Kytice. Erben, Fibich a Martinů k 95. narozeninám Konzervatoře Brno

21. říjen 2014, 0:01

Kytice. Erben, Fibich a Martinů k 95. narozeninám Konzervatoře Brno

Konzervatoř Brno oslavila své narozeniny prací a dala si povedený dárek: koláž z erbenovských inspirací završenou jejich zdrojem, tedy lidovými texty. Dobře si spolu rozuměla i hudba Zdeňka FibichaBohuslava Martinů, divadelní ztvárnění bylo neokázalé, ale mělo ducha – nebo snad spíš společnou duši.

Pokud jsem mluvil o oslavě prací, muselo jí být jako na kostele. Scénické ztvárnění dvou Fibichových melodramů a k tomu jedné kantáty a části opery od Martinů je úkol pro velké profesionální divadlo, orchestr také nebyl žádná komořina. Už to velké úsilí stojí samo o sobě za zmínku, taková akce daleko převyšovala běžné školní produkce.

Ambiciózní koncepce večera poskládala do jednoho nepřerušovaného proudu čtyři díla: Vodníka, Svatební košile, Štědrý denNarození páně. Fibichovy melodramy se střídaly s vokálními díly Martinů, světoobčanský romantismus kontrastoval s folklorními vlivy, ve střídání nálad a spojení výsostné individuality s „přízemním“ lidovým živlem bylo cosi barokního.

Scéna si vystačila s hlubokým, tmavým prostorem, základními rekvizitami byly bíle obarvené větvičky a větve, které visely v prostoru i ležely na zemi. Stávaly se z nich kosti zemřelých ve Svatebních košilích nebo děti v náručí svých matek v Narození Páně. Spojoval se v nich život se smrtí, představovaly křehkou hranici mezi nimi.

Jednoduché režné kostýmy neodlišovaly postavy, představitelé jednotlivých rolí vystupovali ze sboru a zase se do něj vraceli. Budoucí pěvkyně a pěvci ztvárnili i recitované melodramy, s dobře secvičenými a srozumitelnými sborovými recitacemi dráždivě kontrastovaly úmyslně „rozfázované“ pasáže. Používané s rozmyslem, bez nadužívání. Vnější uměřenost a silný vnitřní obsah se projevovaly prakticky ve všem.

Dirigent Tomáš Krejčí, režisér Tomáš Studený a choreografka Ladislava Košíková umějí s nehotovými interprety pracovat. V provedení by se pochopitelně našla spousta chyb, ale dobře vystavěná koncepce společně s dobře vedenými a motivovanými herečkami/herci – pěvkyněmi/pěvci – hudebnicemi/hudebníky na ně nechala zapomenout. Člověk se mohl nechat představením unést, i když neměl mezi účinkujícími dítě nebo vnouče.

Všichni zúčastnění si během Kytice sáhnou hodně hluboko do svých sil: představení trvá hodinu a půl bez přestávky. Hrát tak dlouho na jeden zátah a udržet přitom koncentraci není žádný med. Nechci moc vyzdvihovat jednotlivosti ani jednotlivé lidi, představení samo se to podle mého názoru snažilo vyloučit už z principu. Přece jen ale musím zmínit alespoň čistě dámskou sekci bicích v orchestru – to se jen tak nevidí. Kolektivní pojetí i jistá uniformita kostýmů nutily účinkující hrát pro role, ne pro sebe. Myslím, že v tom byl i kus pedagogického záměru, stejně jako v kombinování mluvených a zpívaných partů.

Orchestr hřměl Dělnickým domem v Židenicích jako rocková kapela, hlasy byly decentně ozvučené přes mikroporty. Intenzivní zvukový nápor mi nevadil ani v nejmenším, horší to bylo s mnohými diváky, kteří nepochopili, že nejsou na školní besídce. Focení s bleskem a polohlasné žvanění v podstatě neustávalo, čert vem všechny dobytky, kterých se to týká.

Na tragicky završený Štědrý den navázala zcela přirozeně hra o narození Páně na lidové texty. Všechny tři Erbenovy balady se buď přímo nebo nepřímo točí kolem odklonu od Božího řádu. Nerespektování rodičů, zahozené modlení, pověry… nakonec ale stejně přišla naděje a spása zvěstovaná ve finále andělským sborem z balkónu. Bylo to krásné a ve své naivitě dojemné.

Brněnské konzervatoři přeji ještě aspoň dalších devadesát pět let. A víc takových projektů i lidí.

Kytice „Z kvítí vonného i býlí hořkého…“ Hudební nastudování – Tomáš Krejčí, choreografie – Ladislava Košíková, režie – Tomáš Studený. Zdeněk Fibich: Vodník (melodram); Vodník: Michael Robotka, Dcera: Aneta Bendová, Matka: Lucie Hubená. Bohuslav Martinů: Svatební košila (kantáta); Dívka: Doubravka Součková, Ženich: Michal Marhold. Zdeněk Fibich: Štědrý den (melodram); Marie: Barbora Grůzová, Hana: Eva Gieslová, Dívka: Lucie Hubená. Bohuslav Martinů: Narození páně (část z opery Hry o Marii); Marie: Eva Gieslová, Kovář: Michael Robotka, Kovářova dcera: Marie Mičánová. 19. října 2014, Dělnický dům, Židenice, Brno.

Komentáře

Reagovat
  • vlasta

    24. říjen 2014, 16:47
    Záčastnili jsme se hned v pondělí a naštěstí tam nebyly špatní diváci a tak byl klid.Jinak hodnocení 1*
    • Jura

      28. říjen 2014, 16:23
      Ad diváci: Byl jsem tam taktéž 19tého. A to, co se dělo přede mnou asi zcela přemazalo to, co se dělo bokem či za mnou: diváky jsem nevnímal. Bravo!

Dále si přečtěte

Studenti Konzervatoře Brno scénicky provedou kantáty a melodramy Bohuslava Martinů a Zdeňka Fibicha pod názvem Kytice „Z kvítí vonného i býlí hořkého...“. Dramaturgicky odvážně koncipovaný projekt spojuje v jednom večeru erbenovské inspirace dvou významných českých skladatelů.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více