Komorní nebo orchestr? Festivalová exhibice Josefa Špačka

17. červen 2014, 0:39
Komorní nebo orchestr? Festivalová exhibice Josefa Špačka

Dlouho očekávaná bouře s deštěm přiměla pořadatele jedenáctého z celkových čtyřiatřiceti koncertů letošního devatenáctého ročníku festivalu Concentus Moraviae přemístit v Náměšti nad Oslavou ohlášený večer ze zámeckého nádvoří (připomeňme si, že koncerty na tomto půvabném místě už celá léta nečas přímo přitahují) do zámecké knihovny – a můžeme dodat, že pořadu ostravského Janáčkova komorního orchestru s houslistou Josefem Špačkem, rezidenčním sólistou letošního festivalového ročníku, to nebylo na škodu: při svém neobvyklém protáhlém půdorysu má klenutá síň knihovny skoro ve všech místech znamenitou akustiku a dvanáctičlenný, v širokém půlkruhu vystupující soubor měl na pódiu kolem sólisty pořád ještě dost místa.

Pořad respektoval charakter letošní festivalové dramaturgie srovnávající národní svéráz skladeb navzájem odlehlých oblastí, které bývaly ještě v předminulém století považovány za okrajové, totiž české, španělské a norské. Z té hispanofonní uvedl světově populární, ale u nás málo hrávanou Modlitbu toreadorovu (La oración del torero) Joaquína Turiny – a zámořskou suitu Čtyř ročních období v Buenos Aires (Las cuatro estaciones porteňas) argentinským tangem celoživotně posedlého Astora Piazzolly. a to v brilantním zpracování pro housle a smyčcový orchestr od ruského skladatele Děsjatnikova.

Hráči Janáčkova komorního orchestru dokázali hned ve vstupní skladbě, že jejich soubor je i v šestém desítiletí své existence schopen pozitivního vývoje: zatímco v minulosti byl jeho projev orchestrální, realizující interpretační impulzy vycházející z jehoho zdroje (dirigenta nebo koncertního mistra), je jeho dnešní projev po výtce komorní, živený impulzy ze vzájemné souhry – každý ví, co hrají všichni ostatní, a v rozhodující chvíli se ujímá iniciativy sám. Koncertní mistr a umělecký vedoucí Jakub Černohorský, zřejmě hlavní postava při studiu, se na koncertě nesnaží „dirigovat“ a omezuje se na diskretní nástupy na počátku skladby.

Dvojnásob sympaticky se tento interpretační styl projevil už v úvodní Modlitbě, osmnáctiminutové hudební básni plné kontrastních scén, barvitých, vzrušených, lyricky vroucích a nečekaně dramatických. Příběh zbožného toreadora, který si těsně před zápasem najde chvilku pro upřímnou modlitbu a který pak po tragickém střetnutí s býkem umírá ve sladkém smíru, byl podán s účinným využitím tempových i silových podrobností hudebního textu okořeněného impresionistickými harmoniemi a všudypřítomnými prvky španělského folkloru.

Podobně lze hovořit o čtyřdílném cyklu Piazzollově – a nelze přitom nemyslet na stejně obsazený (sólovými houslemi a smyčcovým orchestrem) Vivaldiho cyklus barokních koncertů se stejným námětem. Piazzollovo celoživotmí zaujetí argentinským tangem jako výrazem životního stylu se tu projevilo čtyřmi obrazy plnými svérázné poetiky – a způsob, jakým k nim přistoupil Josef Špaček (úžasná brilance jeho hry budí dojem, že její technická stránka je jaksi samozřejmá a vychází mu lehce, sama od sebe), dovoluje posluchači prožít jejich vnitřní sdělení, zvláště když sólista našel odpovídající protějšek v pozorně a se zjevnou chutí spoluhrajícím orchestru.

Šestivětá Suita pro smyčce je prvním orchestrálním dílem Leoše Janáčka. Vzhledem k tomu, že je už dlouhá léta v kmenovém repertoáru všech českých a dobré poloviny význačnějších zahraničních komorních orchestrů, lze těžko očekávat výraznější nový přínos do jejího interpretačního pojetí. Ostravští přesto zaujali hned neobvyklou dravostí v přednesu pochodové první věty – a zdůrazňovanými, někdy až příkrými silovými kontrasty, jimiž snad v této romantické muzice předpovídali Janáčkův budoucí styl. Stejně neobvykle působila křehká a hravá gavota ústřední třetí věty, jíž měl dost masivní a pomalý přednes snad dodat zvláštní význam před scherzem hraným v hodně nadsazeném tempu. Rozhodné uznání zaslouží velká i drobnější sóla přednášená suverénně a s patřičným zaujetím.)

Spíš než Suita, kterou Janáček napsal dlouho před tím, než z něho vášnivý zájem o moravský folklor udělal dnešního Janáčka, jak ho zná celý hudební svět, se do festivalové dramaturgie hodil závěrečný Dvořákův Mazurek –říká se, že je jedním ze Slovanských tanců, ovšem pro houslové sólo s průvodem. Do pořadu ho navíc zařadila skutečnost, že první impuls k jeho kompozici vzešel od španělského houslového vitruosa Pabla de Sarasate. K jeho provedení lze jen zopakovat, co bylo řečeno o skladbě Piazzollově; sólista se s orchestrem spojili k efektnímu finále. Připomeňme ještě, že jako rezidenční sólista festivalového ročníku má Špaček za sebou recitál v Boskovicích a před sebou spoluúčinkování se Zemlinského kvartetem ve Žďáru nad Sázavou a další recitál v Rájci-Jestřebí..

Joaquín Turina: La oración del torero op. 34, Astor Piazzolla: As quatros estacoes pro sólové housle a komorní orchestr, Leoš Janáček: Suita pro smyčce, Antonín Dvořák: Mazurek pro housle a smyčce op. 49. 11. 6. 2014, Josef Špaček – housle, Janáčkův komorní orchestr, Náměšť nad Oslavou. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Josef Špaček patří mezi špičkové houslisty své generace. Ve svých šestadvaceti letech zatím stihl vystudovat pražskou konzervatoř u profesora Jaroslava Foltýna, pokračoval na Curtis Institute of Music ve Filadelfii pod vedením Idy Kavafian, Jaimeho Lareda a Shmuela Askhenasiho. Svá studia zakončil ve třídě Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School. V roce 2012 se stal laureátem světové houslové soutěže Královny Alžběty v Bruselu, která je odborníky považována za největší a nejnáročnější soutěž na světě s nejdelší historií. Je prvním českým houslistou, který se probojoval v této soutěži do finále. Od sezóny 2011–2012 působí jako koncertní mistr České filharmonie a vedle toho úspěšně pokračuje v sólové kariéře. Sešli jsme se v kavárně Rudolfina den po jeho návratu z koncertní šňůry po Asii.  více

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.  více

Dvě sestry, flétnistka Clara Nováková a pianistka Dora Nováková-Wilmington, provedly dvě skladby svého otce Jana Nováka, jednu jeho učitele Bohuslava Martinů a jednu od Vítězslavy Kaprálové, tedy tří mimořádných tvůrčích osobností, jež spojil pohnutý osud mnoha pouty.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více