V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.
Za textovou částí stojí talentovaná Lucie Hrochová, která tímto představením v ProArt Company debutovala. Autorka, která má na kontě dvě knížky a pro niž byla Ondina dramatická prvotina, se nechala inspirovat různými legendami a pohádkami o mořských vílách napříč časem i kulturami. Diváka upoutala hned při vstupu do sálu, když seděla v plechové nádobě ve vzdušných tylových šatech (autorkou kostýmů je Jindra Rychlá) a jakoby pozorovala přímo skrze publikum zatím nic netušící postavu Hanse (Martin Dvořák). Rozverným způsobem se autorka potom zamýšlí nad nedokonalostmi lidské povahy, které symbolizuje právě Hans. Ondina totiž zastává roli něčeho nadpozemského, vševědoucího. Samozřejmě toto není jediný kontrast mezi těmito dvěma postavami. Rozdílů či protipólů v průběhu večera nacházíme celou řadu: muž/žena, člověk/příroda, věčnost/pomíjivost... I když příběh hovoří o milostném vztahu člověka a mořské víly a zpracovává tedy téma pohádkové, autorka textu ho dokázala demonstrovat tak, aby byl i dnes až naléhavě aktuální . Nadčasovost je natolik markantní, že se divák v příběhu této zamilované dvojice osobně poznává a dostává také dostatečný prostor pro jeho vlastní interpretaci.
Lucie Hrochová podala vynikající výkon nejen po herecké, ale i po taneční stránce, ač narozdíl od Dvořáka není tanečnice. To je samozřejmě patrné na technice, ale co se týče energie pohybu, Martinu Dvořákovi naprosto stačila a i s poměrně těžkými pohybovými pasážemi, například v duetech, s nimž se poprala velmi dobře. Člověku ani nepřišlo na mysl, že by postavu Ondiny měla ztvárnit profesionální tanečnice, neboť toto provedení, právě díky nedokonalostem ve fyzických úsecích a kontrastu s tanečně vyzrálým Martinem Dvořákem, působilo daleko opravdověji. Text, jež se střídal s hudbou, působil velmi poeticky, a to i přesto, že byl psán dnešním jazykem a bez použití archaických výrazů si zachoval patřičnou hloubku. Zejména pak fráze – krásně bolestně lidské, jež vystihovala celé představení.
Martin Dvořák působil v řadě divadel v tuzemsku i v zahraničí, už proto využil ve své choreografii široký pohybový slovník. Zkušený tanečník působil velmi plasticky a naprosto jistě v každém kroku. V optice herectví byl přirozený a naprosto důvěryhodně zvtárnil postavu smrtelníka, který za celou dobu představení zažívá mnohé emoce a prochází take vlastním niterným bojem. Jeho role, smrtelník Hans , jež se zamiluje do mořské víly Ondiny, je nositelem archetypálních vlastností a představuje člověka jako komplikovanou, ale i tvůrčí bytost. Dvořákova choreografie výborně dokreslila znějící slova i hudbu a sama doplňovala dějovou linku.
Hudbu pro tento kus vytvořil DJ Jan Hanák, který vystupuje pod pseudonymem Sonority. Využil jednak autorskou hudbu a jednak remixy klasických autorů jako Dvořák, Ravel nebo Debussy.
Ondina: Malá mořská milovaná je vskutku velice povedené představení, které rozhodně stojí za návštěvu. Ovšem vzhledem k tomu, že se nacházíme na poli nezávislého divadla, kdy budoucnost bývá značně nejistá, budou mít diváci možnost spatřit další reprízy pouze 6. a 14. prosince.
Napsala: Lucie Hrochová Režie, dramaturgie: Martin Dvořák, Lucie Hrochová Choreografie: Martin Dvořák Hudba: Jan Hanák alias Sonority Kostýmy: Jindra Rychlá Účinkují: Lucie Hrochová, Martin Dvořák Technika: Jakub Vrága
Psáno z premiéry 30. listopadu 2019