Květy: Komik do půl osmé

Květy: Komik do půl osmé

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.

O tom, že Kyšperského tvorba tvoří jedno kontinuum, ať píše pro kapelu, nebo své sólové projekty, svědčí i některé další detaily nového alba. Opět tu máme tajemnou zkratku (WNS), následníka ČKNO z alba Květů Miláček slunce nebo DWYL ze sólové desky Vlakem (a na přechozí sólovce Svetr byla píseň BMX ABC). A píseň Dům zrcadel Scarabeus na novém albu jako by úsporností textu a častým opakováním jednotlivých veršů na slovní minimalismus sólové desky Vlakem přímo navazovala (možná ne náhodou začíná slovy: „Slyšíš, slyšíš? V dálce hučí vlak“). Text písně Komplikovaná růže mi pro změnu svou formou připomíná automatický surrealismus básnické sbírky Marťanské lodě, kterou Kyšperský napsal napůl se svou přítelkyní Alenou Černou.

Tyto paralely a podobnosti však v žádném případě neznamenají, že by Květy, a především Kyšperský jako autor, rezignovali na silné písňové příběhy, v nichž se zračí přesné a originální pozorování světa kolem sebe a prolínání reálných a nadreálných obrazů. V úvodní písni je pro mne například titulní postava Kouzelníka z refrénu méně důležitá než interakce autora písně s osmnáctiletými kluky a stejně starými holkami z první a druhé sloky („Není žádnej rozdíl mezi nimi a mou neteří“). Ostatně tato další silná píseň Květů o stárnutí („protože mám šedivý vlasy“) naprosto přirozeně pokračuje skladbou snad ještě silnější, Odpočinout, v níž se podařilo – v tvorbě Květů nikoli poprvé – šťastně propojit výraznou melodii, sugestivní interpretaci a silný text. V něm zaujme nejen lehce sociální téma („Panelák a pokoje kout, kde z kapsy kalhot čouhá výplata“), ale opět také paralely s další Kyšperského tvorbou (panelák a tráva v parku jako vzdálené ohlasy písně Pole, tráva a činžáky a kočka jako Martinovo erbovní zvíře – viz třeba píseň Kočičí dům). A také s tvorbou jeho spoluhráče Aleše Pilgra (má slovo „umakart“ v písni něco společného s deskou Umakartové Alešovy skupiny Biorchestr?).

Odpočinout je ovšem vedle smutku a bezčasí také naplno slyšet sestava s výraznými klávesami, jakkoli jde o pouhý náznak toho, čím nás skupina překvapí v některých dalších písních. Dusavý rytmus písně Holka bude pro nepřipraveného posluchače podobných překvapením, jako když Traband experimentoval s elektronickým doprovodem a rytmem v písni Takovej pán, která na albu Neslýchané! následovala po hudebně konvenčnější folkrockové Princezně Ladě. U Květů je však přechod pozvolnější, protože předchozí píseň WNS kombinuje výrazné bicí s klávesami. I zde však Květy nabízejí mnohem víc než jen hudební dobrodružství. Píseň o pěkných holkách, zvláštních a dlouhých bodlinách ježka a brněnském muzikantovi Tomovi Vtípilovi tvoří totiž zajímavý kontrast ke zmínce o „nějaké staré herečce“, která v následující skladbě Ptáček „vzpomíná na to, jak chodila za války z továrny lesem“. Válka se jako téma znovu objeví v písni Socha: „Všechny díry po kulkách z války už dávno zamazali vápnem“ a „Opuštěný holky z předměstí vychovávají svoje vnuky“. Příběh sochy z parku, která má „dnes večer“ pohřeb a kterou možná roztlučou na prášek trpaslíci v lesích (vedle televizního seriálu Trpaslík jsem si hned vzpomněl i na Kyšperského sólovou miniaturu Umírá trpaslíků král), Květy obalily opět do dusavého elektronického doprovodu. Ten v jeden moment použitými barvami evokuje disco styl 80. let (ano, vybavil se mi Svět pod hlavou), zatímco nervní rytmus ve stylu někdejšího hitu Pasáček ovcí a Kyšperského hlas jsou naprosto typické Květy.

S dalšími poslechy celého alba si stále víc uvědomuji, že se Květům podařilo současně: 1. navázat na to nejlepší ze své předchozí tvorby (silné příběhy a obrazy, práce s rytmem, na povrch probublávající silné melodie); 2. přijít s novými hudebními prvky (klávesový doprovod, výrazná syntetická basa například v písni Indián); 3. vzít v potaz i vedlejší či sólové projekty svého kapelníka. Nevím, jak to ta kapela dělá. A ani netuším, odkud se berou slovní spojení, jako je oslovení „Ty číšníku, lovče velryb, ty sněhuláku v ohni“. Ale stále mě to baví a vůbec mi nevadí, že mi nová deska nepotvrdila Martinova slova o „hodně rockové a kytarové skupině“. Moc se těším se na další dobrodružství.

Květy: Komik do půl osmé, vydavatel: Indies Scope 2017. 12 skladeb. Celkový čas 40:18.

Květy/ foto Alena Černá

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce