Lee Banda: Záhir

Lee Banda: Záhir

Jihomoravská folková scéna se pochopitelně vyvíjí. Vzpomínám na doby, kdy na místní regionální Portě soutěžilo několik kopií Kamelotu. Pak na roky, kdy by trampskou kapelu člověk pohledal, ale kdy snad dvě třetiny sestav používaly akordeon. A pak mám v živé paměti jeden ročník Konkursu Zahrady (ten se konával až do roku 2010 vždy v Kuřimi), na kterém pódium opanovaly šedivé folkrockové kapely, téměř všechny navzájem zaměnitelné. V posledních letech je folkrock na regionální scéně opět spíše na ústupu – ve prospěch žánrově barevnějších kapel. Přesto i v proudu na pomezí folku a bigbítu najdeme zajímavé objevy. Jedním z nich je Lee Banda, adamovská skupina v čele s autorkou a zpěvačkou Miloslavou „Mijou“ Peterkovou. A není to pouze její výrazný a výrazově tvárný hlas, který tuto kapelu povyšuje nad průměr.

Lee Banda vznikla na přelomu let 2012 a 2013, a své debutové album Záhir tedy vydala po necelých dvou letech existence. Nejde však o žádnou rychlokvašku. Členové kapely byli už v minulosti činní na regionální scéně a konkrétně Mija Peterková měla kapelu Záhir, jejíž jméno nyní použila jako název alba. Lee Banda se v letech 2013 a 2014 zúčastnila jihomoravského kola Porta, a i když ani v jednom případě do celostátního finále nepostoupila, porota o ní vždy mluvila pozitivně. Bylo totiž znát, že muzikanti nejsou žádní začátečníci a že kapelnice přesně ví, co a proč chce hrát a zpívat.

Písně Lee Bandy neoslní neslýchanými aranžérskými postupy nebo alternativními cestami. Jde vlastně o folkrockový střední proud – někdy má blíže k bigbítu, někdy k rádiovému popu (vlastně řadu těch písní by mohla hrát osvícenější komerční rádia), výjimečně i k akustickému folku. Co je však důležitější – zatímco mnohé jiné kapely, ať už vyšly z folkového, nebo rockového prostředí, roubují na podobnou hudbu texty plné klišé, Peterková nabízí pestrou škálu témat, od abstraktních pocitů a filosofických úvah až po dobře napsané příběhy. Jako krajní póly nám mohou posloužit první a předposlední píseň alba: Zatímco titulní Záhir, inspirovaný knihami Paula Coelha, pojednává o hledání místa „v týhle zemi staletý“ a o podmaňování si síly a moci, píseň Perspektiva ptačí vypráví o paní, které „zbyla jen hořkost promarněných lásek, / když její muž na ni tenkrát vytáh pásek…“. Odmyslíme-li si trochu otřepaný rým, jde o velmi silnou epickou píseň s moudrem, které překvapivě vůbec nezní pateticky: „Paní, Láska se nehledá… / A Život? / Ten se prostě žije…“ Mimochodem drobný záblesk optimismu na konci baladické písně („Když slunce prosvítá ořeším“) okamžitě přechází v závěrečnou skladbu alba, nadějeplnou Slunce v uších. Ta se naopak určitému schematismu nevyhýbá („Přejem ti Lásku, ať jsi syn anebo dcera…“), ale v kontextu alba to až tak nevadí. Má jít o programově pozitivní tečku, která koresponduje s vyzněním celého alba („Máš to ve své moci, zvol si život, nebo sen,“ zpívá se hned v druhé písni Hvězdný prach).

Záhir je sice sbírka samostatných písní, ale z výše uvedených poznámek vyplývá, že drží pohromadě i jako celek. Mija Peterková má svá oblíbená témata. Vedle slunce nebo Lásky – psané často s velkým L – je to oheň. „Hoř světýlko plápolej, špatný síly udolej,“ zpívá v písni Myšlenky, na kterou hned následující Taková říkanka navazuje slovy: „Ohýnku pal, plamen ti sluší.“ Důležitější než formální podobnosti je však obsah písní. A v tomto ohledu považuji za jednu z nejsilnějších písní Novoluní – jednak kvůli osobnímu vyznání („Věřím, Bože můj, že jsem Tě hodna“), jednak kvůli zajímavému zpracování tématu svobody („Když přijde nemoc, pokloním se moci / Když srdce hněvem bouří, pohladím svou tvář / Když zármutek mě trýzní v temné noci / pak anděl šeptá – svobodnou vůli máš“).

Právě spojení nadprůměrných textů (ne že bych v nich nebyly chybičky – například nepříjemně dvojsmyslné „a je zas ráno, voní tu tráva“ se dalo obejít změnou slovosledu) s řemeslně dobře zvládnutou hudbou a s výrazným hlasem Miji Peterkové dělají z Lee Bandy kapelu, kterou si dokážu představit na folkovém festivalu, v rockovém klubu i na městských slanostech někde na náměstí. Kapela má potenciál oslovit posluchače napříč generacemi – mimochodem, při vědomí, že každé přirovnání kulhá, hlasový projev Miji Peterkové bych umístil někam mezi Janou Kratochvílovou a Lenkou Filipovou. Její písně nejsou jen průtoková zábavná hudba, ale při použití konvenčních prostředků vybízejí posluchače k přemýšlení. A to na regionální scéně vůbec není samozřejmě.

(PS: Drobný bod dolů za booklet, který mohl projít jazykovými úpravami; viz např. poděkování „12-ti dětem“ nebo používání spojovníku místo pomlčky. Naopak bod nahoru za solidní zvuk, který měl na starosti zkušený Michael Vašíček, který na albu také jako host hraje na elektrickou kytaru.)

CD Lee Banda – Záhir, vydáno vlastním nákladem 2014. 12 skladeb, celková stopáž: 49:21

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více

Přestože CD obsahuje hudbu a texty nezpochybnitelných kvalit a výkony umělců si právem zasluhují potlesk, jeho výjimečnost spočívá především v prostém faktu, že vůbec vyšlo. Že v době, kdy se vedou diskuse, zda má vůbec ještě smysl vydávat hudbu na fyzických nosičích, stojí někomu za to oprášit 25 let starý záznam a jít s ním na trh. Vždyť od smrti Deža Ursiniho, vítěze prvního Československého beat festivalu, uplyne už brzy dvacet let.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více