Lucie Dobrovodská & Paka: Volnost

18. leden 2016, 9:19

Lucie Dobrovodská & Paka: Volnost

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.

Lucie Dobrovodská, dříve Faltýnková, bývala kdysi brněnským folkovým zázrakem. Jako neplnoletá objížděla nejrůznější soutěže, uspěla ve finále Brány a jako sedmnáctiletá vyhrála Portu s interpretací pomalého hitu Erica Claptona Tears In Heaven. Po pauze, už jako mladá dospělá žena, se k hudbě vrátila – jako členka rockové skupiny Rusty Nail, jako polovina dua Bossy bez basy (se saxofonistou Janem Vašinou), s nímž vyhrála druhou Portu, tentokrát autorskou, jako účastnice dvou televizních talentových soutěží a konečně jako frontwoman skupiny Paka, v níž zřejmě konečně naplno našla sama sebe. Kromě toho je milovnicí terénních motocyklů, údajně (po neznámém otci) poloviční indiánkou a také abstinentkou z donucení (alergie na alkohol). Prostě zajímavá osobnost ve všech směrech, u jejíhož prvního oficiálního alba stojí za to se zastavit.

Své album Lucie na webu označuje jako „nejpestřejší desku posledních let“, což s trochou nadsázky platí jak o obalu s pestrými (indiánskými) ptačími péry, tak o písních samotných. Lucie se za ta léta strávená na pódiích s kytarou propracovala k poznání, že svou hudbou chce v první řadě bavit. Že chce hrát písně svižné, rytmické, výrazné, zpěvné. Písně, které si její fanoušci budou prozpěvovat s ní. Písně, při kterých se občas i zasmějete, ale které nikdy nesklouznout pod laťku dobrého vkusu. Jde tedy o diametrálně jiný typ zábavy, než jaký předvádí například východočeská Lokálka, zůstaneme-li u kapel, které se pohybují na folkových festivalech. Ale pozor, Lucie Dobrovodská se svými Paky není – nebo už není – žádný folk. Ano, výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový. V tomto ohledu mi to připomíná někdejší album zpěvačky Ivy Marešové a skupiny 999, v níž se v roce 2009 sešli hráči českého (nejen) folku včetně Michaela Vašíčka, který nyní na desce Pak hostuje.

I když si Lucie do současné kapely přinesla některé písně ze své dávné písničkářské dráhy (juvenilie Krteček a myšička, která zde však doznala zajímavé funkové úpravy, nebo „tropická“ legrácka Zpívám si), základ alba tvoří písně, které složila na slova dvou textařek – Jarmily MachačovéMoniky Smetanové. Jejich tvorba má daleko k poezii, ale jako popové texty obstojí. Nevím, nakolik souvisí se zmíněnými ptačími péry z obalu, že ve dvou možná nejvýraznějších písních alba se zpívá o perutích. Za lepší z nich pokládám Fénixe s textem Machačové, kde pěkně vystavěný příběh s proudem vnitřních rýmů malinko kazí jen trochu odbytý verš „Sfoukne vítr, sfoukne popel, závěj ale není ortel“. U Nůžek a perutí s textem Moniky Smetanové mám výhrad více – gramatické rýmy (podivem/obdivem, břitů/kmitů) a vycpávková věta „Jeho štěstí k zemi dýše“. Jinak však jde opět o pěkný příběh, takovou „grotesku na vážno“. V obou případech se jedná písně, jimiž se Dobrovodská jakoby vrací ke své folkové minulosti (i když například Fénix má skvěle zahraný funkový doprovod). Naopak popovým směrem se vydává v písni Mám ráda, jejíž text je úsporný, pocitový a plný vycpávkových slabik („je, je, je“, „tejrap…“). Do kontrastu se slovy a také s plným zvukem se zvýrazněnými basovými tóny lze postavit zpěvaččin sytý, ale měkký hlas, který trochu evokuje Anetu Langerovou z jejího nejzajímavějšího (totiž současného) období. Mimochodem alt, jímž se Lucie Dobrovodská může opravdu chlubit, vyznívá plněji v česky zpívaných písní, zatímco v anglických – zvlášť ve Water Moves Me, převzaté od kanadské písničkářky Katheriny Wheatley – se trochu ztrácí ve zvuku nástrojů.

Lucie Dobrovodská dala svému debutovému albu název Volnost. Myšlena je zřejmě i volnost žánrová (proč vlastně řešit, kolik je tam folku, kolik popu a kolik třeba funku a latiny), i když se ve stejnojmenné písni (mimochodem další o křídlech) zpívá o volnosti coby životním stylu. Ono to spolu souvisí. Proto se možná Lucie nesnažila pojmout desku konceptuálně, uspořádaně, ale zařadila na ni písně různého charakteru – vážné i pakárny, vlastní i převzaté, české i anglické, staré i nové. Není to sice tak pestrá směs, jako když v rozhlasovém pořadu autora recenze v rámci dua Bossy bez basy střídala svou dětskou tvorbu s písněmi Zuzany Navarové, Erica Clatpona a jazzovým standardem, ale pestré to album skutečně je. Přitom jeho hlavní síla není ve výběru repertoáru ani v písních samotných, ale především v interpretaci – ve výrazných hlasech (jakkoli to v bookletu není uvedeno, na vokálech se podílejí i Luciini spoluhráči) a v hudebních výkonech. Stanislav A. Sýkora (kytara), Stanislav Polášek (basa) a Radim Dačev (perkuse) působí sehraně a ve spolupráci s několika hosty (vedle Michaela Vašíčka je jedním z nich také už zmíněný saxofonista Jan Vašina) předvádějí profesionální výkony. Hlavní otázka tedy zní, kam se bude kapela posouvat dál. Teď, když Lucie Dobrovodská vystřílela některé své repertoárové jistoty z minulých dob i největší současné hity, by měl začít vznikat nový materiál. Vzniká už? Píše jej sama zpěvačka, případně kolegové z kapely? A budeme o Lucii za pár let mluvit především jako o zpěvačce, nebo jí bude stále slušet pojmenování písničkářka? Dnes to vnímám tak půl na půl.

Lucie Dobrovodská & Paka – Volnost. Vydala Lucie Dobrovodská 2015. 12 písní, celkový čas 38:14 

Foto archiv Lucie Dobrovodské

Komentáře

Reagovat
  • Adéla

    1. únor 2016, 11:12
    Hrozně Lucce fandím, protože i když nevyhrála Talent, tak ukázala, že se v hudbě umí prosadit i bez něj. Koupila jsem si dokonce stejnou kytaru jako Lucka, kterou mi poradila na svém koncertě - http://kytary.cz/taylor-bbt/HN097740/ a doufám, že si s ní jednou taky zahraju.

Dále si přečtěte

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.  více

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Stejně jako je hudba Baobabu pestrá, tak jsou texty písní hravé – obojí místy víc, než je zdrávo. Jiří Pallich a jeho spoluhráči ale mají tuto hudbu rádi, snaží se ji hrát co nejlépe, co nejpestřeji a s humorem a to je na nich sympatické.  více



Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více