č. 4 G dur, Wq 183/4, Josef Antonín Štěpán: Koncert pro kladívkový klavír a orchestr Es dur, Jan Křtitel Vaňhal: Symfonie d moll, Bryan d1. Stéphanie-Marie Degand – hudební nastudování a housle, Ilona Růčková – kladívkový klavír, Jeune Orchestre Atlantique. 15. 2. 2013, Besední dům, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..