Čtvrtý abonentní koncert z cyklu Filharmonie na Stadionu nabídl skladby tří významných českých skladatelů, kteří dobrovolně nebo z nutnosti pobývali dlouhou dobu mimo rodnou zem. Ačkoliv se Antonín Dvořák i Josef Suk do své domoviny vždy s úspěchem vrátili, třetímu autorovi – Bohuslavu Martinů – se toto velké přání nesplnilo. Koncert zahájila Česká suita Antonína Dvořáka, následovalo Fantastické scherzo Josefa Suka a po přestávce zazněl Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Večer řídil dirigent Robert Kružík a na violoncello se představil Tomáš Jamník.
Přestože název večera Touha po domově se vztahoval především ke skladbě Bohuslava Martinů, lyrická nálada panovala po větší část večera. Koncerty sestávající z hudebních děl, která neodděluje propast diametrálně odlišného hudebního jazyka, představují, ačkoliv si to málokdo uvědomuje, ve skutečnosti nejtěžší interpretační oříšek. Dirigent i orchestr bývá postaven před nelehkou otázku – jak uchopit jedinečnost každého díla? A tak nejvyšším cílem bývá nalézt diverzitu v jednotě zvukové i dramaturgické – a to se Filharmonii Brno, violoncellistovi Tomáši Jamníkovi, a především dirigentu Robertu Kružíkovi podařilo.
Dvořákova Česká suita si svým laskavým a místy konejšivě houpavým sdělením vyžaduje něžné zacházení. A přestože se ve větách objevují hudební prvky, které by snad mohly dirigenta i orchestr příliš strhnout, šetřil si Kružík skutečné forte až do poslední části skladby, kde naopak charakteristický nástup žesťů předznamenává blížící se smršť. Povedená byla také občasná mírná ritardanda, kde orchestr působil sehraně a sebejistě. Naopak neduhy se občas dostavily v závěrech některých částí. Pozvolna doznívající konce jsou hudebně téměř nahé – nenastoupí-li některý z nástrojů včas, zazní-li takzvaný kiks, nebo se vše zkrátka jen uspěchá – posluchač to téměř jistě zaregistruje. Ku cti Filharmonie Brno se nejednalo o častý nešvar, přesto se podobná nejistota objevila i ve druhé půli.
Sukovo Fantastické scherzo naopak sršelo energií hned od prvních taktů. Orchestr dobře zvýraznil zásadní rozdíly mezi lyrickou a mírnou Českou suitou, mezi burácivým a místy záměrně až barbarským a exotickým Sukovým Scherzem. Bylo by však troufalé a krátkozraké přiřknout Sukově skladbě pouze tuto charakteristiku. Naopak: Suk jako známý lyrik plynule přechází k mnohem niternějšímu sdělení a až intimní dialog flétny a klarinetu je v ostrém kontrastu k úvodnímu směřování skladby. Stejně tak těsné spojení čtyř violoncell v závěru tria potěšilo výrazově uměřeným zvukem a vhodně odstupňovanou dynamikou.
Nejrozsáhlejší skladbou večera byl třívětý Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Violoncellista Tomáš Jamník začal energicky a zostra, byť z počátku spojení s orchestrem – pravděpodobně spíše z akustických důvodů – nebylo ideální. Jamník ovšem zkušeně a adekvátně volil cílený výraz. A tak dramatické melodické linky podepřel violoncellista silným vibratem a rázným smykem, zatímco v jemných částech udržoval rovný a kultivovaný tón. Bohužel ani skladbě Bohuslava Martinů se nevyhnula nejistota v závěru druhé věty koncertu. A co hůře, posluchači místo aby ne zcela povedenému konci dali alespoň prostor důstojně doznít, začali kašlat, chropět a sípat, až to připomínalo skomírání divé zvěře. Když už lidé dokáží vydržet až do závěru věty, těch pár okamžiků navíc by jistě nikomu neublížilo. Rovněž v závěrečné kadenci violoncellista občas mírně zápasil s intonací. Koncert však trpěl – a je zcela jasné, že toto není v režii organizátorů, dirigenta a už vůbec ne hudebníků – podobně jako některé předcházející lomozem ze spodního klubu Melodka. Ono se vlastně hudebníkům nelze divit, že se mohou nechat rytmicky svést na scestí, když odněkud znedaleka tepe a prostorem otřásá další hudba. Nad touto skutečností si posteskl právě i Tomáš Jamník, který jako přídavek zvolil prostou, mírnou, tichou, ale přesto ve svém sdělení bohatou skladbu Zpěv ptáků Pabla Casalse.
Další z řady abonentních koncertů Filharmonie na Stadioně přinesl tentokrát české autory, jejichž dílo či životy se dotkly i zemí mimo rodnou kotlinu. Přes výše zmíněné drobné výhrady se jednalo o kvalitní koncert, který si ještě v dnešní repríze užijí nejen milovníci české hudební tvorby. A nejen pro výše řečené: už abychom tu měli nový koncertní sál!
ANTONÍN DVOŘÁK Česká suita op. 39
JOSEF SUK Fantastické scherzo op. 25
BOHUSLAV MARTINŮ Violoncellový koncert č. 2 H 304
violoncello Tomáš Jamník, Filharmonie Brno, dirigent Robert Kružík
19:00, 26. 4. 2018, Kulturní centrum Babylon, Sál Stadion.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..