Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.
Hloubavý motiv úvodní flétny preludia k Faunovu odpoledni Claude Debussyho, hudební předehry impresionismu, vplul mezi rozpovídané publikum tak, že si ho téměř nevšimlo. Náladotvorné melodie a otevřené motivy posluchače však rychle vtáhly do epického snu a navodily atmosféru přeludu. Dirigent James Feddeck v průběhu beztížných melodií pomíjivých Faunových vzpomínek, jež ilustrují předlohu Mallarmého básně, postupně odstiňoval barvy orchestru a krystalizovala se příjemná zvukomalba.
Benjamin Britten začal komponovat Koncert pro housle a orchestr po společné premiéře Suity pro housle a klavír se španělským houslistou Antonia Brosou v Barceloně roku 1936 tedy před bouří španělské občanské války. Dílo uvádí neklidný motiv tympánů, ostinátně protkávající celou skladbu, silně evokující houslový koncert Beethovenův. Patrné jsou však i četné reminiscence k prvnímu houslovému koncertu Sergeje Prokofjeva.
Sólista Milan Paľa se vložil do hlavního tématu nesmírnou vervu bez líbeznosti. Té nebylo třeba ani pro odlehčení a změnu afektu. Jeho hře nechyběla energie, přes technickou uvolněnost i dravost, intonační přesnost i v náročných souzvucích a oktávových flažoletech. Věděl přesně, kam míří, byla tady patrná naprostá kontrola nad nástrojem i orchestrem, který sólista svým nasazením strhával kupředu. Rušivě mohly působit jen řezavě přeostřené úhozy začátků frází nejexponovanějších pasáží. Paľa svou interpretací bravurně vystihl expresivitu celého díla, stupňované napětí klidu před bouří. Prvním velkým zahřměním se potom po právu stal bouřlivý potlesk publika ale i orchestru.
Večer uzavírala Symfonie č. 1 e moll Jeana Sibelia. Mysteriózní kompozice, uvedená vábivě melancholickou melodií sólového klarinetu, odráží v sobě severský folklór, národní momenty, krásu i surovost severních krajin. Na konec nešetří až Mahlerovskou tendencí několika po sobě možných závěrů, které však ještě překlene a vystupňuje do další mohutnější kadence.
Mladého dirigenta Jamese Feddecka, původem z New Yorku jsme s Brněnskou filharmonii mohli slyšet před bezmála dvěma lety. Jeho zkušenost s velkými symfonickými kusy je dobře znát z logiky interpretační výstavby celé symfonie. Volil přirozená tempa, lehké elegantní gesto, výsledný zvuk orchestru byl plastický a jasně frázovaný. Na patosu přidával snad jen jeho důraz na generální pauzy a dlouze protahované koruny konců frází. Výbornou artikulaci smyčců podpořil vystříbřený ráz celé dechové sekce. Kompatibilita orchestru a dirigenta byla výjimečně citelná a brněnští symfonikové tak dali symfonii tvar, jaký tomuto kompozičně i zvukově mohutnému dílu patří.
Claude Debussy: Preludium k Faunovu odpoledni
Benjamin Britten: Koncert pro housle a orchest,r op. 15
Jean Sibelus: Symfone č. 1 e moll, op. 39
dirigent: James Feddeck, housle: Milan Paľa, Filhamonie Brno, psáno z koncertu 11. ledna 2018
Zatím nebyl přidán žádný komentář..