Luboš Javůrek, Bokomara & hosté – Pro nikoho

Luboš Javůrek, Bokomara & hosté – Pro nikoho

Bokomara Luboše Javůrka sice nikdy nepatřila na naší folkové scéně k absolutní špičce, ale dlouhodobě si udržuje pozici solidní kapely, jejíž melodické písně mají potenciál oslovit široké publikum. Více než kapela je Bokomara značka, za kterou se vejdou různé Javůrkovy projekty – od písničkářského dua s Petrou Šanclovou až po – dnes už dlouholetý –společný koncertní program s Naďou Urbánkovou.

V současné době tvoří vedle kapelníka základ Bokomary Radek Mařík (kytary), Mirek Novotný (klávesy), Vojtěch Kabelka (basa) a Pavel Kříž (bicí). Tedy sestava, která folkrockový až folkpopový repertoár dokáže zahrát skvěle. Nové album s lehce ironickým názvem Pro nikoho však stojí na konceptu „Bokomara & amp; hosté“, jako by chtěl Javůrek prostřednictím časosběrného dokumentu (album vznikalo v letech 2013–16) představit své hudební přátele a spolupracovníky.

Ve studiu se tak vedle už zmíněné Petry Šanclové vystřídali jazzová zpěvačka Ženeva Dubská, skvělá slovenská rytmika Maťo Gašpar a Marcel Buntaj, univerzální brněnský basista Tomáš Koudelka, saxofonista Michal Žáček, klasicko-undergroundový violoncellista Josef Klíč nebo hned několik skvělých kytaristů – Michal Pospíšil, Michael Vašíček, Martin Kostaš a Miloš Makovský. Tedy něco jako „kdo je kdo v Brně a širokém okolí“. Množství hostů je pro album určující a je obrovská škoda – pokládám to možná za největší slabinu desky – že booklet neobsahuje podrobné údaje o obsazení jednotlivých skladeb. Obal Bokomara tentokrát opravdu odbyla, což je škoda i proto, že texty písní byly pro tuto kapelu vždy důležité a jejich otištění v bookletu by bylo vhodné. Ale zpět k hudbě. Písně na novém albu spojuje bohatý zvuk a důraz na harmonickou složku. Neznamená to, že by Bokomara používala bůhvíjak složité akordy, ale to, že zvolené harmonické postupy výborně ladí s Javůrkovými melodiemi a především výrazně podporují kapelníkův „cohenovsky“ vyprávěcí styl zpěvu. V některých písních totiž Luboš Javůrek téměř šeptá (Sladká slova), nicméně právě košatý doprovod kytar a kláves v dobrém slova smyslu vyplňuje prostor. Pro srovnání doporučuji poslechnout si starší píseň Madalen (zařazenou na album jako bonus), postavenou spíše na silné melodii sólového zpěváka a méně plném doprovodu.

Oba formáty jsou v žánru relevantní a současné zvukové inklinování k popu – ve spojení s hitovými melodiemi – určitě není krokem špatným směrem. Zatímco melodie si Luboš Javůrek skládá sám, texty si tradičně nechává psát. Mezi jeho dvorní spolupracovníky patří především Milan Jablonský (jeho slova Javůrek zpíval například na „divadelním“ albu Cenathálie nebo na desce písní pro děti Co se děje v zoo) a Jiří moravský Brabec (autor koncepčního alba Bokomarie). Zatímco Jablonský má na novém albu sedm textů, Brabec tentokrát jen dva (včetně titulní písně Pro nikoho), a to nikoli své nejlepší.

Z dalších autorů stojí za zmínku Petr Pololáník, písničkář, který zahynul přesně před deseti lety. Luboš Javůrek si z jeho pozůstalosti vybral text Sladká slova. Fakt, že nezpívá vlastní slova, sice může Javůrkovi ubírat na autenticitě, nicméně dá se přepokládat, že řada textů mu vzniká přímo na tělo a že v nich najdeme velmi osobní prvky a témata. Příkladem je píseň Žaloba se vzpomínkami na doby naštěstí minulé (občanka, džíny, dlouhé vlasy). Do jiného prostředí nás textař Milan Jablonský zve v parodické písni Veselá tráva, v níž vedle tématu daného jejím názvem (mimochodem Veselá tráva byl po roce 2000 Javůrkův vedlejší koncertní projekt) zaujme vtipné vylíčení trampských reálií nebo zmínka o rose na kolejích. Další výraznou písní je duet Poslední molo, v níž struktura veršů (ABAB) koresponduje se strukturou celé písně (střídání mužského a ženského hlasu). Mimochodem rým práská/láska zde kupodivu vůbec nezní trapně.

A Jablonský do čtvrtice – povedla se i polochrapotem/pološepotem interpretovaná píseň Někdy mám náladu s jemným přizvukováním saxofonisty Žáčka. Naopak mezi méně vydařené řadím podivnou skladbu o lásce k mimozemšťance Hlavička do trojúhelníku (mimochodem rým kobře/dobře není příliš originální) a s rozpaky poslouchám i prvoplánově erotický a poněkud kostrbatý („Gladiátorem jsem v aréně touhy“) text Vládi Sulka Bohyně neřesti. Minimálně v těchto dvou případech se kapela z mého pohledu dostala za hranu a její pop pro mne přestává být poslouchatelný. Album Pro nikoho není tematicky tak sevřené jako starší alba Bokomary Bokomarie, Cenathálie nebo Hantec 3. Svou koncepcí se blíží k desce Miláček, na které v roce 2003 hostovalo deset zpěvaček. Tentokrát jde o více než dvacet hostů, kteří přispěli k plnému a solidnímu zvuku nahrávky. A skutečně by si zasloužili v bookletu více než pouhý výčet jmen bez odkazů k jednotlivým písním.

Luboš Javůrek, Bokomara & hosté – Pro nikoho, vydáno vlastním nákladem 2016. 13 skladeb, celková stopáž: 45:02

Bokomara/ foto archiv skupiny

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce