Nevím, jestli někdo v počátcích kariery odhadoval v Lence Dusilové „romantický“ potenciál a směr její momentální tvorby. Je ale jisté, že s Baromantikou jí to vyloženě sluší: před dvěma dny pokřtili v Sono Centru svoje nové album V hodině smrti.
Spolupráce s Beatou Hlavenkovou, Viliamem Bérešem, Patrikem Karpentskim a Martinem Novákem přináší vyrovnanost a neskutečné souznění, zřejmě nejen muzikantských duší. Pro tuto spolupráci jsou typická především dvě poslední alba: aktuální novinka V hodině smrti a Baromantika z roku 2011, která samozřejmě dostala během večera největší prostor. Hudební výlety mimo tyto desky byly v průběhu koncertu celkem tři. Jedním z útěků do minulosti byla píseň Pro tebe, která ve své baromantické verzi nenásilně vplula do nálady večera.
O historickou raritu se pak postarala skupina Květy v čele s Martinem Kyšperským, který bleskově nahradil avizovaného křtitele desky Davida Kollera. Ten se ústy Lenky Dusilové omluvil pro nemoc v rodině. Kyšperský jako autor některých textů na křtěné desce zastoupil Kollera více než důstojně. Deska politá vodou – čistou a osvěžující, jako hudba na ní – putovala jako obvykle mezi diváky a jako bonus zazněla píseň Muka z devadesátých let z tvorby kapely Pusa, tedy společného projektu Davida Kollera a Lenky Dusilové z 90. let. Martin Kyšperský si tak se svou kapelou Květy splnil sen, který ho podle jeho slov ani nenapadlo mít. Poslední odbočkou mimo baromantická alba byla v rámci přídavku píseň Noni Jam, která se ale na koncertech občas objevuje, i když patří na album Spatřit světlo světa z roku 2003.
První polovina koncertu se věnovala především albu V hodině smrti. Diváci si nové písně s nadšením užívali a navodila se tak atmosféra pro pozdější vzpomínání na Baromantiku. Pro mě počátku nečekaná úprava sálu na sezení se nakonec ukázala, jako dobré řešení. Pohodlí, které se tak nabízelo, dalo možnost relaxovat a naplno se oddat hudbě a energii, kterou muzikanti publiku předávali. Náladu nenarušilo ani časté ladění kytar, či dokonce výpadek samotné zpěvačky při písni Luna.
Uvolněné obecenstvo se proto nespokojilo přídavkem v podobě dvou songů a vyžádalo si kapelu ještě jednou. Závěrečnou písní Wspomnienie se tak dovršil v podstatě dokonalý hudební zážitek, který byl ruku v ruce propojený také s vizuální stránkou scény. Pokud tedy člověk neposlouchal se zavřenýma očima, mohl se nechat unést efekty světel zavěšených pod poloprůhlednými závěsy. Pokud jste tentokrát neměli možnost koncert kapely Baromantika navštívit, určitě to udělejte příště. Jedná se opravdu o neobyčejný zážitek a některé věci na nahrávku prostě přenést nejdou.
Lenka Dusilová, Baromantika, křest alba V hodině smrti. 8. 10. 2014, Sono Centrum, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..