Magdalena Kožená pro Brno i pro Kantilénu

Magdalena Kožená pro Brno i pro Kantilénu

Koncert pro BrnoMagdalenou Koženou, varhaníkem Christianem Schmittem a dětským pěveckým sborem Kantiléna proběhl čtvrtého zářijového večera v Besedním domě. Hudebně to byl večer vytříbený, a co se týká výsledného dojmu, vynechala bych jen několik technických a organizačních záležitostí.

Program uvedla Kantiléna s třemi duchovními skladbami zpívanými a capella, které sbor provedl intonačně přesvědčivě a se zaujetím. Ve zvuku, barvě sboru moc hezky zní syté altové hlasy, soprány jsou oproti nim hodně jemné. Po efektivním přesunu stupňů a ladném usazení sboru (popsáno níže) se objevila očekávaná Magdalena Kožená a doprovázející Christian Schmitt. Předeslaný program písní Hugo Wolfa a Franze Schuberta orámovaný duchovními skladbami Henryho Purcella, Antonína Dvořáka a Georgese Bizeta doznal drobné změny, dvě písně nezazněly. Hodnotit každou skladbu zvlášť se vzhledem k jejich vyrovnanému provedení jeví bezúčelným, lepší je pohlédnout na výkon komplexně. Vzájemná souhra Magdaleny Kožené s Christianem Schmittem byla perfektní, podpořilo ji i to, že zpěvačka stála dosti blízko varhan. Bylo velmi zajímavé poslechnout si písně s varhanním doprovodem místo klavírního. Některé momenty získaly slavnostnější nebo dramatičtější ráz, některým trochu chyběla uplakaná lyričnost klavíru, avšak výsledně byly úpravy a celkový zvuk zdařilé. V několika málo pasážích se úplně nesešla barva zpěvaččina hlasu s konkrétním rejstříkem varhan, jinak příjemně ladili a „souzněli“.

Co se týká samotného zpěvu a projevu Magdaleny Kožené, je zčásti zbytečné, ale zčásti značně na místě rozplývat se nad výborně zvládnutou pěveckou technikou a velmi zajímavou a proměnlivou barvou hlasu. Ve spodních polohách její hlas zní jistě a jasně, nejhezčí jsou však pro mne osobně místa ve vyšší poloze, kde její hlas zní jaksi lahodně a měkce, nejcharakterističtější mi připadá pojmenování „medově“. Důsledná práce s výslovností a výrazné koncovky, občasný přídech či přibarvení hlasu podporují její velmi sugestivní a osobitý projev. Její poutavý až strhující výraz působí nesmírně přirozeně a upřímně a je expresivní přesně do té míry, aby se nestal teatrálním. Dokazuje to, že k dosažení ohromujícímu dojmu není třeba vzedmutých vibratových tónů a hlasové exhibice. Melodie LitaneiAve Maria Franze Schuberta s jednoduchým doprovodem znělo v jejím podání prostě, obyčejně a nádherně. Písňový repertoár je Kožené blízký, z osobního pohledu jí Schubert seděl o něco více než Wolf. Skladby Dvořáka a Bizeta zajiskřily na ozdobu utrpení prožitého v textech předchozích písní.

Negativně působily jen technické drobnosti, jako například ladně usazené zpěvačky a zpěvák Kantilény (ano, jeden chlapec proti naprosté přesile třiceti čtyř dívek, jak už to tak v dětských sborech bývá) na stupních během recitálové části programu. Kdyby tam neseděli vůbec, byla by komornost pouhých dvou aktérů na pódiu, tedy Magdaleny a varhan, o mnoho působivější a přímější. Když na poslední dvě skladby programu nacupitala žlutomodrá skupinka zpěváčků nejmladšího sborového oddělení, dojem z toho, že tam sedí pouze „na efekt“, ještě zesílil. Většina dětí si možnost být vedle veliké zpěvačky užívala po svém typickými „nešvary“, jako je hraní si s prstíčky, zírání s pusou do O nebo úpravou silonek. Jistě, je to roztomilé a přirozené, ale možná to bylo přece jen trošku zbytečné. Několikrát se také během koncertu měnila intenzita osvětlení pódia, což do značné míry rušilo koncentraci, stejně jako nepříjemné horko. Tyto drobnosti byly v důsledku přímého přenosu koncertu nejspíš nevyhnutelné, a proto je třeba na ně nahlížet z jistým odstupem, ale za zmínku přece jen stojí.

Po závěrečném Agnus Dei a standing ovation jako na povel přišlo na řadu avizované překvapení. První menší bylo od samotné Magdaleny Kožené, která (si) zazpívala píseň, jež byla za jejího působení v Kantiléně jakousi hymnou. Hlavní překvapení, patronát světové zpěvačky nad Kantilénou, objasnil David Mareček (ředitel České filharmonie) s Marií Kučerovou (ředitelka Filharmonie Brno) a Jakubem Kleckerem (dirigent Kantilény). Aby koncert nekončil slovem ale hudbou (a ještě, že tomu tak bylo, jinak by celý odhalující proces byl velmi nedobrou tečkou), tak konečně přišla řada na vyčkávající nejmladší oddělení sboru Sluníčko. Po přejmenování na Magdalenky zazpívaly děti spolu se svou patronkou dvojici písniček o koťátku a slepičce. Magdalena Kožená – snad v dojetí a štěstí – jednou nesprávně nastoupila (tyto momenty jsou vždy poučné jako připomínka faktu, že i největší světoví umělci jsou lidé) a ve společném smíchu s dětmi zakončila kvokáním koncert.

Koncert pro Brno. Tomás Luis de Victoria (1548–1611): O sacrum convivium / Svatá hostino, Johannes Brahms (1833–1897): Adoramus te, Christe / Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, Petr Eben (1929–2007): Psalmus 8 / Žalm 8, Henry Purcell (1659–1695): Blessed Virgin´s Expostulation / Žaloba svaté Panny, Hugo Wolf (1860–1903): Mörike Lieder / Písně na Mörikeho (Gebet / Modlitba, Zum neuen Jahr / Novoroční, Schlafendes Jesukind / Spící Jezulátko), Spanisches Liederbuch/ Španělský zpěvník (Müh´voll komm´ich und beladen / Obtěžkán trápením přicházím), Franz Schubert (1797–1828): Totengräbers Heimweh D 842/ Hrobníkův stesk po domově, Der Leidende D 432 / Trpící, Litanei D 343 / Litanie, Vom Mitleiden Mariä D 632/ O Mariině soucítění, Ave Maria D 839 / Zdrávas Maria, Antonín Dvořák (1841–1904): Ave Maria B 68, op. 19b / Zdrávas Maria, Georges Bizet (1838–1875): Agnus Dei / Beránku Boží. Magdalena Kožená – mezzosoprán, Christian Schmitt – varhany, Kantiléna, sbormistr Jakub Klecker. 4. 9. 2013, Besední dům, Brno.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Malé obrazové ohlédnutí za včerejším Koncertem pro Brno, Magdalenu Koženou doprovodil na varhany Christian Schmitt. Na začátku vystoupil sbor Kantiléna, který se dostal do centra pozornosti ještě v závěru večera.  více

Koncerty v Moravském Krumlově a Doubravníku spojila osobnost dirigenta, cembalisty a varhaníka Andrey Marcona. V Krumlově řídil vystoupení Venice Baroque Orchestra s Magdalenou Koženou, v Doubravníku uvedl do života zrekonstruované varhany v kostele Povýšení svatého Kříže.  více

Magdalena Kožená se na našem serveru zatím objevila především jako autorka fejetonů. Ohlédněme se za jejím pondělním koncertem ve Španělském sále Pražského hradu.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce