Milovníkům komorní hudby nejspíše nebude třeba představovat cyklus koncertů Štěpán Filípek & Friends (dříve známo jako Štěpán Filípek a jeho hosté) hlouběji. Původně open-air projekt pořádaný festivalem Léto na Staré radnici stavěl díla světových autorů po bok současným brněnským skladatelům. Po letech vývoje se cyklus osamostatnil, podoba jeho dramaturgie se však nezměnila. Změnila se však forma – živý koncert sdílela na svém YouTube kanálu platforma NOWA – New Open Way of Arts. Violoncellista, propagátor soudobé hudby a organizátor cyklu Štěpán Filípek si na sobotní (15. Května) vystoupení pozval houslistku Olgu Šroubkovou a slovenského klavíristu a dirigenta Ondreje Olose. Program večera tvořilo Klavírní trio Miloslava Ištvana, skladba Štěpána Filípka Sen o Gabrielovi pro sólový klavír a Klavírní trio č. 2, Op. 100 Franze Schuberta.
Klavírní trio Miloslava Ištvana bychom s trochou nadsázky mohli považovat za jakési kompendium umělcova kompozičního jazyka. Najdeme zde onu „ištvanovskou“ delikátní syntézu tradičních skladatelských postupů s vyjadřovacími prvky Nové hudby – dramatický spád, nesmlouvavě pulsující rytmiku, drsné disonantní plochy, ale i jímavou tesknotu, lyričnost a v některých případech i třeba folklórem inspirovanou modální melodiku. Zkrátka sjednocení, které je více než pouhým součtem všech částí. (Zájemci o skladatelův hudební jazyk, nechť sáhnou přímo po knize Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě Miloslava Ištvana.) Z provedení bylo zřejmé, že kompoziční jazyk skladatele se všemi svými zdánlivými protichůdnostmi je interpretům blízký. Ostatně Štěpán Filípek a Ondrej Olos jej již v sestavě s houslistou Milanem Paľou hráli roku 2015. Výtečný cit pro strukturální i melodickou rozmanitost Ištvanova Klavírního tria však předvedla také houslistka Olga Šroubková a trojice hudebníků společně podala barevný, avšak vnitřně ucelený projev. Zamrzelo však, že samotný hudební přenos/záznam mohl být řešený o něco lépe; kupříkladu použití nástrojových mikrofonů by dodalo mnoha okamžikům – ba někdy i celým plochám – potřebnou jasnost, která tu a tam citelně chyběla. Nejde pouze o ostrost zvuku, utrpěla částečně také čitelnost jemné práce s výrazem, která sice zůstala zřetelná, avšak také lehce otupená. Rozhodně nejde o něco, co by příliš devalvovalo umělecký zážitek z produkované hudby a obecně vzato je zvuková kvalita záznamu dobrá, přesto by se ještě určitě dala vylepšit.
Sen o Gabrielovi Štěpána Filípka v podání Ondreje Olose rezonoval temnou zádumčivostí a snovou rozvolněností formy, tempa i melodie. Pokud by někdo toužil odít skladbu do tradičního hudebního názvosloví, vynalezl by nejspíše „temný impresionismus“ s prvky avantgardy. Přestože se skladba nese spíše v lyrickém duchu, nejsou jí cizí ani úsečné rytmické běhy či drsné zářezy fortissimo akordů a clusterů. Klavíristovi Ondreji Olosovi se výborně podařilo propojit veškeré části skladby do kompaktního celku, dát jim jednotný výraz a zdůraznit vnitřní souvislosti – a přitom zachovat jedinečnost každé věty.
Závěrečnou a současně nejdelší skladbou večera se stalo Klavírní trio č. 2 Op. 100 Franze Schuberta, které patří bezpochyby mezi jedno z jeho vrcholných komorních děl. Podobně jako u skladatelova prvního klavírního tria, i zde můžeme hovořit o nadstandardní délce a nebývalé kompoziční propracovanosti. Schubertovo druhé klavírní trio však jde ještě dále: již úvodní věta v sonátové formě hýří motivy, nezvyklými modulacemi či drastickými změnami hudební faktury. Tato kompoziční bohatost ani zdaleka nekončí u první věty. Části Andante con moto a Scherzo: Allegro moderato jsou jako noc a den: zatímco Andante con moto je tragickým, emočně vypjatým smutečním pochodem, Scherzo je laškovným, bezstarostným, místy až pastorálním protikladem. Závěrečná věta plná protikladných nálad je přirozeným vyústěním celého díla, nejenže přináší nový motivický materiál, jak je běžné, ale navrací se také k motivům předchozích částí a uvádí je v jednom grandiózním finále. Ukočírovat takhle rozvrstvenou a motivicky pestrou skladbu vyžaduje nejen maximální znalost díla, ale především ohromnou sebekázeň, aby interpret takříkajíc předčasně „nevyložil karty na stůl“. Trio Olga Šroubková, Štěpán Filípek a Ondrej Olos citlivě i s vervou vypointovalo klenuté i úsečné fráze, a to nejen s ohledem na aktuální hudební kontext, ale i s ohledem na to, co mělo teprve přijít. Snad jen některá pianissima mohla být ještě jemnější, ale je možné, že svoji roli zde sehrála komprese dynamiky zvukového záznamu. (Což by snad vysvětlovalo i skutečně nešťastný šum mikrofonu na koncích tišších vět a v úplném tichu.) Rozhodně však šlo o nastudování a provedení, které mělo elán, švih a jasně vyhraněný interpretační záměr.
Sobotní večer se Štěpánem Filípkem a přáteli přinesl nejen světovou a lety prověřenou komorní hudbu, ale také letmý vhled do skladatelské kuchyně současných hudebních tvůrců. A tak je to také správně – kompoziční jazyk, hudební myšlení či skladebné formy se musejí přirozenou cestou (a ideálně za podpory publika) vyvíjet dál, ale respekt k předchozím skladatelským generacím by neměl vymizet nikdy.
Miloslav Ištvan: Piano Trio
Štěpán Filípek: Dream about Gabriel
Franz Schubert: Piano Trio No. 2, Op. 100
Olga Šroubková: Violin
Štěpán Filípek: Violoncello
Ondrej Olos: Piano
sobota 15. května 2021, 18:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..