Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrová.
V úvodu zmiňovaným částečným čtvrtým stoletím koncert symbolicky doplnila orchestrální suita Le Tombeau de Couperin (Náhrobek Couperinův) Maurice Ravela (1875–1937). Tato kompozice, ač vznikla ve 20. století, vzdala hold Françoisi Couperinovi, jednomu z nejvýraznějších představitelů barokní clavecinové hudby. Původně šestivětou klavírní suitu pro orchestr zinstrumentoval sám skladatel dva roky po jejím dokončení, přičemž v této verzi vypustil dvě části: Fugu a závěrečnou Tocatu, neboť si byl vědom obtížnosti jejich převedení do orchestrální podoby. Interpretaci Filharmonie Brno pod vedením Takeshiho Moriuchiho lze označit za zdařilou. Dirigentem zvolená tempa perfektně odpovídala charakteru Ravelovy půvabné hudby a toto uchopení dalo vyniknout krásám jeho instrumentace, neboť barvy jednotlivých nástrojových skupin se neslévaly, přesto však nebyly jednotlivé věty zbytečně utahané. S dynamikou zacházel orchestr opatrně, přesto povedeně. V první polovině se držel spíše nižších dynamik, aby mohlo vyniknout výrazné forte ve třetí části. Ve větě čtvrté pak dokázal Moriuchi perfektně vystihnout rozdíly mezi jemnými sólovými vstupy a hutností tutti částí. V interpretaci se přesto objevilo několik drobných chyb. Úvodní téma přednášené hobojem zaznělo naprosto v pořádku, avšak když došlo k jeho opakování, nepodařilo se hobojistce tuto část zahrát úplně přesně. V několika místech pak žestě, zejména lesní rohy, neladily. Těchto míst ovšem nebylo mnoho. Krátké sólové vstupy jednotlivých nástrojů se ale ve většině případů povedly na výbornou. I přes zmíněné nedostatky se jednalo o povedenou interpretaci, které rozhodně nechyběla jiskra a dirigent si dokázal výborně pohrát s jednotlivými barvami orchestru.
Závěr druhé poloviny patřil písňovému cyklu Freuenliebe und - leben (Láska a život ženy) Roberta Schumanna (1810–1856), který Filharmonie Brno provedla společně s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou v orchestrální aranži dirigenta Takeshiho Moriuchiho. Sólistka hned s prvními tóny ukázala, že je její hlas je jistý ve všech polohách. Cukrová disponovala, především ve středních polohách, silnějším vibratem, které se ale k tomuto typu hudby velmi dobře hodilo. V některých místech se přesto její hlas ve zvuku orchestru lehce ztrácel. Nikdy to však nedošlo do takového extrému, aby zpěvačka nebyla slyšet vůbec. S tím se místy pojila také horší srozumitelnost textu. Tyto drobné chyby ovšem Markéta Cukrová dohnala perfektní intonací a povedenou procítěností přednášeného textu. Orchestr v několika místech lehce rytmicky zaváhal, především na začátcích nebo koncích některých písní. Vždy se ale jednalo o krátký úsek a během několika chvilek se sehranost orchestru opravila. Instrumentace Takeshiho Moriuchiho posluchače vyloženě nepřekvapila, rozhodně je ale nepobouřila a fungovala vcelku dobře.
Po přestávce přišel na řadu první klavírní koncert Johna Adamse (*1947) s názvem Eros Piano, který posluchače přenesl do závěru 20. století. Takeshi Moriuchi se při jeho interpretaci představil ve dvojroli dirigent/klavírista a hned s prvními tóny ukázal obecenstvu krásnou lehkost a jemnost jeho úhozu, kterou klavírní part s náznaky impresionistických vlivů vyžadoval. Přesto v částech, kde byla naopak požadována větší síla a energie, se nebál do klavíru více opřít. Sólový part Moriuchimu dával poměrně dost prostoru na simultánní dirigování alespoň jednou rukou. Přesto tam, kde to ani takto nešlo, naznačoval dynamiku a nástupy orchestru mimikou a pohybem hlavy, ve vypjatějších částech i zbytkem těla, za což si jednoznačně zaslouží pochvalu: v průběhu skladby nedošlo k rytmickému rozhození. Až na několik míst, kde muzikantům občas lehce ujelo ladění, flétnám na začátku a později i žesťům, byla interpretace dobrá a sólový part byl zvládnutý výborně.
Závěr koncertu patřil Symfonii č. 29 A dur Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), dílu, které vzniklo nedlouho poté, co tehdy osmnáctiletý skladatel navštívil Vídeň a měl možnost slyšet symfonie svého idola Josepha Haydna. Její uchopení Filharmonií Brno pod vedením Takeshiho Moriuchiho bylo v zásadě dobré. Pouze, podobně jako ve číslech předchozích, v některých místech žestě vždy neladily úplně přesně a občas chvíli trvalo, než se orchestr sehrál. I zde se ale jednalo pouze o krátké úseky a tyto nedostatky byly vzápětí napraveny. S technicky náročnějšími běhy, které se objevovaly zejména ve čtvrté větě, si muzikanti poradili bez problému. Orchestr s pomocí dirigenta provedl symfonii obstojně, i když by mu neuškodila větší dynamická pestrost. Přesto se Moriuchimu povedlo hezky vytahovat nástrojové skupiny, které byly v daný moment nejdůležitější.
Čtvrteční koncert lze ve výsledku označit za povedený. I když se v interpretaci jednotlivých děl objevovaly drobné nedostatky, celkové vyznění skladeb bylo dobré. Za největší plus lze zajisté považovat energii, kterou dirigent i jednotliví muzikanti do hry vkládali. Ačkoliv byl program složen z děl tří století, kompozice se hezky doplňovaly. Dle mého názoru by programu neuškodilo, kdyby byl Ravelův Náhrobek přenesen ze začátku na konec, což je ovšem jen osobní preference a nabídnuté uspořádání dramaturgii nelze vyčítat.
Maurice Ravel: Le Tombeau de Couperin
Robert Schumann: Frauenliebe und -leben, arr. Takeshi Moriuchi
John Adams: Eros Piano
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 22 A dur
Markéta Cukrová – mezzosoprán
Filharmonie Brno
Takeshi Moriuchi – dirigent, klavír
čtvrtek 25. dubna v 19 hodin, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..