Album se snaží v nedůvěryhodném mixu propojit vše, co je stylové a světové – od módy, přes vegetariánství až po všeobjímající matku Zemi. Naštěstí obsahuje také několik velmi povedených nápadů.
Pět let po debutovém albu Betno se brněnská skupina Kumbalu přihlásila s novinkou Když je zima na Balkáně. Název hovoří za vše. Pánové, jejichž písně přetékají africkými, karibskými, latinskými nebo alespoň balkánskými rytmy, se v bookletu CD nechali zvěčnit s šálami a zimními čepicemi. Prostě „když je zima na Balkáně“, vypadá i horkokrevný Brňan jako Nor či Islanďan. Mimochodem jak zmíněné portrétní fotografie, tak titulní snímek zimní cesty (nikoli kýčovitě zasněžené, ale vlezle rozblácené) se velmi povedly a je opravdu škoda, že jméno fotografa nemohu v bookletu najít. Ale zpět k základní myšlence desky – Kumbalu v jejím názvu a také v písních pracují s kontrasty. Někde se to daří a výsledek je vtipný a hodný zamyšlení zároveň, jinde se to povedlo méně.
Vady na kráse má album dvě. Jednou z nich je snaha propojit vše, co je stylové a světové – módu exotických rytmů (od Rumunska po Brazílii), vegetariánství, exotickou kuchyni, všeobjímající matku Zemi, jejíž tamtamy v nás tepají, odmítnutí konzumního stylu života a přitom nekončící konzumaci „dobrého vínka“ i exotických koktejlů. Nemohu si pomoci, ale tato eklektická filosofie na mě nepůsobí příliš důvěryhodně. Druhá výtka se týká snahy vymezovat se navzdory globálním tématům za každou cenu lokálně. A přitom se to mnohdy nedaří. Končí-li píseň, v níž se hrdina – v porovnání s „Pražákem“ – situuje do „Brna, vesnice“ slovy „už enem hledím, jak sa vlečú hodiny“, svědčí to především o neznalosti brněnského dialektu. Ostatně celý koncept schematizování „Pražáků“ – podobě to dělá ze svého valašského úhlu pohledu vsetínská skupina Dareband – mi přijde naprosto nevtipný.
Naštěstí album obsahuje také několik velmi povedených nápadů. Zůstaneme-li u textů, zmíním nonsensový příběh o tom, jak uklouznete v Africe na ledě, a především pak vylíčení rodinného dilematu, kdy Ema vegetariánka zkouší komunikovat s mámou, která mele (a jí) maso. Opět tedy práce s kontrasty: Afrika–led, vegetariáni–masožrouti. Podobně se v písni Ve městě špinavém líčí rozdíly mezi venkovem a městem. Velké množství nápadů pak basista Ondřej Novák (autor více než poloviny textů) skryl do písně Nepadaj nápady. Pobavila mě nejen touha po „nadání Michala Hrůzy“, ale například i stylové zaklení „u svatého grálu“.
Hudební mix skupiny Kumbalu souzní s texty. Je to hudba rytmická, energická, s důležitou rolí perkusí (djembe) i saxofonu, ale – možná trochu překvapivě – také houslí. Ty považuji právě vedle saxofonu za klíčový nástroj, díky němuž má kapela čitelný zvuk. Ten se oproti minulému albu pročistil, na aktuální desce zní Kumbalu odlehčeně a profesionálněji než na debutu. Album tak lze tak brát jako kultivovaný doprovod k tanci i k jiným formám zahánění zimy. Na druhou stranu texty jsou pro skupinu Kumbalu bezpochyby klíčové a byla by chyba úplně je obejít. Vždyť nebýt drobných kostrbatostí (kromě těch už zmíněných je to například použití moravského „světlo rožínám“ v písni o brazilském nápoji), slova by krásně ladila s hudbou. Ale možná že to, co kapele vytýkám, je nakonec jen součástí hry s kontrasty, která se mi na Kumbalu líbí. Protože když je zima na Balkáně, člověk si nemůže být ničím jistý. A je to tak, myslím, dobře.
Kumbalu: Když je zima na Balkáně, vlastní náklad 2015. 11 skladeb. Celkový čas: 41:02
Zatím nebyl přidán žádný komentář..