Mahlerova Pátá. Hrůza, která se nekonala

30. květen 2015, 8:22
Mahlerova Pátá. Hrůza, která se nekonala

Nestává se často, aby recenzent doslova a do písmene roztrhal interprety tak, jako to udělal Jan Špaček v reakci na čtvrteční provedení Mahlerovy Páté symfonie Filharmonií Brno a Aleksandarem Markovićem. Před návštěvou pátečního koncertu jsem recenzi četl a byl jsem zvědavý, jaká hrůza mne v Janáčkově divadle čeká. Zdá se, že jsme buď každý navštívili jiný koncert nebo se naše vnímání interpretované hudby diametrálně lišilo.

Nelze, než souhlasit s tím, že František Kříž (trubka) podal během celé symfonie naprosto mimořádný výkon. Se svojí intonační jistotou, dynamickou škálou a sugestivním výrazem by byl ozdobou kteréhokoli vynikajícího evropského orchestru. Byla radost ho poslouchat od první do poslední noty. Ani stopa po hrubém plechovém tónu, sametový a čistý projev s obdivuhodnou hráčskou jistotou. Ten večer ovšem nebyl zdaleka sám. Pozoruhodných individuálních výkonů jsme slyšeli několik. Mimo jiné od Viléma Veverky(hoboj), jehož sóla měla nejen vitalitu a náboj, který od něj posluchači očekávají, ale také pokoru a dynamickou ukázněnost týmového hráče. Nesmím zapomenout ani na Mikuláše Kosku, jenž si s obtížným partem první horny poradil znamenitě a kromě technické jistoty přinesl i řadu vynikajících interpretačních momentů. Báječná byla trombonová sóla Jaroslava Zouhara i mnoho drobných ale důležitých vstupů dřevěných dechových nástrojů. Skupina bicích byla příkladně kompaktní a živá.

Provedení samozřejmě nebylo dokonalé, což však od živého koncertu, pokud ho nehraje některý z předních světových orchestrů, ani nečekáme. I když faktu, že chybovat je lidské, jsou vystaveni všichni hudebníci, bez rozdílu talentu, gáže či proslulosti. Na vlastní uši jsem slyšel obrazně „zemřít“ první trubku Berlínských filharmoniků v závěru Třetí Mahlerovy symfonie v londýnské Royal Festival Hall, zažil jsem černý den prvního lesního rohu Vídeňských filharmoniků na Pražském jaru nebo intonační katastrofu u proslulých žesťů Chicago Symphony Orchestra ve vídeňském Musikvereinu. Tím nechystám alibi pro brněnské filharmoniky, jen chci dát posuzování živé hudby do kontextu každodenního náročného provozu.

Na pátečním koncertu byla místy rozostřená intonace lesních rohů v unisonech. Na druhé straně v celé skupině nebylo jediné závažnější selhání za celý koncert. Intonačně se nedařilo ani violoncellům v první větě, ale v dalším průběhu symfonie předvedli na několika technicky náročných místech intonační jistotu i bezvadnou souhru. Za nejméně šťastný nápad celého provedení považuji umístění sólové horny ve třetí větě před orchestr. Zvukově to působilo zajímavě a plasticky, ale fatálně tím trpěla souhra a celé Scherzo bylo kvůli tomu trochu „na vodě“.

Páteční publikum bylo zřejmě ukázněnější než to ve čtvrtek, protože Adagietto žádné znuděné kašlání nepřineslo. Plynulo ve svěžím, příjemném tempu se spoustou promyšlených a dobře nazkoušených barevných a tempových proměn. Zvuk smyčců byl plný, kultivovaný a plastický. Jedině na dynamickém vrcholu bylo patrné, že Janáčkovo divadlo nezní a potřebovalo by buď o dva pulty více nebo partu virtuózů hrajících na drahé italské a francouzské nástroje. Celkové vyznění věty však bylo kouzelné, pro mě až překvapivě vzhledem k suché akustice koncertního prostoru.

Aleksandar Marković symfonii vystavěl logicky, jeho tempa nikdy nepůsobila nepatřičně a stále mu zbylo dost času na detaily, jimiž dokázal vtisknout interpretaci osobitého ducha. Nejen filharmonici, ale i management, současný i bývalý, v němž jsem měl tu čest pracovat, ví, že soužití Aleksandara Markoviče s Filharmonií Brno nebylo vždycky idylické a zvláště poslední roky přinesly oběma stranám i náročné chvíle. To ale není nic nového či překvapivého, vztah šéfdirigenta a orchestru má vždycky dvě strany a záleží na konstelaci, schopnostech i troše štěstí a vzájemné vůli, která strana převáží. Při plném vědomí všech sympatií i antipatií mohu s jistotou napsat, že páteční koncert se podařil. Orchestr dával ze sebe to nejlepší a dirigent pracoval jednoznačně ve prospěch orchestru. Kdo si to někdy na pódiu zkusil, ví, že to není vůbec málo.

Gustav Mahler: Symfonie č. 5 cis moll. Hudební nastudování Aleksandar Marković, Filharmonie Brno. 29. května 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.

Autor recenze je bývalý ředitel Filharmonie Brno a současný ředitel České filharmonie

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Radim Pančocha

    1. červen 2015, 8:10
    Pane Špačku, navrhuji veřejnou sbírku, abyste místo honoráře za své "recenze" měl nějakou korunu navíc na luxusní pobyt na Maledivách. Zasloužíte si odpočinek po vyčerpávající recenzentské práci. S pozdravem Radim Pančocha ( HF JAMU Brno )
  • Jan Vzduchovka ze Špačkova

    31. květen 2015, 9:52
    Pane Špačku neomlouvejte se! Jste jako vždy dokonalý. Jen Váš humor prostě občas hlava "obyčejným" lidem nebere ;-)
  • Petr Pomkla

    30. květen 2015, 22:52
    Díky Bosse, za týden hrajeme dechaři, 15 lidí z BF z Kremeratou na Wienerfestwochen a budeme dávat jako doma v Brünn. Petr
  • Jan Špaček

    30. květen 2015, 12:01
    Milý Davide, je mi trochu protivné školit Tě v základních věcech. Ano, byli jsme každý na jiném koncertě a rozhodně se Ti to nezdá. Není to ani věc náhody, že by to jednou bylo horší a podruhé lepší, nýbrž věc dlouhodobého zlozvyku, který se ani Tobě, ani Tvé nástupkyni nepodařilo posunout byť jen o píď: Páteční reprízy bývají výrazně lepší, než čtvrteční premiéry. Dáváš-li jako odborník v úvodu ke svému podání ostentativně najevo, že je třeba vycházet z předpokladu, že by oba večery měly dopadnout jakž takž stejně, dopouštíš se nepřijatelné manipulace - alespoň já ji nepřijímám. Že hudebníci nedokážou zahrát napoprvé zdaleka tak dobře, jako napodruhé, svědčí o mnohém, nedostatečným nebo neefektivním zkoušením počínaje a skutečností, že mnoho hráčů mezi generálkou a koncertem chodí na pivo, konče. Jsem si ovšem jistý, že se jedná o jev, který u berlínských, vídeňských ani chicagských filharmoniků nenajdeš. Aspoň jsem rád, žes měl, třebas (a třeba ne) i zásluhou mého kritického textu v pátek podstatně lepší zkušenost. Schopnost hráčů jít do sebe se cení a nemám důvod nevěřit Tvým poznatkům z páteční reprízy. Když jsem ještě chodíval na koncerty orchestru Filharmonie výhradně pro vlastní potěšení, vybíral jsem vždy pátek. Nyní krom potěchy ještě čas od času recenzuji pro portál Brno město hudby (díky Bohu za něj), proto musím volit čtvrtky. Je to škoda především pro mě, na druhou stranu se kvůli tomu orchestr třebas naučí být připraven už na čtvrtek. Na tento problém jsem Tě upozorňoval záhy pro Tvém nástupu do funkce ředitele Filharmonie Brno, kdy orchestr vystupoval pod taktovkou Petra Altrichtera v nějakém Mahlerovi, tuším že třetí symfonii (starší sezóny nejsou na webu Filharmonie k dispozici - hanba - a výroční zprávy na webu města také ne - také hanba). Byl jsem tehdy přítomen ve čtvtek, kdy se orchestr prakticky rozpadal a o některé nástupy se hráči raději ani nepokoušeli, i v pátek, kdy se vše povedlo velice pěkně. Tys měl s Honzou Žemlou nějaké služební cestování a přijeli jste až v pátek. Zářili jste nad orchestrem nadšením a moje připomínka předchozího večera Vám nijak nekazila radost. Znělo to ode mě velmi nepravděpodobně, ale bylo to tak. Nedokážu přijmout ani Tvoji představu, že dokonalé, tedy skvělé, působivé, fascinující a nadšení budící provedení (ani já nejsem pouhý registrátor chyb a kiksů, jak mezi řádky naznačuješ - a hlídej především pestrost své vlastní skladby nároků), je výhradní doménou předních světových orchestrů. Možná by ses vedle hledání dokonalosti měl více soustředit na věci (orchestry, dirigenty, skladby...) okrajové, zvláštní a unikátní. Nadchnout má možnost prakticky kterýkoliv orchestr, amatérské nevyjímaje, a je zřejmé, že tomu brněnskému se to i často daří. Nezáleží to jen na tom, jak moc je to které těleso přední nebo zadní. František Kříž je vyřešen. Vilému Veverkovi bezeporu nechybí vitalita ani náboj, dokáže nadchnout a v mnoha případech to ve svých textech také zdůrazňuji. Pokora i dynamická kázeň mu ale naopak chybějí, a to dlouhodobě. Přiznám se, že mi to na něm příliš nevadí, ale na čtvrtečním koncertě v jednom místě, snad ve třetí větě, dával do svého sóla tolik forze, že mu začala kolísat intonace. On je fascinující i v těchto momentech, ale na zvláštní pochvalu to nebylo a na výtku to bylo příliš marginální. Mikuláš Koska byl vcelku dobře připraven i ve čtvrtek, ale v úvodu scherza došlo k naprostému rozhození souhry, zřejmě vinou Koskova vymístění dopředu před orchestr. Dost se divím, že po čtvrteční zkušenosti dirigent pro páteční reprízu nezvolil jistotu v podobě tradičního umístění sóla ve skupině. Skupina bicích byla kompaktní jen průměrně a rozhodně nebyla živá. Vůbec jsem nepochopil výměnu špičkového tympánisty Lukáše Krejčího za náhradníka (snad to byl Radek Tomášek) v rozporu s oznámeným obsazením - snad zranění nebo jiná indispozice? Tomášek měl znamenitou techniku, ale je zcela bez charismatu a jako hlavní tympánista by ještě musel uzrát v osobnost. Tympánista bez sebevědomí je jako modelka bez předních zubů. Rozhodně Ti neupírám právo mým slovům nevěřit a velmi chválím Tvoji vzornou loajalitu k současnému i minulému svěřenému orchestru a vzácnou empatii k profesi orchestrálního hráče. Přesto bys měl jejich obhajobu stavět na pevnějších základech, než že chybovat je lidské, že chybují i ti "přední" a že každodenní provoz je náročný - oni sami by si to od Tebe zasloužili. Především ale nejde jen o chyby, a kdyby to byl strhující projev, nemusí o chyby jít vůbec. Jako kritického zástupce publika mě vždy dost rozčilovaly četné zprávy o tom, jak se dirigent Marković s orchestrem nemusí a jak ho hráči nesnášejí. I když to může být pro vnitřní chod orchestru důležité, pro mě jako pro posluchače jsou důležité profesionální návyky, kdy se dílčí osobní nesoulad nesmí promítnout do výsledků práce. Jak již řečeno, na zkoušce a na pódiu to prostě musí být, jako když hoří dům a všichni hasí naplno. Profesionální umění je snem mnoha generací amatérů - lidí, kteří hudbu milovali a chtěli ji pozvednout na vyšší úroveň. Třeba Bedřicha Smetany. Profesionálové si prostě nesmějí dovolit být v něčem nedostateční nebo polovičatí. Už kvůli těm generacím, které na zavedení jejich profesionálního statu tvrdě pracovali a bojovali za něj.
    zobraz vše (8)
    • Jan Špaček

      30. červenec 2015, 0:11
      Davide, já tedy pominu banální věci, jako že se shodnout můžeme a nemusíme nebo že se premiéra koncertu od reprízy může lišit hodně nebo málo. A cením si Tvé ochoty k dialogu. Už ale prosím nepiš o zdrcující kritice a raději napiš, co tedy s mým textem není v pořádku. S odstupem dvou měsíců jsem tu objevil spoustu reakcí, znovu jsem si jej přečetl a neměnil bych na něm ani čárku. Trvám na tom, že je to psáno věcně, fakticky a informativně, a očekávám faktické připomínky. Zdrcující byl především výkon orchestru, což se sice snažíš vyvrátit vlastní zkušeností z jiného koncertu, nicméně by alespoň některá z potrefených hus mohla zvážit myšlenku, že se recenze píší na základě konkrétního koncertu a jeho kvalit a nikoliv podle nálady, zásluh, jiné akce, politické situace..., a už vůbec se nepíší z přesvědčení, že je hra v orchestru vlastně hrozně obtížná a nepřátelů mnoho, a proto bychom měli hudebníky jen a jen chválit (což mimochodem v případě orchestru Filharmonie Brno v posledních letech převážně a po zásluze činím). /// Tvé zmínce o frustraci moc nerozumím. Ve Filharmonii je mnoho dobrého, ale také mnoho mizerného, neprofesionálního a ostudného. Myslíš tím, že o takových věcech mám mlčet v momentě, kdy se naplno vyjeví? V čem je prosímpěkně tato kritika subjektivní? To jako člověk, který seděl vedle mě, slyšel jiný koncert? /// Mám rád hudbu, mám rád brněnský orchestr i každého jeho hudebníka zvlášť, mám rád i brněnské publikum, a to v úhrnu i jednotlivě. Právě proto jim nebudu lhát. Jsem zástupce hudební veřejnosti, která má nárok na určitý standard koncertů, a usiluji především o její důvěru. Nemůžu proto v pozici recenzenta vystupovat jako kamoš lidí z orchestru. Není to snadné a já bych se taky raději se všemi muzikanty kamarádil. To, k čemu se mě snažíš přimět, je, abych přestal psát. Někteří kolegové už to raději udělali. Dokud ale píšu, tak s osobní zárukou přímosti, pravdivosti, nezávislosti, a ovšem také smysluplnosti. Kritika se navíc primárně píše pro publikum a čtenáře, nikoliv pro hudebníky, kteří na rozdíl od kritiky rozhodně subjektivní jsou, i když to někteří nechápou. Kritické texty zkrátka nemohou sloužit jako jako motivátor či drtič hudebníků a ani je tak nemůžeš chápat. Problém je spíš v tom, že hudebníci jsou demotivovaní v mnohem větším rozsahu a z jiných důvodů. A myslím, že mi křivdíš, motivace se z toho textu dá vykřesat mnoho, orchestr ale musí mít své Jágry, kteří burcují a nadchnou. /// Lidé v brněnské filharmonii, a to nejen hudebníci, občas svojí prací ohrožují především sami sebe. To nemůžeš přišít někomu, kdo si toho všimne a napíše o tom. Takhle to svého času chápal i dirigent Mácal a kvůli jedné kritice, tuším od pana Málka, mimochodem velmi přesné, rezignoval - a byl proto všem pro smích. /// Za Tvá slova nicméně děkuji a zavazuji se o nich přemýšlet.
    • Jan Špaček

      30. červenec 2015, 0:14
      Lucie: O tom všem dobře vím. Podmínky ke zkoušení i k velkým koncertům jsou dlouhodobě nevyhovující, ale pro orchestr jakožto instituci pohodlné, a proto se nijak alespoň provizorně neřeší. Místo toho slýcháme, že to řešit nejde.

Dále si přečtěte

Symfonie Gustava Mahlera představují nejvyšší a nejkomplexnější symfonickou interpretační metu i riziko. V Brně včera selhal orchestr jako celek i mnoho jeho jednotlivců, odcházející šéfdirigent, dramaturgie i management.  více

Filharmonie Brno vstoupí po prázdninách do své jubilejní šedesáté sezóny, podle vlastních slov tak učiní s pěti šéfdirigenty. Za tímto slovním tajtrlíkováním na efekt se v pozadí skrývá skutečnost, že nebude mít žádného. Aleksandar Marković po šesti letech odchází, protože mu končí smlouva, a nový šéfdirigent není na obzoru.  více





Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce