MALÉhRY & Čankišou: Jak na příšery

MALÉhRY & Čankišou: Jak na příšery

Maléhry je tříčlenný brněnský divadelní soubor, tři ženy (Daniela Zbytovská, Barbora Seidlová a Nikola Zbytovská), které o svém umění hovoří jako o „třinohře“. Dámy se rozhodly vydat knihu vlastních pohádek a nakonec nezůstalo jen u knížky, ale projekt se rozrostl o písničky. Herečky přizvaly ke spolupráci skupinu Čankišou a výsledkem je CD Jak na příšery, které právě vychází u Indies Scope Records. Křest alba se uskuteční v brněnském Metro Music Baru 21. listopadu.

Zvukových nosičů, na kterých se střídají pohádky nebo povídání pro děti s krátkými písničkami, můžeme v dětských knihovničkách najít řadu. Zkušenosti s tímto formátem mají Marek Eben (Pohádky bratří Grimmů, Kocourek Modroočko, Krtečkova dobrodružství), Radůza (O Mourince a Lojzíkovi) i Jiří Dědeček (novinka Pohádky o malé tlusté víle). Přitom autor písní je v některých případech totožný s autorem pohádek (Radůza, Dědeček), jindy skládá písničkář popěvky k už hotovému textu (Eben). Jak na příšery se svou koncepcí blíží jinému tvaru – albu Království, společnému dílu divadelního souboru Anička a letadýlko a skupiny Jablkoň. Odhlédnu-li od skutečnosti, že v době vzniku díla byla zakladatelka Letadýlka Anička Duchaňová členkou Jablkoně a kapelník Michal Němec vystupoval v hrách Letadýlka, dalo se na albu pozorovat zdravé pnutí mezi ženským a mužským přístupem a principem. K něčemu podobnému, dovedenému do ještě větší dokonalosti, pak dochází při spolupráci divadla Maléhry a Čankišou.

Pět pohádek, které dámy na albu vyprávějí, pojednává především o polepšených strašidlech, čertech, čarodějnicích, vodnících, ale důležitější je možná didaktická rovina: poučení o tom, jak se k sobě mají lidé chovat, jak mají přijímat ty, kdo se liší, jak se může napravit „ten zlobivý“ apod. Při pozorném poslechu narazíme ještě na třetí rozměr, který bych nazval – ano, vím, že genderové stereotypy dnes nejsou populární – rozměrem ženským. Mám na mysli drobné detaily o tom, jak účes zvítězil nad čarodějnicí, o šatech a vůbec o upravenosti. Vůbec netvrdím, že by to byly pohádky pouze pro holky, ale jejich styl, předpokládám, bude dívkám přece jen o malinko bližší než hochům. A právě tady nastupují Čankišou, sedm chlapů ostřílených bigbítem a exotickými cestami, aby k divadelnímu jinu přidali svůj hudební jang.

Celý příběh však může znít i jinak. Pohádky o příšerách, které si „chtějí hrát, nechtějí být samy“, jsou sice originální, nicméně zakotvené v českém prostředí. Konkrétně hastrman je bytost typicky středoevropská a ježibaby, čerty i skřítky znají děti z našich, českých, případně evropských pohádek. A do těchto příběhů, pouze přesazených do naší současnosti, ale opět do současnosti české, přicházejí Čankišou se svou world music, opravdu světovou hudbou. Nejde jen o využití didgeridoo, ukulele a dalších více či méně exotických nástrojů nebo „orientálního“ způsobu zpěvu. Do uší udeří i nečeské frázování v první písni Příšery. Kdyby takto kladl přízvuky český písničkář s kytarou, málokdo mu to odpustí. Když takto zdánlivě nečesky zpívají exotičtí Čankišou, kteří pouze dočasně přesedlali ze svého smyšleného jazyka na češtinu, zní to tak nějak přirozeně – a vlastně vtipně.

Je mi jasné, že obě teze, tedy pnutí mužsko-ženské i česko-exotické, v některých detailech pokulhávají. Texty pohádek samozřejmě nejsou pouze „holčičí“, písničky nenapsali jen Čankišou (autorkami textů jsou Maléhry). Určité pnutí však na albu zaznamenáme a díky němu celek drží pohromadě a zní zajímavě.

Vzhledem k tomu, že celková délka písní sotva přesahuje čtvrthodinu, nelze album Jak na příšery hodnotit jako regulérní hudební nosič. Navíc písničky skutečně s pohádkami souvisejí a puštěné samostatně ztrácejí část své hodnoty. Dokážu si představit, že se děti budou opakovaně smát při nenapodobitelném zpěvu Karla Heřmana „Říjen chrní pod konví / listopad ho kropí“ a že si osvícenější rodiče budou znovu vychutnávat krásný zvuk africké kalimby v závěrečné Ukolébavce. Ale skutečně plnohodnotný poslech bude asi pouze ten první. Proto doporučuji, aby napoprvé album poslouchala pohromadě celá rodina. Tak, aby i při poslechu byl přítomen mužský i ženský prvek a aby spolu mohli rodiče s dětmi soutěžit, kdo z nich zná například více slov na „K“. I k takovým společným hrám vás totiž tato zábavná deska může přivést.

Maléhry & Čankišou: Jak na příšery, vydavatel: Indies Scope Records 2013. 5 pohádek + 7 písniček, celková stopáž: 71:28

Foto David Židlický a Petr Volgemut

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jan na příšery s Divadlem Malé hry + Čankišou

21.11.2013, 17:00 / Metro Music Bar

Čankišou

21.11.2013, 20:30 / Metro Music Bar

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

BomBarďákovy písničky jsou dětské, ale nikoliv dětinské, nedělají z dětí hlupáky, ale baví se s nimi jako s rovnocennými partnery.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více