Květy: Komik do půl osmé

Květy: Komik do půl osmé

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.

O tom, že Kyšperského tvorba tvoří jedno kontinuum, ať píše pro kapelu, nebo své sólové projekty, svědčí i některé další detaily nového alba. Opět tu máme tajemnou zkratku (WNS), následníka ČKNO z alba Květů Miláček slunce nebo DWYL ze sólové desky Vlakem (a na přechozí sólovce Svetr byla píseň BMX ABC). A píseň Dům zrcadel Scarabeus na novém albu jako by úsporností textu a častým opakováním jednotlivých veršů na slovní minimalismus sólové desky Vlakem přímo navazovala (možná ne náhodou začíná slovy: „Slyšíš, slyšíš? V dálce hučí vlak“). Text písně Komplikovaná růže mi pro změnu svou formou připomíná automatický surrealismus básnické sbírky Marťanské lodě, kterou Kyšperský napsal napůl se svou přítelkyní Alenou Černou.

Tyto paralely a podobnosti však v žádném případě neznamenají, že by Květy, a především Kyšperský jako autor, rezignovali na silné písňové příběhy, v nichž se zračí přesné a originální pozorování světa kolem sebe a prolínání reálných a nadreálných obrazů. V úvodní písni je pro mne například titulní postava Kouzelníka z refrénu méně důležitá než interakce autora písně s osmnáctiletými kluky a stejně starými holkami z první a druhé sloky („Není žádnej rozdíl mezi nimi a mou neteří“). Ostatně tato další silná píseň Květů o stárnutí („protože mám šedivý vlasy“) naprosto přirozeně pokračuje skladbou snad ještě silnější, Odpočinout, v níž se podařilo – v tvorbě Květů nikoli poprvé – šťastně propojit výraznou melodii, sugestivní interpretaci a silný text. V něm zaujme nejen lehce sociální téma („Panelák a pokoje kout, kde z kapsy kalhot čouhá výplata“), ale opět také paralely s další Kyšperského tvorbou (panelák a tráva v parku jako vzdálené ohlasy písně Pole, tráva a činžáky a kočka jako Martinovo erbovní zvíře – viz třeba píseň Kočičí dům). A také s tvorbou jeho spoluhráče Aleše Pilgra (má slovo „umakart“ v písni něco společného s deskou Umakartové Alešovy skupiny Biorchestr?).

Odpočinout je ovšem vedle smutku a bezčasí také naplno slyšet sestava s výraznými klávesami, jakkoli jde o pouhý náznak toho, čím nás skupina překvapí v některých dalších písních. Dusavý rytmus písně Holka bude pro nepřipraveného posluchače podobných překvapením, jako když Traband experimentoval s elektronickým doprovodem a rytmem v písni Takovej pán, která na albu Neslýchané! následovala po hudebně konvenčnější folkrockové Princezně Ladě. U Květů je však přechod pozvolnější, protože předchozí píseň WNS kombinuje výrazné bicí s klávesami. I zde však Květy nabízejí mnohem víc než jen hudební dobrodružství. Píseň o pěkných holkách, zvláštních a dlouhých bodlinách ježka a brněnském muzikantovi Tomovi Vtípilovi tvoří totiž zajímavý kontrast ke zmínce o „nějaké staré herečce“, která v následující skladbě Ptáček „vzpomíná na to, jak chodila za války z továrny lesem“. Válka se jako téma znovu objeví v písni Socha: „Všechny díry po kulkách z války už dávno zamazali vápnem“ a „Opuštěný holky z předměstí vychovávají svoje vnuky“. Příběh sochy z parku, která má „dnes večer“ pohřeb a kterou možná roztlučou na prášek trpaslíci v lesích (vedle televizního seriálu Trpaslík jsem si hned vzpomněl i na Kyšperského sólovou miniaturu Umírá trpaslíků král), Květy obalily opět do dusavého elektronického doprovodu. Ten v jeden moment použitými barvami evokuje disco styl 80. let (ano, vybavil se mi Svět pod hlavou), zatímco nervní rytmus ve stylu někdejšího hitu Pasáček ovcí a Kyšperského hlas jsou naprosto typické Květy.

S dalšími poslechy celého alba si stále víc uvědomuji, že se Květům podařilo současně: 1. navázat na to nejlepší ze své předchozí tvorby (silné příběhy a obrazy, práce s rytmem, na povrch probublávající silné melodie); 2. přijít s novými hudebními prvky (klávesový doprovod, výrazná syntetická basa například v písni Indián); 3. vzít v potaz i vedlejší či sólové projekty svého kapelníka. Nevím, jak to ta kapela dělá. A ani netuším, odkud se berou slovní spojení, jako je oslovení „Ty číšníku, lovče velryb, ty sněhuláku v ohni“. Ale stále mě to baví a vůbec mi nevadí, že mi nová deska nepotvrdila Martinova slova o „hodně rockové a kytarové skupině“. Moc se těším se na další dobrodružství.

Květy: Komik do půl osmé, vydavatel: Indies Scope 2017. 12 skladeb. Celkový čas 40:18.

Květy/ foto Alena Černá

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více