Lucie Dobrovodská & Paka: Volnost

18. leden 2016, 9:19

Lucie Dobrovodská & Paka: Volnost

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.

Lucie Dobrovodská, dříve Faltýnková, bývala kdysi brněnským folkovým zázrakem. Jako neplnoletá objížděla nejrůznější soutěže, uspěla ve finále Brány a jako sedmnáctiletá vyhrála Portu s interpretací pomalého hitu Erica Claptona Tears In Heaven. Po pauze, už jako mladá dospělá žena, se k hudbě vrátila – jako členka rockové skupiny Rusty Nail, jako polovina dua Bossy bez basy (se saxofonistou Janem Vašinou), s nímž vyhrála druhou Portu, tentokrát autorskou, jako účastnice dvou televizních talentových soutěží a konečně jako frontwoman skupiny Paka, v níž zřejmě konečně naplno našla sama sebe. Kromě toho je milovnicí terénních motocyklů, údajně (po neznámém otci) poloviční indiánkou a také abstinentkou z donucení (alergie na alkohol). Prostě zajímavá osobnost ve všech směrech, u jejíhož prvního oficiálního alba stojí za to se zastavit.

Své album Lucie na webu označuje jako „nejpestřejší desku posledních let“, což s trochou nadsázky platí jak o obalu s pestrými (indiánskými) ptačími péry, tak o písních samotných. Lucie se za ta léta strávená na pódiích s kytarou propracovala k poznání, že svou hudbou chce v první řadě bavit. Že chce hrát písně svižné, rytmické, výrazné, zpěvné. Písně, které si její fanoušci budou prozpěvovat s ní. Písně, při kterých se občas i zasmějete, ale které nikdy nesklouznout pod laťku dobrého vkusu. Jde tedy o diametrálně jiný typ zábavy, než jaký předvádí například východočeská Lokálka, zůstaneme-li u kapel, které se pohybují na folkových festivalech. Ale pozor, Lucie Dobrovodská se svými Paky není – nebo už není – žádný folk. Ano, výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový. V tomto ohledu mi to připomíná někdejší album zpěvačky Ivy Marešové a skupiny 999, v níž se v roce 2009 sešli hráči českého (nejen) folku včetně Michaela Vašíčka, který nyní na desce Pak hostuje.

I když si Lucie do současné kapely přinesla některé písně ze své dávné písničkářské dráhy (juvenilie Krteček a myšička, která zde však doznala zajímavé funkové úpravy, nebo „tropická“ legrácka Zpívám si), základ alba tvoří písně, které složila na slova dvou textařek – Jarmily MachačovéMoniky Smetanové. Jejich tvorba má daleko k poezii, ale jako popové texty obstojí. Nevím, nakolik souvisí se zmíněnými ptačími péry z obalu, že ve dvou možná nejvýraznějších písních alba se zpívá o perutích. Za lepší z nich pokládám Fénixe s textem Machačové, kde pěkně vystavěný příběh s proudem vnitřních rýmů malinko kazí jen trochu odbytý verš „Sfoukne vítr, sfoukne popel, závěj ale není ortel“. U Nůžek a perutí s textem Moniky Smetanové mám výhrad více – gramatické rýmy (podivem/obdivem, břitů/kmitů) a vycpávková věta „Jeho štěstí k zemi dýše“. Jinak však jde opět o pěkný příběh, takovou „grotesku na vážno“. V obou případech se jedná písně, jimiž se Dobrovodská jakoby vrací ke své folkové minulosti (i když například Fénix má skvěle zahraný funkový doprovod). Naopak popovým směrem se vydává v písni Mám ráda, jejíž text je úsporný, pocitový a plný vycpávkových slabik („je, je, je“, „tejrap…“). Do kontrastu se slovy a také s plným zvukem se zvýrazněnými basovými tóny lze postavit zpěvaččin sytý, ale měkký hlas, který trochu evokuje Anetu Langerovou z jejího nejzajímavějšího (totiž současného) období. Mimochodem alt, jímž se Lucie Dobrovodská může opravdu chlubit, vyznívá plněji v česky zpívaných písní, zatímco v anglických – zvlášť ve Water Moves Me, převzaté od kanadské písničkářky Katheriny Wheatley – se trochu ztrácí ve zvuku nástrojů.

Lucie Dobrovodská dala svému debutovému albu název Volnost. Myšlena je zřejmě i volnost žánrová (proč vlastně řešit, kolik je tam folku, kolik popu a kolik třeba funku a latiny), i když se ve stejnojmenné písni (mimochodem další o křídlech) zpívá o volnosti coby životním stylu. Ono to spolu souvisí. Proto se možná Lucie nesnažila pojmout desku konceptuálně, uspořádaně, ale zařadila na ni písně různého charakteru – vážné i pakárny, vlastní i převzaté, české i anglické, staré i nové. Není to sice tak pestrá směs, jako když v rozhlasovém pořadu autora recenze v rámci dua Bossy bez basy střídala svou dětskou tvorbu s písněmi Zuzany Navarové, Erica Clatpona a jazzovým standardem, ale pestré to album skutečně je. Přitom jeho hlavní síla není ve výběru repertoáru ani v písních samotných, ale především v interpretaci – ve výrazných hlasech (jakkoli to v bookletu není uvedeno, na vokálech se podílejí i Luciini spoluhráči) a v hudebních výkonech. Stanislav A. Sýkora (kytara), Stanislav Polášek (basa) a Radim Dačev (perkuse) působí sehraně a ve spolupráci s několika hosty (vedle Michaela Vašíčka je jedním z nich také už zmíněný saxofonista Jan Vašina) předvádějí profesionální výkony. Hlavní otázka tedy zní, kam se bude kapela posouvat dál. Teď, když Lucie Dobrovodská vystřílela některé své repertoárové jistoty z minulých dob i největší současné hity, by měl začít vznikat nový materiál. Vzniká už? Píše jej sama zpěvačka, případně kolegové z kapely? A budeme o Lucii za pár let mluvit především jako o zpěvačce, nebo jí bude stále slušet pojmenování písničkářka? Dnes to vnímám tak půl na půl.

Lucie Dobrovodská & Paka – Volnost. Vydala Lucie Dobrovodská 2015. 12 písní, celkový čas 38:14 

Foto archiv Lucie Dobrovodské

Komentáře

Reagovat
  • Adéla

    1. únor 2016, 11:12
    Hrozně Lucce fandím, protože i když nevyhrála Talent, tak ukázala, že se v hudbě umí prosadit i bez něj. Koupila jsem si dokonce stejnou kytaru jako Lucka, kterou mi poradila na svém koncertě - http://kytary.cz/taylor-bbt/HN097740/ a doufám, že si s ní jednou taky zahraju.

Dále si přečtěte

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.  více

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Stejně jako je hudba Baobabu pestrá, tak jsou texty písní hravé – obojí místy víc, než je zdrávo. Jiří Pallich a jeho spoluhráči ale mají tuto hudbu rádi, snaží se ji hrát co nejlépe, co nejpestřeji a s humorem a to je na nich sympatické.  více



Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce