Lee Banda: Záhir

Lee Banda: Záhir

Jihomoravská folková scéna se pochopitelně vyvíjí. Vzpomínám na doby, kdy na místní regionální Portě soutěžilo několik kopií Kamelotu. Pak na roky, kdy by trampskou kapelu člověk pohledal, ale kdy snad dvě třetiny sestav používaly akordeon. A pak mám v živé paměti jeden ročník Konkursu Zahrady (ten se konával až do roku 2010 vždy v Kuřimi), na kterém pódium opanovaly šedivé folkrockové kapely, téměř všechny navzájem zaměnitelné. V posledních letech je folkrock na regionální scéně opět spíše na ústupu – ve prospěch žánrově barevnějších kapel. Přesto i v proudu na pomezí folku a bigbítu najdeme zajímavé objevy. Jedním z nich je Lee Banda, adamovská skupina v čele s autorkou a zpěvačkou Miloslavou „Mijou“ Peterkovou. A není to pouze její výrazný a výrazově tvárný hlas, který tuto kapelu povyšuje nad průměr.

Lee Banda vznikla na přelomu let 2012 a 2013, a své debutové album Záhir tedy vydala po necelých dvou letech existence. Nejde však o žádnou rychlokvašku. Členové kapely byli už v minulosti činní na regionální scéně a konkrétně Mija Peterková měla kapelu Záhir, jejíž jméno nyní použila jako název alba. Lee Banda se v letech 2013 a 2014 zúčastnila jihomoravského kola Porta, a i když ani v jednom případě do celostátního finále nepostoupila, porota o ní vždy mluvila pozitivně. Bylo totiž znát, že muzikanti nejsou žádní začátečníci a že kapelnice přesně ví, co a proč chce hrát a zpívat.

Písně Lee Bandy neoslní neslýchanými aranžérskými postupy nebo alternativními cestami. Jde vlastně o folkrockový střední proud – někdy má blíže k bigbítu, někdy k rádiovému popu (vlastně řadu těch písní by mohla hrát osvícenější komerční rádia), výjimečně i k akustickému folku. Co je však důležitější – zatímco mnohé jiné kapely, ať už vyšly z folkového, nebo rockového prostředí, roubují na podobnou hudbu texty plné klišé, Peterková nabízí pestrou škálu témat, od abstraktních pocitů a filosofických úvah až po dobře napsané příběhy. Jako krajní póly nám mohou posloužit první a předposlední píseň alba: Zatímco titulní Záhir, inspirovaný knihami Paula Coelha, pojednává o hledání místa „v týhle zemi staletý“ a o podmaňování si síly a moci, píseň Perspektiva ptačí vypráví o paní, které „zbyla jen hořkost promarněných lásek, / když její muž na ni tenkrát vytáh pásek…“. Odmyslíme-li si trochu otřepaný rým, jde o velmi silnou epickou píseň s moudrem, které překvapivě vůbec nezní pateticky: „Paní, Láska se nehledá… / A Život? / Ten se prostě žije…“ Mimochodem drobný záblesk optimismu na konci baladické písně („Když slunce prosvítá ořeším“) okamžitě přechází v závěrečnou skladbu alba, nadějeplnou Slunce v uších. Ta se naopak určitému schematismu nevyhýbá („Přejem ti Lásku, ať jsi syn anebo dcera…“), ale v kontextu alba to až tak nevadí. Má jít o programově pozitivní tečku, která koresponduje s vyzněním celého alba („Máš to ve své moci, zvol si život, nebo sen,“ zpívá se hned v druhé písni Hvězdný prach).

Záhir je sice sbírka samostatných písní, ale z výše uvedených poznámek vyplývá, že drží pohromadě i jako celek. Mija Peterková má svá oblíbená témata. Vedle slunce nebo Lásky – psané často s velkým L – je to oheň. „Hoř světýlko plápolej, špatný síly udolej,“ zpívá v písni Myšlenky, na kterou hned následující Taková říkanka navazuje slovy: „Ohýnku pal, plamen ti sluší.“ Důležitější než formální podobnosti je však obsah písní. A v tomto ohledu považuji za jednu z nejsilnějších písní Novoluní – jednak kvůli osobnímu vyznání („Věřím, Bože můj, že jsem Tě hodna“), jednak kvůli zajímavému zpracování tématu svobody („Když přijde nemoc, pokloním se moci / Když srdce hněvem bouří, pohladím svou tvář / Když zármutek mě trýzní v temné noci / pak anděl šeptá – svobodnou vůli máš“).

Právě spojení nadprůměrných textů (ne že bych v nich nebyly chybičky – například nepříjemně dvojsmyslné „a je zas ráno, voní tu tráva“ se dalo obejít změnou slovosledu) s řemeslně dobře zvládnutou hudbou a s výrazným hlasem Miji Peterkové dělají z Lee Bandy kapelu, kterou si dokážu představit na folkovém festivalu, v rockovém klubu i na městských slanostech někde na náměstí. Kapela má potenciál oslovit posluchače napříč generacemi – mimochodem, při vědomí, že každé přirovnání kulhá, hlasový projev Miji Peterkové bych umístil někam mezi Janou Kratochvílovou a Lenkou Filipovou. Její písně nejsou jen průtoková zábavná hudba, ale při použití konvenčních prostředků vybízejí posluchače k přemýšlení. A to na regionální scéně vůbec není samozřejmě.

(PS: Drobný bod dolů za booklet, který mohl projít jazykovými úpravami; viz např. poděkování „12-ti dětem“ nebo používání spojovníku místo pomlčky. Naopak bod nahoru za solidní zvuk, který měl na starosti zkušený Michael Vašíček, který na albu také jako host hraje na elektrickou kytaru.)

CD Lee Banda – Záhir, vydáno vlastním nákladem 2014. 12 skladeb, celková stopáž: 49:21

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více

Přestože CD obsahuje hudbu a texty nezpochybnitelných kvalit a výkony umělců si právem zasluhují potlesk, jeho výjimečnost spočívá především v prostém faktu, že vůbec vyšlo. Že v době, kdy se vedou diskuse, zda má vůbec ještě smysl vydávat hudbu na fyzických nosičích, stojí někomu za to oprášit 25 let starý záznam a jít s ním na trh. Vždyť od smrti Deža Ursiniho, vítěze prvního Československého beat festivalu, uplyne už brzy dvacet let.  více


Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Nejčtenější

Kritika

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více