Smíšený sbor Vox Iuvenalis zahájil včerejším koncertem jubilejní dvacátý rok své existence. Poněkud paradoxně odloženým koncertem z loňska (nekonal se pro zlomení dirigentské nohy Jana Ocetka) a repertoárově netypickou věcí – na programu byla Petite messe solennelle Gioachina Rossiniho. Pro začátek bych všem členům Voxu, vedení i sboru jako instituci popřál všechno nejlepší, zlomený vaz při všech koncertních příležitostech a ještě nejmíň pětkrát tolik. Pojďme se ale podívat na včerejší vystoupení.
Malá slavnostní mše je malá snad jedině instrumentálním doprovodem varhan a klavíru. Rozsahem se jedná o celovečerní dílo, nároky na provedení jsou rossiniovské, to jest nemalé. Ačkoliv se jedná o zhudebněný text latinské mše, hudebně před sebou máme v podstatě operu seria, které se Rossini rovněž věnoval. Hudba mše nepřipomene ani tak Lazebníka sevillského či Italku v Alžíru, člověku vytane spíš Tancredi nebo Semiramis. Na tom ještě není nic až tak zlého, i když si myslím, že operní estetika se k liturgickému textu nehodí (ani když je vypůjčená z opery vážné). Problém byl v tom, že všem nárokům partitury prostě nebylo možno dostát, a týká se to především sólistů.
Sbor byl připraven výborně, což je ostatně u Voxu Iuvenalis zvykem, Jan Ocetek tu odvádí dlouhodobě vynikající práci. Velmi dobře působil sbor v živých polyfonických závěrech Gloria i Creda a v příznivých akustických podmínkách Besedního domu zněl opravdu hezky. Nástup Et resurrexit byl velmi nejistý, ale jinak si sbor zazpíval s chutí a dobře se to poslouchalo.
Sólisté byli postaveni před úkoly, jichž se u nás nemůže s čistým svědomím zhostit snad nikdo. Josef Škarka byl navíc silně indisponován, ale rval se se svým partem ze všech sil a patří mu dík za to, že neodřekl a nenechal koncert odložit podruhé. Poněkud kacířsky si myslím, že se mohla vynechat nebo aspoň zkrátit jeho velká árie Quoniam tu solus. Ne snad pro klid posluchačů, ale pro klid Škarkových hlasivek. Dušan Růžička se svým partem válčil nerovný boj a vítězstvím se jeho výkon přes veškerou snahu a zřetelné úsilí nazvat nedá. Domine Deus je těžká árie a po pravdě řečeno znám jen málo tenorů, od nichž bych ji chtěl slyšet. Hana Škarková a Pavla Zbořilová si vedly o něco lépe, ale italská opera to pořád nebyla, to se nedá nic dělat.
Myslím, že by bylo lepší, kdyby Vox Iuvenalis provedl výběr sborových částí z Rossiniho mše, pokud už by chtěl provádět zrovna toto dílo. Lepší by ale bylo sáhnout po něčem stylově blízkém a především podobně "interpretačně očistném" (zcela soukromě musím dodat, že mám Rossiniho velice rád). Pro sbor je jednoznačně dobře, když si aspoň občas zazpívá harmonicky, rytmicky a intonačně čitelnou kompozici, v níž jsou dobře slyšet chyby, Petite messe solennelle ale nebyla zvolená úplně vhodně.
Gioachino Rossini: Petite messe solennelle. Vox Iuvenalis, hudební nastudování – Jan Ocetek, Hana Škarková – soprán, Pavla Zbořilová – alt, Dušan Růžička – tenor, Josef Škarka – bas, Helena Fialová, Milena Buriánková – klavír, Martin Jakubíček – varhany. 17. 2. 2013, Besední dům, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..