Listolet: Malý kluk

Další zajímavá žánrově nezařaditelná kapela z Brna, mohli bychom utrousit na adresu Listoletu s odkazem inspiraci několikátou vlnou brněnské hudební alternativy. Jenže v případě dvojice Tomáš Háček (klávesy, akordeon, zpěv aj.) a Kuba Navrátil (mandolína, kytara, saxofon) a jejích spoluhráčů musíme být s geografickým vsazováním do kontextu velmi opatrní. Kapela s názvem Listolet sice vznikla v Brně, ale její koncept a především celé první album si pánové přinesli ze svého předchozího působiště, z podhůří Chřibů a Bílých Karpat. Ke svým kořenům na Zlínsku se muzikanti stále hlásí a v Brně je můžeme považovat za hosty, podobně jako například bratislavskou písničkářku a básnířku Ľubicu Christophory, které své křehké písně nahrála v duu s Martinem E. Kyšperským.

Pokračujme však v příběhu Listoletu, respektive jeho dvou alb. První z nich vyšlo na podzim 2012 pod názvem Listolet. Nahrávka ovšem vznikla už v roce 2008 a teprve o čtyři roky později byla zdokonalena a zveřejněna. Krátce poté se ze studiového projektu, pozůstatku po někdejší východomoravské kapele, stal regulérní brněnský Listolet. Ten, už v šestičlenném obsazení a doplněn zajímavými hosty, vydává rok po debutu druhé album Malý kluk, sestavené tentokrát už opravdu z nových písní.

Už v souvislosti s prvním albem jsem si všiml, že hudba Listoletu i vše okolo stojí na hře. Na hře se zvuky i slovy, hravé jsou i obaly obou desek. A především jsou hravé aranže – už na prvním albu se vedle kytary, kláves a baskytary v jednotlivých skladbách objevují akordeon, saxofon, flétna, mandolína a další nástroje. Novinkou na novém albu jsou živé bicí (na první desce byla použita elektronická rytmika především z časových a praktických důvodů) a především trubka, a kterou v jednotlivých skladbách hrají hned tři muzikanti. Ne náhodou kladu tyto zdánlivě nesouvisející nástroje do jedné věty. Zatímco na minulém albu totiž elektronické bicí zněly téměř jako živé, tentokrát se živě hraná hudba místy blíží vkusné elektronice. A k ní – což je další paradox současná hudební scény – trubka, akustický nástroj par excelence, patří. Stačí si vzpomenout na nahrávky Erika Truffaze nebo norského trumpetisty Nilse Pettera Molvaera.

Když už ale srovnáváme, napadá mě při poslechu nového alba Listoletu paralela s kladenskou skupinou Zrní. I její alba vkusně balancují na pomezí folku a elektronické alternativy. I ona pracuje s alby jako koncepčními celky („Je to o osobním boji snílků proti vychladnutí, o hledání klukovských tajemství v postmoderních městech,“ popisuje Tomáš Háček koncept nového Listoletu). Obě kapely by mohly soutěžit v naléhavosti svých písní. Tím vším samozřejmě nechci říct, že by jedna parta opisovala od druhé. Rozdílů by se našlo dost, absencí houslí u Listoletu počínaje a například moravskou výslovností (záměrnou?) samohlásek na Malém klukovi konče.

Listolet možná není snadné žánrově zařadit a vlastně by to ani nemělo být naším cílem. Vždyť to nejzajímavější ze současné nekomerční scény se škatulkám vzpírá. Lze se však na problém podívat z druhé strany. Listolet hraje písně se zaměřením na obsah, jeho aranže – navzdory výjimečné roli klávesových nástrojů – těží z mnoha akustických barev. Z obou důvodů bychom tedy mohli mluvit o folku. A jde přesně o ten folk, který je naprosto běžný v anglosaských zemích nebo jinde v Evropě a na který čeští fanoušci ještě nejsou tak úplně zvyklí. Jenže tak jako je moderním folkem hudba zmíněného Zrní, hudba slovenského dua Longital nebo například elektronické setkání písničkáře Marcela Kříže se zvukovým kouzelníkem Tomášem Vtípilem, je zajímavým pohledem na folk i nové album Listoletu. A vůbec nevadí, že se na něm zpívá přes elektronické efekty nebo že zvonivé zvuky kláves konkurují hymnickým refrénům a pronikavým tónů trumpety. Mimochodem při poslechu závěrečné písně Malý kluk (jedné z nejlepších na albu) mě napadla ještě jedna paralela. Folk je hudba související s přírodou. A Listolet do svých písní nenápadně propašoval cvrkot cvrčků. To možná není ten nejdůležitější detail desky, ale díky podobným drobnostem je poslech Malého kluka zajímavým dobrodružstvím.

Listolet: Malý kluk, vydavatel: Indies Scope 2013. 12 skladeb, celková stopáž: 51:59

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Fru Fru si berou inspirace ze všech možných hudebních koutů, album je písničkově chytlavé a pohromadě jej drží především zvuk a zpěv.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více

BomBarďákovy písničky jsou dětské, ale nikoliv dětinské, nedělají z dětí hlupáky, ale baví se s nimi jako s rovnocennými partnery.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více