Luboš Javůrek, Bokomara & hosté – Pro nikoho

Luboš Javůrek, Bokomara & hosté – Pro nikoho

Bokomara Luboše Javůrka sice nikdy nepatřila na naší folkové scéně k absolutní špičce, ale dlouhodobě si udržuje pozici solidní kapely, jejíž melodické písně mají potenciál oslovit široké publikum. Více než kapela je Bokomara značka, za kterou se vejdou různé Javůrkovy projekty – od písničkářského dua s Petrou Šanclovou až po – dnes už dlouholetý –společný koncertní program s Naďou Urbánkovou.

V současné době tvoří vedle kapelníka základ Bokomary Radek Mařík (kytary), Mirek Novotný (klávesy), Vojtěch Kabelka (basa) a Pavel Kříž (bicí). Tedy sestava, která folkrockový až folkpopový repertoár dokáže zahrát skvěle. Nové album s lehce ironickým názvem Pro nikoho však stojí na konceptu „Bokomara & amp; hosté“, jako by chtěl Javůrek prostřednictím časosběrného dokumentu (album vznikalo v letech 2013–16) představit své hudební přátele a spolupracovníky.

Ve studiu se tak vedle už zmíněné Petry Šanclové vystřídali jazzová zpěvačka Ženeva Dubská, skvělá slovenská rytmika Maťo Gašpar a Marcel Buntaj, univerzální brněnský basista Tomáš Koudelka, saxofonista Michal Žáček, klasicko-undergroundový violoncellista Josef Klíč nebo hned několik skvělých kytaristů – Michal Pospíšil, Michael Vašíček, Martin Kostaš a Miloš Makovský. Tedy něco jako „kdo je kdo v Brně a širokém okolí“. Množství hostů je pro album určující a je obrovská škoda – pokládám to možná za největší slabinu desky – že booklet neobsahuje podrobné údaje o obsazení jednotlivých skladeb. Obal Bokomara tentokrát opravdu odbyla, což je škoda i proto, že texty písní byly pro tuto kapelu vždy důležité a jejich otištění v bookletu by bylo vhodné. Ale zpět k hudbě. Písně na novém albu spojuje bohatý zvuk a důraz na harmonickou složku. Neznamená to, že by Bokomara používala bůhvíjak složité akordy, ale to, že zvolené harmonické postupy výborně ladí s Javůrkovými melodiemi a především výrazně podporují kapelníkův „cohenovsky“ vyprávěcí styl zpěvu. V některých písních totiž Luboš Javůrek téměř šeptá (Sladká slova), nicméně právě košatý doprovod kytar a kláves v dobrém slova smyslu vyplňuje prostor. Pro srovnání doporučuji poslechnout si starší píseň Madalen (zařazenou na album jako bonus), postavenou spíše na silné melodii sólového zpěváka a méně plném doprovodu.

Oba formáty jsou v žánru relevantní a současné zvukové inklinování k popu – ve spojení s hitovými melodiemi – určitě není krokem špatným směrem. Zatímco melodie si Luboš Javůrek skládá sám, texty si tradičně nechává psát. Mezi jeho dvorní spolupracovníky patří především Milan Jablonský (jeho slova Javůrek zpíval například na „divadelním“ albu Cenathálie nebo na desce písní pro děti Co se děje v zoo) a Jiří moravský Brabec (autor koncepčního alba Bokomarie). Zatímco Jablonský má na novém albu sedm textů, Brabec tentokrát jen dva (včetně titulní písně Pro nikoho), a to nikoli své nejlepší.

Z dalších autorů stojí za zmínku Petr Pololáník, písničkář, který zahynul přesně před deseti lety. Luboš Javůrek si z jeho pozůstalosti vybral text Sladká slova. Fakt, že nezpívá vlastní slova, sice může Javůrkovi ubírat na autenticitě, nicméně dá se přepokládat, že řada textů mu vzniká přímo na tělo a že v nich najdeme velmi osobní prvky a témata. Příkladem je píseň Žaloba se vzpomínkami na doby naštěstí minulé (občanka, džíny, dlouhé vlasy). Do jiného prostředí nás textař Milan Jablonský zve v parodické písni Veselá tráva, v níž vedle tématu daného jejím názvem (mimochodem Veselá tráva byl po roce 2000 Javůrkův vedlejší koncertní projekt) zaujme vtipné vylíčení trampských reálií nebo zmínka o rose na kolejích. Další výraznou písní je duet Poslední molo, v níž struktura veršů (ABAB) koresponduje se strukturou celé písně (střídání mužského a ženského hlasu). Mimochodem rým práská/láska zde kupodivu vůbec nezní trapně.

A Jablonský do čtvrtice – povedla se i polochrapotem/pološepotem interpretovaná píseň Někdy mám náladu s jemným přizvukováním saxofonisty Žáčka. Naopak mezi méně vydařené řadím podivnou skladbu o lásce k mimozemšťance Hlavička do trojúhelníku (mimochodem rým kobře/dobře není příliš originální) a s rozpaky poslouchám i prvoplánově erotický a poněkud kostrbatý („Gladiátorem jsem v aréně touhy“) text Vládi Sulka Bohyně neřesti. Minimálně v těchto dvou případech se kapela z mého pohledu dostala za hranu a její pop pro mne přestává být poslouchatelný. Album Pro nikoho není tematicky tak sevřené jako starší alba Bokomary Bokomarie, Cenathálie nebo Hantec 3. Svou koncepcí se blíží k desce Miláček, na které v roce 2003 hostovalo deset zpěvaček. Tentokrát jde o více než dvacet hostů, kteří přispěli k plnému a solidnímu zvuku nahrávky. A skutečně by si zasloužili v bookletu více než pouhý výčet jmen bez odkazů k jednotlivým písním.

Luboš Javůrek, Bokomara & hosté – Pro nikoho, vydáno vlastním nákladem 2016. 13 skladeb, celková stopáž: 45:02

Bokomara/ foto archiv skupiny

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce