Let snů Lili. Fantasy a sny musí zvítězit nad zlem i nad realitou

Let snů Lili. Fantasy a sny musí zvítězit nad zlem i nad realitou

Inscenace Městského divadla Brno se snaží být mimořádným zážitkem celým svým vizuálně-hudebním pojetím. Velkolepé pohádkové obrazy kontrastují s civilními polohami začátku a konce příběhu s aktuálními narážkami na Justina Biebera, sociální sítě, ale také na rodinnou nesoudržnost a absenci normální pospolitosti.

Jako rodinný fantasy muzikál uvádí Městské divadlo Brno titul s poněkud sešmodrchaným názvem Let snů LILI. Muzikálový příběh (v originálu nazvaný Droomvlucht, anglicky Dreamflight) byl původně napsaný pro zábavní park Efteling v Holandsku, dvakrát větší než celosvětově známý Disneyland. Ve zdejším speciálním tajuplném domě se hrál na přelomu let 2011 až 2012 a ze zábavné atrakce se díky brněnskému týmu stalo regulérní divadelní představení. Petr Gazdík titul přeložil, zrežíroval a přesunul do Městského divadla, čímž svojí mateřské scéně zprostředkoval kus, který zabíjí hned několik much jednou ranou. Vzniklo: 1. hudební divadlo 2. pro celou rodinu 3. v poptávaném módním žánru. Co více si přát?

Tolkienova trilogie Pán prstenů – nejen v tištěné podobě ale od počátku milénia také jako filmový megahit – výrazně přepisuje populární kulturu, stala se jedním z pilířů žánru a do jisté míry formuje i náš postoj k němu. A ze setrvalé obliby pohádkové fantasy těží také Let snů Lili. Boj mezi trolly a elfy je tady roubovaný na magický pár Oberona a Titanie, kteří jsou v civilním lidském světa maminkou Tanjou a tatínkem Robertem (Shakespeara ale nečekejte, i když jisté analogie se Snem noci svatojanské se nabízejí). Tento rozhádaný a stále zaneprázdněný manželský pár má třináctiletou dceru Lili, která se cítí už odrostlá pohádkám o elfech, jak si je s babičkou vypráví a maluje do vlastní knihy.

Pohádková fantasy běžně užívá žánr autorské pohádky a převyprávění klasických pohádek a není potřeba se tady šťourat v tom, že příběh Letu snů zdaleka nedosahuje mistrovství Lewisových Letopisů Narnie či Carrollovy Alenky v říši divů. Knižní trh už dříve zrecykloval mnohem béčkovější fantasy látky a poselstvím tohoto muzikálu je jediné: imaginace a fantazie by nikdy neměla prohrát souboj s realitou. Podobně jako by zlo nikdy nemělo zvítězit (a ani tady samozřejmě nezvítězí) nad láskou a dobrem nejen jak se s nimi potkáváme v dětství. Je tedy zřejmé, že dramaturgicky se do chutí dnešní doby v Městském divadle trefili a podívejme se nyní na vlastní realizaci čarovného titulu.

Režisér Gazdík sází ponejvíce na tradiční divadelní kouzla. Těží se tady nejvíce z vizuální opulentnosti, co se výpravy i kostýmů týče. Fantaskní ráz dění pomáhá v brněnském Městském divadle vykreslit bohatá scéna anglického výtvarníka Davida Bensona – ten se v Brně už před rokem podílel na nastudování muzikálu Mladý Frankenstein. Benson po stranách jeviště nyní postavil dva vysoké regály s malovanými knihami, které tvoří také ústřední dekoraci v pozemském dějišti, tedy babiččině bytě. Kniha je tady matérií prozrazující nejen moudrost a vědění předků, ale především pomyslnou vstupní bránou do světa elfů, entů a trollů. Říši nadpřirozena výtvarník vybavil tajemnými kmeny či visícími girlandami fantaskních květů. Je to velkolepé a supluje onu výpravnou pohádkovost stejně jako zejména elfí kostýmy Veroniky Hindle, která ve shodě s výpravou své okřídlené tvory oděla do pastelových valérů. Elfí vládce Oberon co do špičatých uší, dlouhých bílých vlasů a pláště jakoby vypadnul z oka elfovskému Legolasovi z filmové verze Pána prstenů. Asi nejvíce se kostýmní designérka vyřádila na dvou hlavních trollech, kterými jsou Nemotorius a Fúrius, u nichž sugestivně pracovala s celoobličejovým maskováním a parukami. Tyto figury na sebe strhnou u dětí vedle okřídlených sborů asi nejvíce pozornosti.

Inscenace se snaží být mimořádným zážitkem celým svým vizuálně-hudebním pojetím. Odmyslíme-li jistou povinnou, ale snesitelnou nálož vizuálního kýče, jistě na děti udělá dojem také velkolepý zvuk živého orchestru. K přednostem večera lze jistě počítat choreografii Carli Jefferson (bývalá členka slavné britsko-americké taneční formace STOMP). Na starost dostala téměř padesátičlennou company, ve které elfy, trolly i stromové bytosti enty hraje vedle obvyklých členů divadla i šestnáct dětí. Jejich i tanečně stylizované pohyby působí soudržně a přirozeně, nejde o pouhý dětský rej. Režisér Petr Gazdík staví velkolepé pohádkové obrazy zaplněné nadpřirozenou havětí v kontrastu k civilním polohám začátku a konce příběhu, ze kterých prosakují čistě dnešní a ryze aktuální narážky na Justina Biebera, sociální sítě, ale také na rodinnou nesoudržnost a absenci normální pospolitosti, kterou mohou smrtelníci elfům, trollům či entům jenom závidět. Režie na jevišti dokonce krátce používá živého kojence, což otevírá starou otázku, co vše je pro divadelní iluzi a její násobení povoleno.

Autorem hudby je Martin Lingnau, v německy mluvících zemích známý skladatel muzikálů i populárních písní. Příběh snů hudebně místy sází bezmála na filmovou muziku a velké romantické hudební plochy, to vše často za přítomnosti echa, které onu pohádkovou velkolepost ještě zesiluje. Je to nenáročná středněproudá muzika, která nenese žádné ústřední hudební téma či přímo hit. I proto je škoda, že třeba v případě Jany Gazdíkové alias babičky Amyry naráží na intonační a interpretační možnosti protagonistky. Jinak se velcí i malí dočkají zdejšího profesionálního standardu, co se sborů, duetů i sól týče. Mluvím o Milanu NěmcoviJaně Musilové, kteří v roli rodičů podávají velmi profesionální výkon, a člověk se zasní při představě využití jejich velkých zkušeností v dramatičtějších úlohách. Velkým překvapením kusu (hlavní role jsou bez výjimky alternovány – pozn. autora) je Natálie Grossová v hlavní roli Lili. Mladá dívka ostřílená z hudebně divadelních produkcí v hlavním městě, odzbrojí diváka suverenitou hereckou i pěveckou, stejně jako přesvědčivým finále, kdy je na scéně zmítána pochybami, zda přitakat lstivému samozvanému králi trollů Fúriovi, nebo se dát na stranu dobra. Grossová i tyto vypjaté polohy zvládá nenuceně a patří k plusům produkce.

Inscenace příběhu Let snů Lili je ukázkou profesionálně zvládnuté fantasy módy, stejně jako výpravným zábavným divadlem a didaktickým kusem, kde se (místy možná až kolovrátkově) tvrdí, že je nutné se na svět dívat dětskýma očima, věřit v dobro a oddat se fantazii. Doba tedy velí mezi elfy a trolly…

Martin Lingnau, Jurrian van Dongen, Koen van Dijk: Let snů Lili, překlad Petr Gazdík a Karel Škarka. Hudební nastudování: Dan Kalousek, František Šterbák, režie: Petr Gazdík, scéna: David Benson, kostýmy: Veronika Hindle, choreografie: Carli Rebecca Jefferson, dramaturg: Klára Latzková. 29. ledna 2015, Městské divadlo Brno.

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Vedle Pražákova paláce vyrostl nedávno multikulturní prostor Praha, v Městském divadle Brno zase Karlštejn. Muzikál Noc na Karlštejně se přesunul z venkovní produkce na Hudební scénu, včera po poledni byla první veřejná generálka. To je dobrá příležitost, aby k představení přihodil několik nesouvislých postřehů člověk, který na muzikály běžně nechodí.  více

Sobotní premiéra uvedla na Hudební scénu českou verzi muzikálu Duch. Publikum se dočkalo romantického příběhu i technicky vytříbené podívané ve svižně ubíhající inscenaci.  více

Muzikál Sliby chyby, který o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, je typickou ukázkou toho, že ne všechny retro návraty bývají opodstatněné a divadelně milosrdné či přímo nutné. Melancholická a lehce nahořklá komedie je totiž ukázkou hudebního divadla, které je po půl století od svého vzniku zastaralé, sentimentální a zdlouhavé, co se délky i způsobu vyprávění týče.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce